1Pro předního zpěváka. Pro Kórachovce, žalm. 2 Slyšte to, všichni lidé, všichni obyvatelé světa, naslouchejte, 3 ať jste rodu prostého anebo urození, boháči i ubožáci. 4 Moje ústa budou vyhlašovat moudrost, mé srdce bude rozjímat o rozumnosti. 5 Nakloním své ucho ku příslovím, při citeře předložím svou hádanku i výklad. 6 Proč bych se bál ve zlých dnech, když mě obklopují zvrhlí záškodníci, 7 kteří spoléhají na své jmění a svým velkým bohatstvím se chlubí? 8 Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe. 9 Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho, 10 že by natrvalo, neustále žil a nedočkal se zkázy. 11 Vždyť vidí, že umírají moudří, hynou stejně jako hlupák nebo tupec a své jmění zanechají jiným. 12 Ti však myslí, že tu jejich domy budou věčně, jejich příbytky po všechna pokolení, svými jmény nazývají role. 13 Ale člověk, byť byl ve cti, nemusí ani noc přečkat; podobá se zvířatům, jež zajdou. 14 To je cesta těch, kdo bláznovství se drží; za nimi jdou ti, kdo si libují v jejich řečech. -Sela- 15 Ženou se jak ovce do podsvětí, sama smrt je pase. Zrána je pošlapou lidé přímí, a co vytvořili, zhltne podsvětí, trvání to nemá. 16 Avšak mne Bůh ze spárů podsvětí vykoupí, on mě přijme! -Sela- 17 Jen se neboj, bohatne-li někdo a množí-li slávu svého domu; 18 zemře, nic nevezme s sebou, jeho sláva za ním nesestoupí. 19 I když zaživa si dobrořečil: „Chválí tě, že sis to zařídil tak dobře,“ 20 musí se přidat k pokolení svých otců, kteří nikdy nezahlédnou světlo. 21 Člověk, byť byl ve cti, nemusí mít rozum, podobá se zvířatům, jež zajdou. - Sela-
1Ein Psalm der Korachiter, vorzusingen, nach der Weise »Jugend«.2Höret zu, alle Völker; merket auf, alle, die in dieser Zeit leben,3einfache Leute und Herren, Reich und Arm, miteinander!4Mein Mund soll Weisheit reden, und was mein Herz sagt, soll verständig sein.5Ich will einem Spruch mein Ohr neigen und mein Rätsel kundtun beim Klang der Harfe.6Warum sollte ich mich fürchten in bösen Tagen, wenn mich die Missetat meiner Widersacher umgibt,7die sich verlassen auf Hab und Gut und pochen auf ihren großen Reichtum?8Kann doch keiner einen andern auslösen oder für ihn an Gott ein Sühnegeld geben (Mi 6,6; Mt 16,26)9– denn es kostet zu viel, ihr Leben auszulösen; er muss davon abstehen ewiglich –,10dass er immer weiterlebe und die Grube nicht sehe.11Denn man wird sehen: Auch die Weisen sterben, / so wie die Toren und Narren umkommen; sie müssen ihr Gut andern lassen. (Kaz 2,16; Kaz 6,2)12Gräber sind ihre Häuser immerdar, ihre Wohnungen für und für, wenn sie auch ihre Namen ausrufen über Länder.13Der Mensch kann nicht bleiben in seiner Pracht, sondern muss davon wie das Vieh. (Kaz 3,19)14Dies ist der Weg derer, die so voll Torheit sind, und das Ende aller, denen ihr Reden so wohl gefällt. Sela.15Sie liegen im Totenreich wie Schafe, der Tod weidet sie, aber die Frommen werden am Morgen über sie herrschen; ihre Gestalt wird vom Totenreich verschlungen; sie hat keinen Bestand.16Aber Gott wird mich erlösen aus des Todes Gewalt; denn er nimmt mich auf. Sela. (Ž 73,24; Oz 13,14)17Fürchte dich nicht, wenn einer reich wird, wenn die Herrlichkeit seines Hauses groß wird. (Jb 21,7)18Denn er wird nichts bei seinem Sterben mitnehmen, und seine Herrlichkeit wird ihm nicht nachfahren. (Kaz 5,14; 1Tm 6,7)19Er freut sich wohl dieses guten Lebens, und man preist dich, wenn es dir gut geht. (L 12,16; L 16,19)20Aber doch fahren sie ihren Vätern nach und sehen das Licht nimmermehr.21Der Mensch kann nicht bleiben in seiner Pracht, sondern muss davon wie das Vieh.