1 Poučující, Davidův. Modlitba, když byl v jeskyni. 2 Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím, 3 před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám. 4 Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili. 5 Pohleď napravo a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci, není tu, kdo by měl o mě péči. 6 Úpím k tobě, Hospodine, pravím: Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých! 7 Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán. Vysvoboď mě od pronásledovatelů, jsou zdatnější než já. 8 Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu. Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš.
1Eine Unterweisung Davids, als er in der Höhle war, ein Gebet. (1S 24,4)2Ich schreie zum HERRN mit meiner Stimme, ich flehe zum HERRN mit meiner Stimme.3Ich schütte meine Klage vor ihm aus und zeige an vor ihm meine Not.4Wenn mein Geist in Ängsten ist, so kennst du doch meinen Pfad. Sie legen mir Schlingen auf den Weg, den ich gehe.5Schau zur Rechten und sieh: Da will mich niemand kennen. Ich kann nicht entfliehen, niemand nimmt sich meiner an.6HERR, zu dir schreie ich und sage: / Du bist meine Zuversicht, mein Teil im Lande der Lebendigen. (Ž 27,13)7Höre auf meine Klage, denn ich werde sehr geplagt. Errette mich von meinen Verfolgern, denn sie sind mir zu mächtig.8Führe mich aus dem Kerker, dass ich preise deinen Namen. Die Gerechten werden sich zu mir sammeln, wenn du mir wohltust.