DAVID V JERUZALÉMĚ - — Dobytí Jeruzaléma - David se stane králem nad celým Izraelem. - V dobytém městě si dává vystavět královské sídlo.
1 Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Chebrónu a prohlásily: „Hle, jsme tvá krev a tvé tělo.2 Už tenkrát, když králem nad námi byl Saul, vyváděl a přiváděl jsi Izraele ty. Tobě Hospodin řekl: ‚Ty budeš pást Izraele, můj lid, ty budeš vévodou nad Izraelem.‘“3 Přišli i všichni izraelští starší ke králi do Chebrónu a král David s nimi v Chebrónu uzavřel před Hospodinem smlouvu. I pomazali Davida za krále nad Izraelem.4 Davidovi bylo třicet let, když se stal králem; kraloval čtyřicet let.5 V Chebrónu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců, v Jeruzalémě kraloval třiatřicet let nad celým Izraelem i nad Judou.6 Král šel se svými muži na Jeruzalém proti Jebúsejcům, obyvatelům země. Ti Davidovi řekli: „Sem nevstoupíš, leč bys odstranil slepé a kulhavé.“ Prohlásili: „Sem David nevstoupí.“7 Ale David dobyl skalní pevnost Sijón, to je Město Davidovo.8Onoho dne David řekl: „Každý, kdo chce bít Jebúsejce, ať pronikne vodní štolou na ty kulhavé a slepé, které David z duše nenávidí.“ Proto se říká: ‚Slepý a kulhavý nevstoupí do Božího domu.‘9 David se usadil ve skalní pevnosti a nazval ji Město Davidovo. Vybudoval okruh od Miló až k domu.10 David se stále více vzmáhal a Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním. 11 Týrský král Chíram poslal k Davidovi posly; poslal mu cedrové dřevo, tesaře a kameníky; ti postavili Davidovi dům.12 David poznal, že jej Hospodin potvrdil za krále nad Izraelem a že kvůli svému izraelskému lidu povznese jeho království.
— Davidovi synové narození v Jeruzalémě - Seznam synů, kteří se Davidovi narodili v Jeruzalémě.
13 Po svém příchodu z Chebrónu si vzal David další ženiny a ženy z Jeruzaléma. Davidovi se narodili další synové a dcery.14 Toto jsou jména těch, kteří se mu narodili v Jeruzalémě: Šamúa, Šóbab, Nátan, Šalomoun,15 Jibchár, Elíšúa, Nefeg a Jafía,16 Elíšáma, Eljáda a Elífelet.
— Vítězství nad Pelištejci - David se doptává Hospodina, jenž řídí jeho boje. Hospodin mu dává vítězství v dolině Refájců.
17 Když Pelištejci uslyšeli, že byl David pomazán za krále nad Izraelem, vytáhli všichni Pelištejci Davida hledat. David o tom uslyšel a sestoupil ke skalní pevnosti.18 Pelištejci přitáhli a rozložili se v dolině Refájců.19 David se doptával Hospodina: „Mám proti Pelištejcům vytáhnout? Vydáš mi je do rukou?“ Hospodin Davidovi odpověděl: „Vytáhni. Určitě ti vydám Pelištejce do rukou.“20 David přišel do Baal-perasímu. Tam je David pobil. Prohlásil: „Hospodin jako prudké vody prolomil přede mnou řady mých nepřátel.“ Proto pojmenovali to místo Baal-perasím (to je Pán průlomů).21 Pelištejci tam zanechali své modlářské stvůry; David a jeho muži je odnesli.22Pelištejci potom vytáhli znovu a rozložili se v dolině Refájců.23Když se David doptával Hospodina, on odpověděl: „Netáhni. Obejdi je zezadu a napadni je směrem od balzámovníků.24 Jakmile uslyšíš v korunách balzámovníků šelest kroků, tehdy si pospěš, neboť tehdy vyjde před tebou Hospodin a pobije tábor Pelištejců.“25 David vykonal, co mu Hospodin přikázal, a pobíjel Pelištejce od Geby až do Gezeru.
1Und es kamen alle Stämme Israels zu David nach Hebron und sprachen: Siehe, wir sind von deinem Gebein und deinem Fleisch. (Gn 29,14; 2S 19,13; 1Pa 11,1)2Schon damals, als Saul über uns König war, führtest du Israel in den Kampf und wieder heim. Dazu hat der HERR dir gesagt: Du sollst mein Volk Israel weiden und sollst Fürst sein über Israel. (1S 13,14; 1S 18,13; 1S 18,16; 1S 25,30; 2S 6,21; 2S 7,8)3Und es kamen alle Ältesten in Israel zum König nach Hebron. Und der König David schloss mit ihnen einen Bund in Hebron vor dem HERRN, und sie salbten David zum König über Israel. (1S 16,13; 2S 2,4)4Dreißig Jahre war David alt, als er König wurde, und regierte vierzig Jahre. (1Kr 2,11; 1Pa 3,4; 1Pa 29,27)5Zu Hebron regierte er sieben Jahre und sechs Monate über Juda, und zu Jerusalem regierte er dreiunddreißig Jahre über ganz Israel und Juda.
David erobert Jerusalem
6Und der König zog mit seinen Männern nach Jerusalem gegen die Jebusiter, die im Lande wohnten. Sie aber sprachen zu David: Du wirst nicht hier hereinkommen, sondern Blinde und Lahme werden dich vertreiben. Damit meinten sie, dass David nicht dort hineinkommen könnte. (Jz 15,63; Sd 1,21; Sd 19,10; 1Pa 11,4)7David aber eroberte die Burg Zion; das ist Davids Stadt.8Da sprach David an jenem Tage: Wer die Jebusiter schlägt und den Schacht erreicht und die Lahmen und Blinden erschlägt, die David in der Seele verhasst sind, der soll Hauptmann und Oberster sein. Da stieg Joab, der Sohn der Zeruja, zuerst hinauf und wurde Hauptmann[1]. Daher spricht man: Lass keinen Blinden und Lahmen ins Haus! (1Pa 11,6)9So wohnte David auf der Burg und nannte sie »Stadt Davids«. Und David baute ringsumher, vom Millo an nach innen zu.10Und Davids Macht nahm immer mehr zu, und der HERR, der Gott Zebaoth, war mit ihm. (1S 18,14; 2S 3,1)11Und Hiram, der König von Tyrus, sandte Boten zu David mit Zedernholz, dazu Zimmerleute und Steinmetzen, dass sie David ein Haus bauten. (1Kr 5,15)12Und David erkannte, dass der HERR ihn als König über Israel bestätigt und sein Königtum erhöht hatte um seines Volkes Israel willen.
Söhne und Töchter Davids
13Und David nahm noch mehr Frauen und Nebenfrauen in Jerusalem, nachdem er von Hebron gekommen war, und es wurden ihm noch mehr Söhne und Töchter geboren. (2S 3,2; 1Pa 3,5; 1Pa 14,3)14Dies sind die Namen der Söhne, die ihm zu Jerusalem geboren sind: Schammua, Schobab, Nathan, Salomo, (Mt 1,6; L 3,31)15Jibhar, Elischua, Nefeg, Jafia,16Elischama, Eljada, Elifelet.
Davids Sieg über die Philister
17Da die Philister hörten, dass man David zum König über Israel gesalbt hatte, zogen sie alle herauf, um sich Davids zu bemächtigen. Als das David erfuhr, zog er hinab nach der Bergfeste. (2S 23,14; 1Pa 14,8)18Aber die Philister kamen und breiteten sich aus in der Ebene Refaïm. (Jz 15,8; Jz 18,16)19Und David befragte den HERRN und sprach: Soll ich hinaufziehen gegen die Philister? Willst du sie in meine Hand geben? Der HERR sprach zu David: Zieh hinauf, ich will die Philister in deine Hand geben. (1S 30,8; 2S 2,1)20Und David kam nach Baal-Perazim und schlug sie dort und sprach: Der HERR hat die Reihen meiner Feinde vor mir durchbrochen, wie Wasserfluten durchbrechen. Daher nannte man den Ort »Baal-Perazim«[2]. (Iz 28,21)21Und sie ließen ihre Götzenbilder dort zurück; David aber und seine Männer nahmen sie mit.22Die Philister aber zogen abermals herauf und breiteten sich aus in der Ebene Refaïm.23Und David befragte den HERRN; der sprach: Du sollst nicht hinaufziehen ihnen entgegen, sondern komm von hinten über sie, dass du sie angreifst vom Bakawalde her.24Und wenn du hörst, wie das Rauschen in den Wipfeln der Bakabäume einhergeht, so eile; denn dann ist der HERR ausgezogen vor dir her, zu schlagen das Heer der Philister.25David tat, wie der HERR ihm geboten hatte, und schlug die Philister von Geba an bis dahin, wo es nach Geser geht. (Sd 1,29)