Váš prohlížeč je zastaralý. Pokud je ERF Bibleserver velmi pomalý, aktualizujte prosím svůj prohlížeč.

Přihlásit se
... a používejte všechny funkce!

  • Čtěte ji1. Mose 3
  • Poznámky
  • Štítky
  • Lajky
  • Historie
  • Slovníky
  • Plán četby
  • Grafika
  • Video
  • Zvláštní příležitosti
  • Přispět
  • Blog
  • Zpravodaj
  • Partner
  • Nápověda
  • Kontakt
  • Alexa Skill
  • Pro webmastery
  • Zásady ochrany osobních údajů
  • Accessibility Statement
  • Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR)
  • Tiráž
  • Language: čeština
© 2025 ERF
Přihlaste se zdarma

Jób 19

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

DRUHÁ ODPOVĚĎ JÓBOVA BILDADOVI - — Jóba opustili i nejbližší

1  Jób na to odpověděl:  2  „Jak dlouho ještě mě budete trápit a mučit svými řečmi?  3  Nejméně desetkrát už jste mi utrhali na cti. Vy se nestydíte se mnou tak nestoudně jednat?  4  I kdybych opravdu chybil, mé pomýlení zůstane na mně.  5  Chcete se opravdu nade mne vynášet a tupit mě svými domluvami?  6  Uznejte přece, že mi Bůh křivdí, zatáhl kolem mne loveckou síť.  7  Úpím-li pro násilí, zůstávám bez odpovědi, o pomoc volám a zastání není.  8  Mou cestu zahradil zdí, že nemohu projít, mé stezky obestřel temnem.  9  Mou slávu ze mne svlékl a sňal korunu z mé hlavy.  10  Ze všech stran mě boří, abych zašel, vyvrátil mou naději jako strom.  11  Rozpálil se na mě hněvem, považuje mě za svého protivníka.  12  Společně přitáhly jeho houfy, navršily proti mně svou cestu a táboří kolem mého stanu.  13  Mé bratry ode mne vzdálil, moji známí se mi odcizili,  14  moji příbuzní mě opustili, kdo se ke mně znali, zapomněli na mě.  15  Hosté mého domu i mé služky mě pokládají za cizího, v jejich očích jsem cizozemec.  16  Když zavolám na otroka, neodpoví, svými ústy se ho musím doprošovat.  17  Můj dech se oškliví i mé ženě, vlastním dětem páchnu.  18  I padouši se mě štítí, když chci povstat, spílají mi,  19  všichni moji důvěrní přátelé si mě hnusí, ti, které jsem miloval, se ke mně obracejí zády.  20  Jsem vyzáblý, kost a kůže, vyvázl jsem jenom s kůží kolem zubů.  21  Smilujte se, smilujte se nade mnou, přátelé moji, neboť se mě dotkla ruka Boží.  22  Proč mě pronásledujete jako Bůh a nemůžete se nasytit mého masa?  

— Vykupitel je živ

23  Kéž by byly mé řeči sepsány, vyznačeny jako nápis  24  rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány!  25  Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem.  26  A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha,  27  já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém nitru.  28  Říkáte: ‚Jak ho chytit?‘ Ve mně prý je příčina všeho.  29  Lekejte se meče. Mečem na nepravosti je rozhořčení. Poznáte soud Všemocného.“  

© 2001 Česká biblická společnost

Jób 19

Lutherbibel 2017

od Deutsche Bibelgesellschaft

Hiobs zweite Antwort an Bildad

1 Hiob antwortete und sprach: 2 Wie lange plagt ihr meine Seele und peinigt mich mit Worten? 3 Ihr habt mich nun zehnmal verhöhnt und schämt euch nicht, mir so zuzusetzen. 4 Habe ich wirklich geirrt, so trage ich meinen Irrtum selbst. 5 Wollt ihr euch wirklich über mich erheben und wollt mir meine Schande beweisen? 6 So merkt doch endlich, dass Gott mir unrecht getan hat und mich mit seinem Jagdnetz umgeben hat. 7 Siehe, ich schreie »Gewalt!« und werde doch nicht gehört; ich rufe, aber kein Recht ist da. (Jb 30,20; Jr 20,8; Abk 1,2) 8 Er hat meinen Weg vermauert, dass ich nicht hinüberkann, und hat Finsternis auf meine Steige gelegt. (Jb 3,23; Pl 3,7; Pl 3,9) 9 Er hat mir mein Ehrenkleid ausgezogen und die Krone von meinem Haupt genommen. 10 Er hat mich zerbrochen um und um, dass ich dahinfuhr, und hat meine Hoffnung ausgerissen wie einen Baum. 11 Sein Zorn ist über mich entbrannt, und er achtet mich seinen Feinden gleich. (Jb 13,24; Jb 33,10) 12 Vereint kommen seine Kriegsscharen und haben ihren Weg gegen mich gebaut und sich um meine Hütte her gelagert. 13 Er hat meine Brüder von mir entfernt, und meine Verwandten sind mir fremd geworden. (Ž 31,12) 14 Meine Nächsten haben sich zurückgezogen, und meine Freunde haben mich vergessen. (Ž 38,12) 15 Meinen Hausgenossen und meinen Mägden gelte ich als Fremder; ich bin ein Unbekannter in ihren Augen. 16 Ich rief meinen Knecht und er antwortete mir nicht; ich musste ihn anflehen mit eigenem Munde. 17 Mein Atem ist zuwider meiner Frau, und die Söhne meiner Mutter ekelt’s vor mir. 18 Selbst die Kinder geben nichts auf mich; stelle ich mich gegen sie, so geben sie mir böse Worte. 19 Alle meine Getreuen verabscheuen mich, und die ich lieb hatte, haben sich gegen mich gewandt. 20 Mein Gebein hängt nur noch an Haut und Fleisch, und nur das nackte Leben brachte ich davon. 21 Erbarmt euch über mich, erbarmt euch, ihr meine Freunde; denn die Hand Gottes hat mich getroffen! 22 Warum verfolgt ihr mich wie Gott und könnt nicht satt werden von meinem Fleisch? 23 Ach dass meine Reden aufgeschrieben würden! Ach dass sie aufgezeichnet würden als Inschrift, 24 mit einem eisernen Griffel und mit Blei für immer in einen Felsen gehauen! 25 Aber ich weiß, dass mein Erlöser[1] lebt, und als der Letzte wird er über dem Staub sich erheben. (Jb 26,6; Iz 41,14; Oz 13,14) 26 Nachdem meine Haut so zerschlagen ist, werde ich ohne mein Fleisch Gott sehen. (Ž 17,15; Ž 73,24) 27 Ich selbst werde ihn sehen, meine Augen werden ihn schauen und kein Fremder. Danach sehnt sich mein Herz in meiner Brust. 28 Wenn ihr sprecht: Wie wollen wir ihn verfolgen und eine Sache gegen ihn finden!, 29 so fürchtet euch selbst vor dem Schwert; denn das sind Missetaten, die das Schwert straft, damit ihr wisst, dass es ein Gericht gibt. 

Die Bibel nach Martin Luthers Übersetzung, revidiert 2017, © 2016 Deutsche Bibelgesellschaft, Stuttgart.
Die Verwendung des Textes erfolgt mit Genehmigung der Deutschen Bibelgesellschaft.

www.die-bibel.de