1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. 2 Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost! 3 Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu. 4 Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli. 5 Vyvleč mě z té sítě, již mi nastražili, vždyť jsi záštita má. 6 Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný. 7 Nenávidím ty, kdo se drží šalebných přeludů, já spoléhám na Hospodina. 8 Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé pokoření. Vždyť ty víš, co sužuje mou duši. 9 Nevydal jsi mě do rukou nepřítele, dopřáls volnosti mým nohám. 10 Hospodine, smiluj se, vždyť se tak soužím, zrak mi slábne hořem, moje duše i mé tělo chřadnou. 11 V strastech pomíjí můj život, moje léta v nářku, pro mou nepravost mi ubývá sil a mé kosti slábnou. 12 Potupen jsem všemi protivníky, a sousedy nejvíc; známí ze mne mají strach, spatří-li mě venku, vyhnou se mi. 13 Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, jako rozbitá nádoba. 14 Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! Smlouvají se na mě, kují pikle, chtějí mi vzít život. 15 Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: „Ty jsi můj Bůh, 16 moje budoucnost je ve tvých rukou.“ Vysvoboď mě z rukou nepřátel a těch, kdo pronásledují mě. 17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem, ve svém milosrdenství mě zachraň. 18 Hospodine, kéž nejsem zahanben, když tě volám; ať jsou zahanbeni svévolníci, ať v podsvětí zmlknou. 19 Ať oněmějí zrádné rty, jež mluví proti spravedlivému tak urážlivě, zpupně, s pohrdáním. 20 Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí. 21 Ukrýváš je u sebe v své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku. 22 Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal divy svého milosrdenství v nepřístupném městě! 23 A já jsem si ukvapeně řekl: „Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět.“ Avšak vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal. 24 Milujte Hospodina, všichni jeho zbožní, Hospodin své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou zpupně. 25 Buďte rozhodní a buďte udatného srdce, všichni, kdo čekáte na Hospodina!
1Ein Psalm Davids, vorzusingen.2HERR, auf dich traue ich, / lass mich nimmermehr zuschanden werden, errette mich durch deine Gerechtigkeit!3Neige deine Ohren zu mir, hilf mir eilends! Sei mir ein starker Fels und eine Burg, dass du mir helfest! (Ž 71,3)4Denn du bist mein Fels und meine Burg, und um deines Namens willen wollest du mich leiten und führen.5Du wollest mich aus dem Netze ziehen, / das sie mir heimlich stellten; denn du bist meine Stärke.6In deine Hände befehle ich meinen Geist; du hast mich erlöst, HERR, du treuer Gott. (L 23,46)7Ich hasse, die sich halten an nichtige Götzen; ich aber vertraue auf den HERRN.8Ich freue mich und bin fröhlich über deine Güte, dass du mein Elend ansiehst und kennst die Not meiner Seele9und übergibst mich nicht in die Hände des Feindes; du stellst meine Füße auf weiten Raum.10HERR, sei mir gnädig, denn mir ist angst! Mein Auge ist trübe geworden vor Gram, matt meine Seele und mein Leib.11Denn mein Leben ist hingeschwunden in Kummer und meine Jahre in Seufzen. Meine Kraft ist verfallen durch meine Missetat, und meine Gebeine sind verschmachtet.12Allen meinen Bedrängern bin ich ein Spott geworden, eine Last meinen Nachbarn und ein Schrecken meinen Freunden. Die mich sehen auf der Gasse, fliehen vor mir.13Ich bin vergessen im Herzen wie ein Toter; ich bin geworden wie ein zerbrochenes Gefäß.14Denn ich höre, wie viele mich verleumden: Schrecken ist um und um! Sie halten Rat miteinander über mich und trachten danach, mir das Leben zu nehmen. (Jr 20,3)15Ich aber, HERR, hoffe auf dich und spreche: Du bist mein Gott!16Meine Zeit steht in deinen Händen. Errette mich von der Hand meiner Feinde und von denen, die mich verfolgen. (Ž 139,16; Kaz 3,1)17Lass leuchten dein Antlitz über deinem Knecht; hilf mir durch deine Güte! (Nu 6,25; Ž 80,4)18HERR, lass mich nicht zuschanden werden; denn ich rufe dich an. Die Frevler sollen zuschanden werden und verstummen im Totenreich.19Verstummen sollen die Lügenmäuler, die da reden wider den Gerechten frech, stolz und höhnisch.20Wie groß ist deine Güte, HERR, die du bewahrt hast denen, die dich fürchten, und erweisest vor den Menschen denen, die auf dich trauen!21Du birgst sie im Schutz deines Angesichts vor den Rotten der Leute, du verbirgst sie in der Hütte vor den zänkischen Zungen. (Ž 27,5)22Gelobt sei der HERR; denn er hat seine wunderbare Güte mir erwiesen in einer festen Stadt.23Ich sprach wohl in meinem Zagen: Ich bin von deinen Augen verstoßen. Doch du hörtest die Stimme meines Flehens, als ich zu dir schrie.24Liebet den HERRN, alle seine Heiligen! Die Gläubigen behütet der HERR und vergilt reichlich dem, der Hochmut übt.25Seid getrost und unverzagt alle, die ihr des HERRN harret!