1 Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia,2 jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech,3 evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova,4 ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu.5 Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy;6 k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem.7 Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
— Vztah k římským křesťanům
8 Nejprve vzdávám díky svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, protože se po celém světě rozšiřuje zvěst o vaší víře.9 Bůh, jemuž z celé duše sloužím evangeliem o jeho Synu, je mi svědkem, jak na vás bez ustání pamatuji10 při všech svých modlitbách a prosím, zda by mi konečně jednou nebylo z vůle Boží dopřáno dostat se k vám.11 Toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o některý duchovní dar a tak vás posílil,12 to jest abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou. 13 Rád bych, abyste věděli, bratří, že jsem už často zamýšlel přijít k vám, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce, tak jako mezi jinými národy; ale až dosud mi v tom bylo vždy zabráněno.14 Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných.15 Odtud moje touha zvěstovat evangelium i vám, kteří jste v Římě.
— Pavlovo evangelium
16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka.17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘
— Scestí bezbožnosti
18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.19 Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.20 Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.21 Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.22 Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství:23 zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů.24 Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla;25 vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli – on budiž veleben na věky! Amen. 26 Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený27 a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.28 Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.29 Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči,30 pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče,31 nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.32 Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.
1Павло, раб Ісуса Христа, покликаний бути апостолом і обраний, щоб звіщати Добру Звістку Бога,2яку Він сповістив раніше через Своїх пророків у Святих Писаннях.3Це Звістка про Його Сина, Який за тілом був нащадком Давида,4а за Духом святості був визнаний Сином Божим у силі через воскресіння з мертвих, – про Ісуса Христа, Господа нашого.5Через Нього ми отримали благодать і апостольство, щоб заради Його імені привести до послуху віри всі народи,[1]6серед яких і ви, покликані Ісуса Христа.7Усім, хто в Римі, улюбленим Божим, покликаним святим. Благодать вам і мир від Бога, нашого Отця, і від Господа Ісуса Христа.
Бажання Павла відвідати Рим
8Насамперед я дякую моєму Богові через Ісуса Христа за всіх вас, бо про вашу віру говорять у всьому світі.9Бог, Якому я служу моїм духом, звіщаючи Добру Звістку Його Сина, є моїм свідком, що я завжди пам’ятаю про вас і10постійно прошу у своїх молитвах, щоби з волі Божої мені вдалося нарешті прийти до вас.11Прагну побачити вас, щоб розділити з вами якийсь духовний дар для вашого зміцнення,12щоб ми підбадьорили одне одного своєю спільною вірою – вашою й моєю.13Не хочу, брати, щоб ви не знали, як багато разів я планував прийти до вас, аби мати якийсь плід серед вас, як і серед інших народів, але досі мав перешкоди.14Я боржник перед еллінами[2] й варварами, перед мудрими й неосвіченими.15Саме тому я прагну звіщати Добру Звістку і вам у Римі.
Сила Доброї Звістки
16Я не соромлюся Доброї Звістки Христа[3], оскільки вона є силою Божою для спасіння кожного, хто вірить, – спочатку юдея, а потім і язичника.17Адже в ній відкривається праведність Божа з віри у віру,[4] як написано: «А праведник житиме вірою».[5]
Гнів Божий на грішників
18Бо гнів Божий відкривається з неба проти усякої безбожності та неправедності людей, які своєю неправедністю придушують істину.19Бо те, що можна знати про Бога, очевидно для них, адже Бог відкрив їм.20Від створення світу невидимі якості Бога – Його вічна сила й божественна природа – були чітко зрозумілі у творінні, так що люди не мають виправдання,21оскільки вони, знаючи Бога, не прославили Його як Бога й не дякували Йому, але їхні думки стали марними, а їхні нерозумні серця охопила темрява.22Називаючи себе мудрими, вони стали нерозумними23й проміняли славу нетлінного Бога на образи, подібні до смертної людини, птахів, тварин і плазунів.[6] (Ž 105,20)24Тому Бог віддав їх у гріховні бажання їхніх нечистих сердець, щоб вони самі між собою осквернили свої тіла.25Вони проміняли Божу істину на неправду та поклонялися й служили творінню, а не Творцеві, Який є навіки благословенний. Амінь.26Через це Бог віддав їх ганебним бажанням. Їхні жінки проміняли природні стосунки на неприродні.27Так само й чоловіки відмовилися від природних стосунків із жінками й розпалилися пристрастю один до одного. Чоловіки з чоловіками роблять безсоромні вчинки й отримують самі в собі належне покарання за свої збочення.28Оскільки вони не вважали за потрібне пізнати Бога, то Бог віддав їх їхньому розпусному розуму, щоб вони робили те, чого не годиться робити.29Вони сповнені всякої неправди, зла, жадібності та розпусти, сповнені заздрощів, убивств, чвар, обману та злоби. Вони поширюють плітки та30наклепи, ненавидять Бога, вони нахабні, зарозумілі та хвалькуваті, вигадують, як зробити зло, не шанують батьків.31У них немає розуміння, вони не виконують обіцянок, не мають любові та милосердя.32Хоча вони знають праведний наказ Божий про те, що всі, хто робить такі речі, заслуговують на смерть, вони не тільки продовжують їх робити, але й схвалюють тих, хто це робить.