1 Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy, 2 vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů! 3 Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy. 4 On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu. 5 Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce. 6 Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil. 7 On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Uslyšíte-li dnes jeho hlas, 8 nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse, 9 kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy. 10 Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná. 11 Proto jsem se v hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí!
1Kommt herzu, lasst uns dem HERRN frohlocken und jauchzen dem Hort unsres Heils!2Lasst uns mit Danken vor sein Angesicht kommen und mit Psalmen ihm jauchzen!3Denn der HERR ist ein großer Gott und ein großer König über alle Götter. (Ex 15,11)4Denn in seiner Hand sind die Tiefen der Erde, und die Höhen der Berge sind auch sein.5Denn sein ist das Meer, und er hat’s gemacht, und seine Hände haben das Trockene bereitet.6Kommt, lasst uns anbeten und knien und niederfallen vor dem HERRN, der uns gemacht hat.7Denn er ist unser Gott und wir das Volk seiner Weide und Schafe seiner Hand. Wenn ihr doch heute auf seine Stimme hören wolltet: (Ž 100,3; J 10,27)8»Verstocket euer Herz nicht, wie zu Meriba geschah, wie zu Massa in der Wüste, (Žd 3,7; Žd 4,7)9wo mich eure Väter versuchten und prüften und hatten doch mein Werk gesehen. (Ex 17,2; Ex 17,7)10Vierzig Jahre war dies Volk mir zuwider, dass ich sprach: / Es sind Leute, deren Herz immer den Irrweg will und die meine Wege nicht lernen wollen,11sodass ich schwor in meinem Zorn: Sie sollen nicht zu meiner Ruhe kommen.« (Nu 14,22; Žd 4,3)