DOBÝVÁNÍ ZASLÍBENÉ ZEMĚ - — Boj pokolení Judova a Šimeónova - Judovci táhnou první do boje proti Kenaancům. Otníel dobývá Kirjat-sefer.
1 Po Jozuově smrti se synové Izraele dotázali Hospodina: „Kdo z nás má vytáhnout do boje proti Kenaancům první?“2Hospodin odpověděl: „První potáhne Juda; do jeho rukou jsem dal zemi.“3 I vyzval Juda svého bratra Šimeóna: „Vytáhni se mnou do území, které mi bylo přiděleno losem, a budeme bojovat proti Kenaancům. Já pak půjdu zase s tebou do území přiděleného tobě.“ Šimeón s ním tedy šel.4 Juda vytáhl a Hospodin vydal Kenaance a Perizejce do jejich rukou. Pobili je v Bezeku, deset tisíc mužů.5 V Bezeku zastihli také Adoní-bezeka a bojovali proti němu a pobili Kenaance a Perizejce.6 Avšak Adoní-bezek utekl. Proto jej pronásledovali, chytili jej a uťali mu palce na rukou i u nohou.7 Tu Adoní-bezek doznal: „Sedmdesát králů s uťatými palci na rukou i u nohou sbíralo drobty pod mým stolem. Jak jsem činíval, tak mi Bůh odplatil.“ Odvlekli jej do Jeruzaléma a tam zemřel. 8 Judovci bojovali proti Jeruzalému, dobyli jej, vybili ostřím meče a město vypálili.9 Potom se vypravili do boje proti Kenaancům, kteří byli usazeni na pohoří, v Negebu a v Přímořské nížině.10 Tak se vydal Juda proti Kenaancům sídlícím v Chebrónu; Chebrón se předtím jmenoval Kirjat-arba. Pobili Šešaje, Achímana a Talmaje.11 Odtud se vydal proti obyvatelům Debíru; Debír se předtím jmenoval Kirjat-sefer.12 Káleb tenkrát prohlásil: „Kdo přepadne Kirjat-sefer a dobude jej, tomu dám za manželku svou dceru Aksu.“13 Dobyl jej Otníel, syn Kenazův, mladší bratr Kálebův; dal mu tedy svou dceru Aksu za manželku.14 Když přišla, navedla jej, aby žádal jejího otce o pole. Sesedla z osla. Káleb se jí otázal: „Co si přeješ?“15 Odpověděla mu: „Obdař mě požehnáním! Když jsi mne provdal do jižního suchopáru, dej mi také vodní zřídla.“ Káleb jí tedy dal zřídla, horní a dolní. 16 Kénijci, synové Mojžíšova tchána, vytáhli z Palmového města spolu s Judovci do Judské stepi jižně od Aradu. Tam se usadili s lidem.17 Juda však táhl se svým bratrem Šimeónem a pobili Kenaance sídlící v Sefatu. Zničili město jako klaté; proto mu dali jméno Chorma (to je Klatbě propadlé).18 Juda dobyl také Gázu a její území, Aškalón a jeho území, Ekrón a jeho území.19 Hospodin byl s Judou. Podrobil si pohoří, avšak nebyl s to podrobit si obyvatele doliny, protože měli železné vozy.20 Kálebovi dali Chebrón, jak rozhodl Mojžíš; vyhnal odtud tři Anákovce.21 Pokud však jde o Jebúsejce, obyvatele Jeruzaléma, nebyli Benjamínovci s to si je podrobit; proto až dodnes sídlí Jebúsejec v Jeruzalémě spolu s Benjamínovci.
— Boj ostatních pokolení - Josefovci dobývají Bét-el. Na dobytých územích zůstávají zbytky původního obyvatelstva.
22 Také dům Josefův vytáhl, a to k Bét-elu, a Hospodin byl s nimi.23 Dům Josefův provedl v Bét-elu průzkum; město se předtím jmenovalo Lúz.24 Hlídka spatřila muže vycházejícího z města a vyzvala ho: „Ukaž nám, kudy se dá vniknout do města, a my ti dáme milost.“25 Ukázal jim tedy, kudy se dá vniknout do města. Město vybili ostřím meče, ale toho muže i všechnu jeho čeleď propustili.26 Muž se odebral do chetejské země a vystavěl město, kterému dal jméno Lúz; tak se jmenuje až dodnes. 27 Manases však nebyl s to podrobit si Bét-šeán a jeho vesnice ani Taanak a jeho vesnice ani obyvatele Dóru a jeho vesnic ani obyvatele Jibleámu a jeho vesnic ani obyvatele Megida a jeho vesnic, a to umožnilo Kenaancům zůstat v té zemi.28 Teprve když se Izrael vzmohl, podrobil Kenaance nuceným pracím, ale nebyl s to podrobit si je úplně. 29 Efrajim nebyl s to podrobit si Kenaance sídlící v Gezeru; Kenaanci sídlili v Gezeru uprostřed nich. 30 Zabulón nebyl s to podrobit si obyvatele Kitrónu ani obyvatele Nahalólu; Kenaanci sídlili uprostřed nich, ale časem byli podrobeni nuceným pracím. 31 Ašer nebyl s to podrobit si obyvatele Aka ani obyvatele Sidónu, Achlábu, Akzíbu, Chelby, Afíku a Rechóbu.32 Ašerovci sídlili uprostřed Kenaanců usedlých v zemi, protože nebyli s to si je podrobit. 33 Neftalí nebyl s to podrobit si obyvatele Bét-šemeše ani Bét-anaty; sídlil uprostřed Kenaanců usedlých v zemi, ale obyvatelé Bét-šemeše a Bét-anaty jím byli časem podrobeni nuceným pracím. 34 Danovce zatlačili Emorejci do hor a nedovolili jim sestoupit do doliny.35 To umožnilo Emorejcům zůstat v Har-cheresu, v Ajalónu a v Šaalbímu. Když však vzrostla moc Josefova domu, byli podrobeni nuceným pracím.36 Emorejská hranice vedla od Svahu štírů, od Skaliska nahoru.
1Als Josua gestorben war, fragten die Israeliten den HERRN: »Welcher Stamm soll als erster losziehen und die Kanaaniter angreifen?«2Der HERR antwortete: »Der Stamm Juda soll beginnen! Ihr werdet sehen: Ich gebe das Land in seine Gewalt.«3Da forderten die Männer von Juda den Stamm Simeon auf: »Kommt mit! Helft uns, die Kanaaniter aus dem Gebiet zu vertreiben, das uns zugeteilt wurde! Dann werden auch wir euch helfen, euer Gebiet einzunehmen.« Die Männer von Simeon schlossen sich denen von Juda an.4Sie zogen in den Kampf, und der HERR schenkte ihnen den Sieg über die Kanaaniter und die Perisiter. Bei Besek schlugen sie das feindliche Heer, das 10.000 Mann stark war.5Dort stießen sie auch auf Adoni-Besek, den Herrscher über dieses Gebiet, und kämpften mit ihm. Als er merkte, dass die Kanaaniter und Perisiter die Schlacht verloren,6ergriff er die Flucht. Doch die Israeliten jagten ihm nach und fassten ihn. Sie hieben ihm die Daumen und die großen Zehen ab.7Da sagte Adoni-Besek: »Siebzig Königen habe ich die Daumen und die großen Zehen abhacken lassen. Sie mussten die Abfälle unter meinem Tisch für sich zum Essen aufsammeln. Nun zahlt Gott mir heim, was ich getan habe.« Man brachte ihn nach Jerusalem, und dort starb er.8Die Männer des Stammes Juda griffen Jerusalem an und eroberten es. Sie töteten die Bewohner mit dem Schwert und steckten die Stadt in Brand.9Danach zogen sie weiter und kämpften gegen die Kanaaniter in der südlichen Steppe, im Bergland und in der Gegend, die sich von dort bis zum Mittelmeer erstreckt.10Sie griffen Hebron an, das früher Kirjat-Arba hieß, und besiegten dort die Kanaaniter Scheschai, Ahiman und Talmai mit ihren Sippen.11Dann zogen sie zur Stadt Debir, die man damals noch Kirjat-Sefer nannte.12Kaleb, der judäische Heerführer, versprach seinen Männern: »Wer Kirjat-Sefer erobert, der erhält meine Tochter Achsa zur Frau!«13Kalebs jüngerem Bruder Otniël, dem Sohn von Kenas, gelang es, die Stadt einzunehmen. Dafür sollte er Achsa zur Frau bekommen.14Achsa drängte Otniël, Kaleb um einen Acker zu bitten. Als sie dann am Tag der Hochzeit mit ihrem Vater auf dem Weg zu Otniël war, sprang sie plötzlich vom Esel ab. »Was ist los?«, fragte Kaleb.15»Gib mir zum Abschied deinen Segen und ein Geschenk!«, bat sie. »Du lässt mich in das trockene Südland ziehen, darum gib mir doch bitte auch ein paar Wasserstellen!« Da schenkte er ihr von seinem Besitz die oberen und unteren Quellen.16Die Keniter, die Nachkommen von Moses Schwiegervater, waren einst mit dem Stamm Juda aus der Palmenstadt[1] in die Wüste Juda südlich von Arad gekommen und hatten sich dort angesiedelt. (Dt 34,3; Sd 3,13; 2Pa 28,15)17Die Männer der Stämme Juda und Simeon zogen nun weiter und nahmen die kanaanitische Stadt Zefat ein. Sie vernichteten alle Bewohner nach Gottes Befehl und gaben dem Ort den Namen Horma (»Vernichtung«).18Dann eroberten die judäischen Soldaten die Städte Gaza, Aschkelon und Ekron mit den umliegenden Gebieten.[2] (Sd 3,3)19Der HERR stand ihnen bei und half ihnen, das Bergland einzunehmen. Es gelang ihnen jedoch nicht, die Bewohner der Küstenebene zu vertreiben, denn diese besaßen eiserne Streitwagen.20Kaleb erhielt die Stadt Hebron, wie Mose es befohlen hatte. Er vertrieb von dort die drei Nachkommen von Anak mit ihren Sippen.21Der Stamm Benjamin ließ die Jebusiter in Jerusalem wohnen. Bis heute leben sie dort neben den Benjaminitern.
Der Norden Kanaans wird nur zum Teil erobert
22-23Auch die Stämme Ephraim und Manasse brachen auf und zogen nach Bethel, das früher Lus hieß. Als sie die Gegend auskundschaften wollten, um die Stadt zu erobern, stand der HERR ihnen bei:24Ihre Späher entdeckten einen Mann, der gerade die Stadt verließ. Sie hielten ihn an und sagten: »Zeig uns, wie wir nach Bethel hineinkommen! Dafür werden wir dich verschonen.«25Da zeigte er ihnen einen unbewachten Zugang zur Stadt. Sie drangen ein und töteten alle Einwohner mit dem Schwert. Nur den Mann und seine Verwandten ließen sie am Leben.26Er ging ins Land der Hetiter und gründete dort eine Stadt namens Lus, die heute noch so genannt wird.27Die Einwohner der Städte Bet-Schean, Taanach, Dor, Jibleam, Megiddo und der umliegenden Orte vertrieb der Stamm Manasse nicht, und so konnten die Kanaaniter dort weiterhin wohnen.28Als das Volk Israel mächtig wurde, machte es sie zu Fronarbeitern, doch es verbannte sie nicht aus ihrem Land.29Die Ephraimiter gestatteten den Kanaanitern aus Geser, in ihrem Gebiet zu bleiben.30Der Stamm Sebulon vertrieb die Kanaaniter nicht aus Kitron und Nahalol. Sie blieben als Fronarbeiter dort.31Und auch der Stamm Asser schickte weder die Einwohner von Akko fort noch die von Sidon, Mahaleb, Achsib, Helba, Afek und Rehob.32So lebte Asser mitten unter den Kanaanitern, die das Land schon vorher bewohnt hatten.33Der Stamm Naftali vertrieb die Einwohner von Bet-Schemesch und Bet-Anat nicht, sondern siedelte sich unter den Einheimischen an. Er verpflichtete die beiden Städte aber zum Frondienst.34Die Daniter versuchten, die Ebene in Besitz zu nehmen, wurden aber von den Amoritern in die Berge zurückgedrängt.35Die Amoriter weigerten sich, aus Har-Heres, Ajalon und Schaalbim zu weichen. Doch die Stämme Ephraim und Manasse gewannen die Oberhand und zwangen sie zur Fronarbeit.36Die Grenze der Amoriter begann am Skorpionensteig und führte von dort über den Felsen und weiter hinauf.