SMILUJ SE NADE MNOU, BOŽE, PRO MILOSRDENSTVÍ SVOJE
1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův, 2když k němu přišel prorok Nátan, protože vešel k Bat-šebě. 3 Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, 4 moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu! 5 Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. 6 Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu. 7 Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka. 8 Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost. 9 Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh. 10 Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal. 11 Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti. 12 Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. 13 Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! 14 Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti. 15 Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě. 16 Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost. 17 Panovníku, otevři mé rty, ať má ústa hlásají tvou chválu. 18 Oběť, kterou bych dal, se ti nezalíbí, na zápalných obětech ti nezáleží. 19 Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš! 20 Prokaž dobro Sijónu svou přízní, vybuduj jeruzalémské hradby. 21 Pak se ti zalíbí oběti spravedlnosti, zápaly a celopaly, pak ti budou na oltáři obětovat býčky.
Žalm 51
Новий Переклад Українською
od Biblica1Керівнику хору. Повчання Давидове,2коли прийшов Доеґ-едомітянин до Саула й повідомив йому: «Давид у домі Ахімелеха».3Чому ти хизуєшся злодійством, сильний? Милість Божа зі мною цілий день!4Язик твій задумує загибель, він у тебе – немов нагострене лезо, підступнику!5Ти полюбив зло більше, ніж добро, брехню – сильніше, ніж правду говорити. Села6Ти любиш усілякі згубні слова, о, підступний язику!7Але Бог уразить тебе навіки; вирве тебе й викине із шатра, і коріння твоє – із землі живих. Села8Тоді побачать це праведні й сповняться страхом, і сміятимуться над ним:9«Ось муж, що не Бога зробив своєю твердинею, а покладався на безліч свого багатства, зміцнював себе згубною пристрастю своєю!»[1]10А я, немов ряснолиста маслина в домі Божому, на милість Божу сподіватимусь повік-віків.11Прославлятиму Тебе вічно перед Твоїми вірними за те, що Ти зробив, і надію покладатиму на ім’я Твоє, бо воно добре.