Přísloví 14 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

1 Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří. 2 Kdo se bojí Hospodina, chodí přímo, kdežto kdo jím pohrdá, chodí cestou neupřímnosti. 3 Z úst pošetilce vyrůstá povýšenost, kdežto moudré jejich rty střeží. 4 Kde není skot, je čistý žlab, kdežto hojná úroda bývá, kde jsou silní býci. 5 Spolehlivý svědek nelže, kdežto křivý svědek šíří lži. 6 Posměvač hledá moudrost, ale marně, kdežto rozumný má poznání usnadněné. 7 Jdi z cesty muži hloupému, neboť na jeho rtech poznání nenalezneš. 8 Moudrost chytrého je v tom, že rozumí své cestě, kdežto pošetilost hlupáků je v záludnosti. 9 Oběť za vinu je pošetilcům směšná, kdežto u přímých nalézá zalíbení. 10 Jen srdce zná hořkost vlastní duše, ani do jeho radosti se nikdo cizí nemůže vmísit. 11 Dům svévolníků bude vyhlazen, kdežto stánek přímých bude vzkvétat. 12 Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. 13 Také při smíchu bolívá srdce a na konci radosti bývá žal. 14 Odpadlík se sytí svými cestami, kdežto člověk dobrý tím, co je mu dáno. 15 Prostoduchý kdečemu důvěřuje, kdežto chytrý promýšlí své kroky. 16 Moudrý se bojí a odvrací se od zlého, kdežto hlupák se vypíná a cítí se v bezpečí. 17 Nedočkavý se dopouští pošetilosti a pletichář je nenáviděn. 18 Prostoduší dědí pošetilost, kdežto chytří jsou korunováni poznáním. 19 Zlí se skloní před dobrými a svévolníci u bran spravedlivého. 20 Chudého nemá rád ani jeho druh, kdežto mnoho je těch, kdo milují bohatého. 21 Kdo pohrdá svým druhem, hřeší, kdežto blaze tomu, kdo se slitovává nad utištěnými. 22 Což nebloudí ti, kdo osnují zlé věci? Kdežto milosrdenství a věrnost provází ty, kdo chystají dobro. 23 Každé trápení je k užitku, ale pouhé mluvení vede k nedostatku. 24 Korunou moudrých je jejich bohatství, ale pošetilost hlupáků zůstává pošetilostí. 25 Pravdivý svědek druhé vysvobodí, kdežto lstivý šíří lži. 26 V bázni před Hospodinem má člověk pevné bezpečí a útočiště pro své syny. 27 Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti. 28 V množství lidu spočívá důstojnost krále, kdežto úbytek národa je zkáza pro vládce. 29 Shovívavý oplývá rozumností, kdežto ukvapený vystavuje na odiv pošetilost. 30 Mírné srdce je tělu k životu, kdežto žárlivost je jako kostižer. 31 Kdo utiskuje nuzného, tupí toho, kdo jej učinil, kdežto ctí ho ten, kdo se nad ubožákem slitovává. 32 Svévolník bude sražen zlem, jež páchá, kdežto spravedlivý má útočiště i při smrti. 33 V srdci rozumného spočívá moudrost, kdežto co je v nitru hlupáků, se pozná. 34 Spravedlnost vyvyšuje pronárody, kdežto hřích je národům pro potupu. 35 Král má zalíbení v prozíravém služebníku, kdežto jeho prchlivost dolehne na toho, kdo jedná ostudně.

Lutherbibel 2017

od Deutsche Bibelgesellschaft

1 Die Weisheit der Frauen baut ihr Haus; aber ihre Torheit reißt’s nieder mit eigenen Händen. 2 Wer den HERRN fürchtet, der wandelt auf rechter Bahn; wer ihn aber verachtet, der geht auf Abwegen. 3 In des Toren Mund ist die Rute für seinen Hochmut; aber die Weisen bewahrt ihr Mund. 4 Wo keine Rinder sind, da ist die Krippe leer; aber die Kraft des Ochsen bringt reichen Ertrag. 5 Ein treuer Zeuge lügt nicht; aber ein falscher Zeuge redet frech Lügen. (Ex 20,16; Ex 23,1) 6 Der Spötter sucht Weisheit und findet sie nicht; aber dem Verständigen ist die Erkenntnis leicht. 7 Geh weg von dem Toren, denn du lernst nichts von ihm. 8 Das ist des Klugen Weisheit, dass er achtgibt auf seinen Weg; aber der Toren Torheit ist lauter Trug. 9 Die Narren treiben Gespött mit der Schuld; unter Aufrechten aber herrscht Wohlgefallen. 10 Das Herz allein kennt sein Leid, und auch in seine Freude kann sich kein Fremder mengen. (Ř 12,15) 11 Das Haus der Frevler wird vertilgt; aber die Hütte der Aufrechten wird grünen. (Př 12,7) 12 Manchem scheint ein Weg recht; aber zuletzt bringt er ihn zum Tode. 13 Auch beim Lachen kann das Herz trauern, und nach der Freude kommt Leid. 14 Einem gottlosen Menschen wird’s gehen, wie er wandelt, und auch einem guten nach seinen Taten. 15 Ein Unverständiger glaubt noch alles; aber ein Kluger gibt acht auf seinen Gang. 16 Ein Weiser scheut sich und meidet das Böse; ein Tor aber fährt trotzig hindurch. 17 Ein Jähzorniger handelt töricht; aber ein Ränkeschmied wird gehasst. 18 Die Unverständigen erben Torheit; aber Erkenntnis ist der Klugen Krone. 19 Die Bösen müssen sich bücken vor den Guten und die Frevler an den Toren der Gerechten. 20 Der Arme ist verhasst auch seinem Nächsten; aber die Reichen haben viele Freunde. (Př 19,4; Př 19,7) 21 Wer seinen Nächsten verachtet, versündigt sich; aber wohl dem, der sich der Elenden erbarmt! (Ž 41,2) 22 Die nach Bösem trachten, werden in die Irre gehen; die aber auf Gutes bedacht sind, werden Güte und Treue erfahren. 23 Wo man arbeitet, da ist Gewinn; wo man aber nur mit Worten umgeht, da ist Mangel. 24 Den Weisen ist ihr Reichtum eine Krone; aber die Narrheit der Toren bleibt Narrheit. 25 Ein wahrhaftiger Zeuge rettet manchem das Leben; aber wer Lügen ausspricht, übt Verrat. 26 Wer den HERRN fürchtet, hat eine sichere Festung, und auch seine Kinder werden beschirmt. (Př 18,10) 27 Die Furcht des HERRN ist eine Quelle des Lebens, dass man meide die Stricke des Todes. 28 Wenn ein König viel Volk hat, das ist seine Herrlichkeit; wenn aber wenig Volk da ist, das bringt einen Fürsten ins Verderben. 29 Wer geduldig ist, der ist weise; wer aber ungeduldig ist, offenbart seine Torheit. (Př 16,32; Př 19,11) 30 Ein gelassenes Herz ist des Leibes Leben; aber Eifersucht ist Eiter in den Gebeinen. 31 Wer dem Geringen Gewalt tut, lästert dessen Schöpfer; aber wer sich des Armen erbarmt, der ehrt Gott. (Jb 31,13; Př 17,5; Mt 25,40) 32 Der Gottlose besteht nicht in seinem Unglück; aber der Gerechte ist auch in seinem Tode getrost. 33 Im Herzen des Verständigen ruht Weisheit, und inmitten der Toren wird sie offenbar. 34 Gerechtigkeit erhöht ein Volk; aber die Sünde ist der Leute Verderben. 35 Ein kluger Knecht gefällt dem König, aber einen schändlichen trifft sein Zorn. (Gn 41,37)