Jób 33 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Člověk není bez viny

1 Ty, Jóbe, slyš dobře mou řeč, všem mým slovům dopřej sluchu. 2 Pohleď, otevírám ústa, pod mým patrem promlouvá můj jazyk. 3 Má řeč tryská z upřímného srdce, mé rty mluví o poznání vytříbeném. 4 Boží duch mě učinil, dech Všemocného mě oživil. 5 Můžeš-li, odpovídej, předlož mi svou při, postav se! 6 Hle, já budu tvými ústy před Bohem, i já jsem jen kus hlíny. 7 Hle, nemusí tě přepadat strach ze mne, ani moje naléhání tebe tížit. 8 Řekl jsi to přede mnou a já jsem tvá slova slyšel: 9 ‚Ryzí jsem, prost přestoupení, jsem bez úhony, bez nepravosti. 10 Hle, Bůh proti mně záminky hledá, pokládá mě za nepřítele, 11 sevřel do klády mé nohy a střeží všechny mé stezky.‘ 12 Hle, odpovídám ti: Zde nejsi v právu, neboť Bůh je větší než člověk.

— Bůh chce člověka vykoupit

13 Proč s ním vedeš spor? Že svými slovy neodpovídá? 14 Bůh přece promluví jednou i podruhé, a člověk to nepostřehne. 15 Ve snu, ve vidění nočním, když na lidi padá mrákota, v dřímotě na lůžku, 16 tehdy otvírá lidem ucho a zpečeťuje varování, jež jim dal, 17 aby člověka odvedl od toho, co páchá, aby muže chránil před vypínavostí, 18 aby jeho duši ušetřil před jámou a jeho život aby nezašel hubící střelou. 19 Bolestmi je kárán na svém loži, stálým svárem v kostech, 20 takže jeho život si oškliví pokrm a jeho duše vytoužené jídlo. 21 Jeho tělo se očividně ztrácí, vystupují kosti, které nebývalo vidět. 22 Jeho duše se blíží jámě a jeho život jisté smrti. 23 Bude-li s ním anděl, tlumočník, jeden z tisíců, a poví-li, že je to přímý člověk, 24 tehdy Bůh se nad ním smiluje a řekne: ‚Vykup ho, ať do jámy nesestoupí; mám za něho výkupné.‘ 25 Jeho tělo bude svěžejší než v mládí, vrátí se do dnů dospívání. 26 Bude-li prosit Boha a on v něm najde zalíbení, ukáže mu svou tvář za hlaholu polnic a člověku vrátí jeho spravedlnost. 27 Bude zpívat před lidmi a řekne: ‚Hřešil jsem a převracel, co bylo přímé, ale nebylo mi odplaceno stejným.‘ 28 Bůh vykoupil jeho duši, aby neodešla do jámy, jeho život smí hledět na světlo. 29 To vše učiní Bůh pro muže dvakrát i třikrát, 30 aby odvrátil jeho duši od jámy a přivedl ke světlu, do světla živých. 31 Poslouchej mě, Jóbe, pozorně, mlč, já budu mluvit. 32 Bude-li co říci, odpověz mi, promluv, chci pro tebe spravedlnost. 33 Nebudeš-li mít co říci, poslouchej mě, mlč a já ti zprostředkuji moudrost.“

Lutherbibel 2017

od Deutsche Bibelgesellschaft

1 Höre doch, Hiob, meine Rede und merke auf alle meine Worte! 2 Siehe, ich tue meinen Mund auf, und meine Zunge redet in meinem Munde. 3 Mein Herz spricht aufrichtige Worte, und meine Lippen reden lautere Erkenntnis. 4 Der Geist Gottes hat mich gemacht, und der Odem des Allmächtigen hat mir das Leben gegeben. 5 Kannst du, so antworte mir; rüste dich gegen mich und stelle dich. 6 Siehe, vor Gott bin ich wie du, und aus Lehm bin auch ich gemacht. (Jb 10,9) 7 Siehe, du brauchst vor mir nicht zu erschrecken, und mein Drängen soll nicht auf dir lasten. 8 Du hast geredet vor meinen Ohren, den Ton deiner Reden höre ich noch: 9 »Ich bin rein, ohne Missetat, unschuldig und habe keine Sünde. (Jb 16,17; Jb 27,6; Jb 31,1) 10 Siehe, Gott erfindet Vorwürfe wider mich, er betrachtet mich als seinen Feind; (Jb 13,24; Jb 19,11) 11 er hat meine Füße in den Block gelegt und hat acht auf alle meine Wege.« (Jb 13,27) 12 Siehe, darin hast du nicht recht, muss ich dir antworten; denn Gott ist mehr als ein Mensch. 13 Warum willst du mit ihm hadern, weil er auf Menschenworte nicht Antwort gibt? 14 Denn auf eine Weise redet Gott und auf eine zweite; nur beachtet man’s nicht. 15 Im Traum, im Nachtgesicht, wenn der Schlaf auf die Menschen fällt, wenn sie schlafen auf dem Bett, (Jb 4,12) 16 da öffnet er das Ohr der Menschen und schreckt sie auf und warnt sie, (Jb 36,10) 17 damit er den Menschen von seinem Vorhaben abwende und von ihm die Hoffart tilge 18 und bewahre seine Seele vor dem Verderben und sein Leben vor des Todes Geschoss. 19 Auch warnt er ihn durch Schmerzen auf seinem Bett und durch heftigen Kampf in seinen Gliedern, 20 dieses Leben verleidet ihm das Brot, seiner Kehle die Lieblingsspeise. 21 Sein Fleisch schwindet dahin, dass man’s nicht ansehen kann, und seine Knochen stehen heraus, dass man lieber wegsieht; 22 so nähert er sich der Grube und sein Leben den Toten. 23 Kommt dann zu ihm ein Engel, ein Mittler, einer aus tausend, kundzutun dem Menschen, was für ihn recht ist, 24 so wird er ihm gnädig sein und sagen: »Erlöse ihn, dass er nicht hinunterfahre zu den Toten; denn ich habe ein Lösegeld gefunden. (Ž 49,8) 25 Sein Fleisch blühe wieder wie in der Jugend, und er soll wieder jung werden.« (Ž 103,5) 26 Er wird Gott bitten und der wird ihm Gnade erweisen und wird ihn sein Antlitz sehen lassen mit Freuden und wird dem Menschen seine Gerechtigkeit zurückgeben. 27 Er wird vor den Leuten lobsingen und sagen: »Ich hatte gesündigt und das Recht verkehrt, aber es ist mir nicht vergolten worden. 28 Gott hat mich erlöst, dass ich nicht hinfahre zu den Toten, sondern mein Leben das Licht sieht.« 29 Siehe, das alles tut Gott zwei- oder dreimal mit einem jeden, 30 dass er sein Leben zurückhole von den Toten und erleuchte ihn mit dem Licht der Lebendigen. (Ž 56,14; Ž 103,4; Ž 116,9) 31 Merk auf, Hiob, und höre mir zu und schweige, damit ich reden kann! 32 Hast du aber etwas zu sagen, so antworte mir. Sage an, ich will dir gern recht geben! 33 Hast du aber nichts, so höre mir zu und schweige; ich will dich Weisheit lehren.