1 Poučující, Davidův. Modlitba, když byl v jeskyni. 2 Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím, 3 před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám. 4 Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili. 5 Pohleď napravo a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci, není tu, kdo by měl o mě péči. 6 Úpím k tobě, Hospodine, pravím: Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých! 7 Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán. Vysvoboď mě od pronásledovatelů, jsou zdatnější než já. 8 Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu. Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš.
1Ein Gebet von David, zum Nachdenken. Er verfasste es, als er sich auf der Flucht vor Saul in einer Höhle versteckte.[1] (1S 22,1)2Ich schreie zum HERRN um Hilfe und flehe laut um sein Erbarmen.3Ihm klage ich meine ganze Not; ihm sage ich, was mich bedrängt.4Wenn ich nicht mehr weiterweiß, kennst du, Gott, noch einen Ausweg. Denn wohin ich auch gehe: Überall will man mich ins Unglück stürzen.5Wohin ich auch sehe: Nirgendwo will man etwas von mir wissen. Ich finde keine Hilfe mehr, und keiner kümmert sich um mich.6Deshalb schreie ich zu dir, HERR! Ich bekenne: Du allein bist meine Zuflucht! Du bist alles, was ich im Leben brauche.[2]7Höre auf meinen Hilfeschrei, denn ich bin völlig verzweifelt! Rette mich vor meinen Verfolgern, denn ich bin ihnen hilflos ausgeliefert!8Hole mich aus dieser Höhle[3] heraus! Dann will ich deinen Namen preisen und dir vor allen danken, die zu dir gehören. Denn du hast mir Gutes getan.