od Česká biblická společnost1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:2 „Řekni Eleazarovi, synu kněze Árona, ať vynese ze spáleniště kadidelnice, neboť jsou svaté, a oheň z nich dej rozmetat opodál.3 Z kadidelnic těch, kteří pro svůj hřích přišli o život, se udělají tepané pláty k obložení oltáře; přinesli je před Hospodina, a proto jsou svaté; budou pro Izraelce znamením.“4 Kněz Eleazar tedy vzal měděné kadidelnice, které přinesli ti, kdo byli spáleni, a vytepali z nich obložení k oltáři5 jako výstražnou připomínku pro Izraelce, aby nikdo nepovolaný, kdo by nepocházel z potomstva Áronova, nepřistupoval a nechtěl pálit před Hospodinem kadidlo, nebo dopadne jako Kórach a jeho skupina, jak mu to řekl Hospodin prostřednictvím Mojžíše.
— Opětovné reptání lidu - Lid, nepoučený hrozným Hospodinovým trestem znovu reptá a přivolává na sebe pohromu.
6 Druhého dne reptala celá pospolitost Izraelců proti Mojžíšovi a Áronovi: „Vy jste příčinou smrti Hospodinova lidu.“7 Když se však pospolitost shromáždila proti Mojžíšovi a Áronovi a obrátili se k stanu setkávání, hle, přikryl jej oblak a ukázala se Hospodinova sláva.8 I šel Mojžíš s Áronem před stan setkávání. 9 Hospodin k Mojžíšovi promluvil:10 „Vzdalte se od této pospolitosti! Chci s nimi rázně skoncovat.“ Tu padli oba na tvář11 a Mojžíš řekl Áronovi: „Vezmi kadidelnici, dej do ní oheň z oltáře a vlož kadidlo a rychle jdi k pospolitosti. Vykonej za ně smírčí obřady, neboť již vyšlehl od Hospodina hrozný hněv, pohroma již začala.“12 Áron vzal kadidelnici, jak mu řekl Mojžíš, a běžel doprostřed shromáždění. Ale pohroma v lidu již začala. Zapálil kadidlo, aby vykonal smírčí obřady za lid.13 Postavil se mezi mrtvé a živé a pohroma se zastavila.14 Mrtvých při té pohromě bylo čtrnáct tisíc sedm set, kromě mrtvých v případě Kórachově.15 Pak se Áron vrátil k Mojžíšovi ke vchodu do stanu setkávání. Pohroma byla zastavena.
— Áronova hůl - Áron a jeho potomci jsou Hospodinem určeni ke kněžství.
16 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:17 „Mluv k Izraelcům a vezmi od nich po holi za každý otcovský rod, od všech předáků dvanáct holí za jejich otcovské rody. Jméno každého napíšeš na jeho hůl.18 Áronovo jméno napíšeš na hůl Léviho; za každého představitele otcovského rodu bude jedna hůl.19 Uložíš je do stanu setkávání před schránu svědectví, tam, kde se s vámi setkávám.20 Hůl muže, kterého vyvolím, vypučí. Tak zkrotím reptání Izraelců, kteří proti vám reptají.“21 Mojžíš k Izraelcům promluvil a všichni jejich předáci mu odevzdali dvanáct holí, za každého předáka po holi za jeho otcovský rod; Áronova hůl byla uprostřed mezi jejich holemi.22 Mojžíš uložil hole ve stanu svědectví před Hospodinem.23 Když pak nazítří Mojžíš vešel do stanu svědectví, hle, Áronova hůl za dům Léviho vypučela, vyrazilo poupě, rozkvetl květ a dozrály mandle.24 Všechny hole vynesl Mojžíš od Hospodina ke všem Izraelcům, aby to viděli, a každý si vzal svou hůl. 25 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Dones Áronovu hůl zpátky před schránu svědectví, aby byla opatrována jako znamení pro vzpurné. Tak skoncuješ s jejich reptáním proti mně a nezemřou.“26 I učinil Mojžíš přesně tak, jak mu Hospodin přikázal. 27 Ale Izraelci řekli Mojžíšovi: „Ach, zajdeme, zhyneme, my všichni zhyneme.28 Každý, kdo se jen přiblíží k Hospodinovu příbytku, zemře. Máme snad do jednoho zhynout?“
Numeri 17
Lutherbibel 2017
od Deutsche Bibelgesellschaft1Und der HERR redete mit Mose und sprach:2Sage Eleasar, dem Sohn des Priesters Aaron, dass er die Pfannen aufhebe aus dem Brand und streue das Feuer weit hinweg, denn sie sind heilig. (Ex 6,25; Nu 3,4)3Die Pfannen dieser Sünder, die umgekommen sind, schlage man zu breiten Blechen, dass man den Altar damit überziehe; denn sie haben sie hingebracht vor den HERRN, sodass sie geheiligt sind; sie sollen den Israeliten ein Zeichen sein.4Und Eleasar, der Priester, nahm die bronzenen Pfannen, die die Verbrannten herangebracht hatten, und schlug sie zu Blechen, um den Altar zu überziehen,5wie der HERR zu ihm geredet hatte durch Mose, zum Gedächtnis für die Israeliten, dass kein Fremder, der nicht vom Geschlecht Aarons ist, sich nahe, um Räucherwerk zu opfern vor dem HERRN, damit es ihm nicht gehe wie Korach und seiner Rotte. (Nu 3,10)
Empörung der Gemeinde gegen Mose und Aaron
6Am andern Morgen aber murrte die ganze Gemeinde der Israeliten gegen Mose und Aaron, und sie sprachen: Ihr habt des HERRN Volk getötet. (Ex 17,3)7Und als sich die Gemeinde versammelte gegen Mose und Aaron, wandten sie sich zu der Stiftshütte: Und siehe, da wurde sie bedeckt von der Wolke, und die Herrlichkeit des HERRN erschien.8Und Mose und Aaron gingen hin vor die Stiftshütte.9Und der HERR redete mit Mose und sprach:10Hebt euch hinweg aus dieser Gemeinde; ich will sie im Nu vertilgen! Und sie fielen auf ihr Angesicht.11Und Mose sprach zu Aaron: Nimm die Pfanne und tu Feuer hinein vom Altar und lege Räucherwerk darauf und bringe es eilends zu der Gemeinde und schaffe für sie Sühne; denn der Zorn ist von dem HERRN ausgegangen und die Plage hat angefangen. (Lv 16,12; Lv 16,17; Nu 1,53)12Und Aaron tat, wie ihm Mose gesagt hatte, und lief mitten unter die Gemeinde; und siehe, die Plage hatte schon angefangen unter dem Volk. Da räucherte er und schaffte Sühne für das Volk13und stand zwischen den Toten und den Lebenden. Da wurde der Plage gewehrt.14Die aber gestorben waren an der Plage, waren vierzehntausendsiebenhundert, außer denen, die mit Korach starben.15Und Aaron kam wieder zu Mose vor den Eingang der Stiftshütte, und der Plage war gewehrt.
Aarons grünender Stab
16Und der HERR redete mit Mose und sprach:17Rede mit den Israeliten und nimm von ihnen zwölf Stäbe, von jedem Fürsten ihrer Sippen je einen, und schreib eines jeden Namen auf seinen Stab.18Aber den Namen Aarons sollst du schreiben auf den Stab Levis. Denn für jedes Haupt ihrer Sippen soll je ein Stab sein.19Und lege sie in der Stiftshütte nieder vor der Lade des Zeugnisses, wo ich mich euch bezeuge. (Ex 25,22)20Und wen ich erwählen werde, dessen Stab wird grünen. So will ich das Murren der Israeliten, mit dem sie gegen euch murren, zum Schweigen bringen. (Nu 16,5; Nu 16,7)21Mose redete mit den Israeliten und alle ihre Fürsten gaben ihm zwölf Stäbe, ein jeder Fürst je einen Stab, nach ihren Sippen, und der Stab Aarons war auch unter ihren Stäben.22Und Mose legte die Stäbe vor dem HERRN nieder in der Hütte des Zeugnisses.23Am nächsten Morgen, als Mose in die Hütte des Zeugnisses ging, da grünte der Stab Aarons, der zum Hause Levi gehört, und die Blüte ging auf und trug Mandeln.24Und Mose trug die Stäbe alle heraus von dem HERRN zu allen Israeliten, dass sie es sahen, und ein jeder nahm seinen Stab.25Der HERR aber sprach zu Mose: Trage den Stab Aarons wieder vor die Lade mit dem Gesetz, damit er verwahrt werde zum Zeichen für die Ungehorsamen, dass ihr Murren vor mir aufhöre und sie nicht sterben. (Žd 9,4)26Mose tat, wie ihm der HERR geboten hatte.27Und die Israeliten sprachen zu Mose: Siehe, wir verderben und kommen um; allesamt kommen wir um.28Wer sich naht zu der Wohnung des HERRN, der stirbt. Sollen wir denn ganz und gar vergehen? (Ž 130,3)