1 Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči, 2 jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu: 3 „Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože, 4 očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí, 5 dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!“ 6 A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích. 7 Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou. 8 Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci! 9 Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají. 10 Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného. 11 Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost – nevezme to nazpět: „Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn. 12 Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu.“ 13 Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo: 14 „To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím. 15 Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem. 16 Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat. 17 Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo. 18 Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit.“
1Ein Wallfahrtslied. Gedenke, HERR, an David und all seine Mühsal,2der dem HERRN geschworen und gelobt hat dem Mächtigen Jakobs:3Ich will nicht in das Zelt meines Hauses gehen noch mich aufs Lager meines Bettes legen, (2S 7,2; Sk 7,46)4ich will meine Augen nicht schlafen lassen noch meine Augenlider schlummern,5bis ich eine Stätte finde für den HERRN, eine Wohnung für den Mächtigen Jakobs.6Siehe, wir hörten von ihr in Efrata, wir haben sie gefunden im Gefilde von Jaar.7Wir wollen in seine Wohnung gehen und anbeten vor dem Schemel seiner Füße.8HERR, mache dich auf zur Stätte deiner Ruhe, du und die Lade deiner Macht! (Nu 10,35; 2Pa 6,41; Ž 78,61)9Deine Priester lass sich kleiden mit Gerechtigkeit und deine Heiligen sich freuen.10Weise nicht ab das Antlitz deines Gesalbten um deines Knechtes David willen!11Der HERR hat David in Treue geschworen, davon wird er sich nicht wenden: Ich will auf deinen Thron setzen die Frucht deines Leibes. (Ž 89,4; Žd 6,17)12Werden deine Söhne meinen Bund halten und mein Zeugnis, das ich sie lehren werde, so sollen auch ihre Söhne auf deinem Thron sitzen ewiglich.13Denn der HERR hat Zion erwählt, und es gefällt ihm, dort zu wohnen. (Ž 68,17; Ž 76,3)14»Dies ist die Stätte meiner Ruhe ewiglich; hier will ich wohnen, denn es gefällt mir wohl.15Ich will ihre Speise segnen und ihren Armen Brot genug geben.16Ihre Priester will ich mit Heil kleiden, und ihre Heiligen sollen fröhlich sein.17Daselbst lasse ich aufgehen das Horn Davids, ich habe meinem Gesalbten eine Leuchte zugerichtet; (1S 2,10; 1Kr 11,36)18seine Feinde will ich in Schande kleiden, aber über ihm soll blühen seine Krone.«