DAVIDOVA POSLEDNÍ SLOVA - Král připomíná, že základem spravedlivé vlády je bázeň před Bohem.
1 Toto jsou Davidova poslední slova: „Výrok Davida, syna Jišajova, výrok muže Nejvyšším povýšeného, pomazaného Bohem Jákobovým, líbezného pěvce izraelských žalmů. 2 Hospodinův duch skrze mne mluvil, na mém jazyku byla řeč jeho. 3 Pravil mi Bůh Izraele, skála Izraele ke mně promluvila: Kdo člověku vládne spravedlivě, ten, kdo vládne v Boží bázni, 4 je jak jitřní světlo při východu slunce, jak bez mráčku jitro, od jehož jasu a vláhy se zelená země. 5 I když můj dům před Bohem takový není, ustanovil pro mne věčnou smlouvu ve všem uspořádanou a dodrženou. Je to veškerá má spása a veškeré blaho, odjinud nevzejde nic. 6 Ničemník bude jak trní zavržené všemi, nikdo na ně rukou nesáhne. 7 Ten, kdo by se ho chtěl dotknout, vezme železo, násadu kopí. Budou sežehnuti a spáleni ohněm ve svém sídle.“
DAVIDOVI BOHATÝŘI - Seznam těch, kdo Davidovi pomáhali v boji; jejich mimořádné činy.
8 Toto jsou jména Davidových bohatýrů: Jóšeb Bašebet Tachkemónský, vůdce osádky. Ten s rozkoší vrhal oštěp; naráz jich proklál osm set. 9 Po něm Eleazar, syn Dóda, syna Achóchiova, jeden ze tří bohatýrů, kteří byli s Davidem, když dráždili Pelištejce a ti se tam shromáždili k boji; izraelští muži též přitáhli.10 Povstal a bil Pelištejce, až se mu ruka unavila a křečovitě svírala meč. Toho dne připravil Hospodin veliké vysvobození. Lid se obrátil za ním a už jen obíral pobité. 11 Po něm byl Šama, syn Ageův, Hararský. Pelištejci se shromáždili do houfu; byl tam díl pole plný čočky. Lid před Pelištejci utíkal.12On se postavil doprostřed toho dílu, osvobodil jej a bil Pelištejce. Tak Hospodin připravil veliké vysvobození. 13 Jiní tři ze třiceti vůdců sestoupili a přišli o žních k Davidovi do jeskyně Adulámu. Pelištejský houf ležel v dolině Refájců.14 David byl tehdy ve skalní skrýši, postavení Pelištejců bylo tenkrát u Betléma.15 Tu David zatoužil: „Kdo mi dá napít vody z betlémské studny, která je u brány?“16 Ti tři bohatýři vtrhli do pelištejského tábora, načerpali vodu z betlémské studny, která je u brány, a přinesli ji Davidovi. On však nechtěl pít, nýbrž vykonal jí úlitbu Hospodinu.17Řekl: „Hospodine, nechť jsem dalek toho, abych udělal něco takového. Což to není krev mužů, kteří šli s nasazením života?“ Proto se jí nechtěl napít. To vykonali ti tři bohatýři. 18 Také Abíšaj, bratr Jóabův, syn Serújin, byl vůdce tří. I on zamával kopím a proklál jich na tři sta. Mezi těmi třemi byl nejproslulejší.19 Byl z těch tří nejváženější a byl jejich velitelem, ale oněm třem prvním se nevyrovnal. 20 Benajáš, syn Jójady, syna zdatného muže z Kabseelu, muže mnoha činů, ubil dva moábské reky a sestoupil a ubil v jámě lva; byl tehdy sníh.21 Ubil též Egypťana hrozného vzezření; Egypťan měl v ruce kopí. Sestoupil k němu s holí, vytrhl Egypťanovi kopí z ruky a jeho vlastním kopím ho zabil.22 Toto vykonal Benajáš, syn Jójadův. A byl mezi těmi třemi bohatýry proslulý.23 Z těch třiceti byl nejváženější, ale oněm třem prvním se nevyrovnal. David ho přidělil ke své tělesné stráži. 24 Mezi těmi třiceti byl také Asáel, bratr Jóabův, Elchánan, syn Dóda Betlémského,25 Šama Charódský, Elíka Charódský,26 Cheles Paltejský, Íra, syn Íkeše Tekójského,27 Abíezer Anatótský, Mebúnaj Chúšatský,28 Salmón Achóchejský, Mahraj Netófský,29 Cheleb, syn Baany Netófského, Ítaj, syn Ríbaje z Gibeje Benjamínovců,30Benajáš Pireatónský, Hidaj z Gaašských úvalů,31 Abí-albón Arbátský, Azmávet Barchúmský,32 Eljachba Šaalbónský, ze synů Jášenových Jónatan,33 Šama Hararský, Achíam, syn Šárara Ararského,34 Elífelet, syn Achasbaje, syna Maakaťanova, Elíam, syn Achítofela Gíloského,35 Chesrav Karmelský, Paaraj Arbejský,36 Jigál, syn Nátana ze Sóby, Baní Gádský,37 Selek Amónský, Nacharaj Beerótský, zbrojnoš Jóaba, syna Serújina,38 Íra Jitrejský, Gáreb Jitrejský39 a Urijáš Chetejský. Všech bylo třicet sedm.
1Dies ist Davids Vermächtnis, es sind seine letzten Worte: »Hört zu, denn David, Isais Sohn, spricht jetzt – zu höchster Ehre hat ihn Gott erhoben, zum König hat ihn Jakobs Gott gesalbt; der Lieblingsdichter ist er seines Volkes Israel.[1]2Der Geist des HERRN ist es, der aus mir spricht; er hat sein Wort in meinen Mund gelegt.3Israels Gott, der starke Fels, auf den sein Volk vertraut, er hat zu mir gesagt: ›Ein König, der sein Volk gerecht regiert, Gott ernst nimmt, seine Weisung stets befolgt,4ist wie die helle Morgensonne, wenn sie vom wolkenlosen Himmel strahlt und nach dem Regen frisches Grün aufsprießen lässt.‹5Ich weiß, mein Königshaus hält treu zu Gott. Er hat mir seinen Bund gewährt für alle Zeiten, so hat er es geordnet und darüber wacht er. Auf seine Hilfe kann ich mich verlassen; gelingen lässt er alles, was ich unternehme. (2S 7,12; Ž 89,4; Iz 55,3)6Doch alle diese gottvergessenen Schurken, sie sind wie abgestorbenes Dorngesträuch, vom Wind entwurzelt und davongeweht. Mit bloßen Händen rührt es niemand an;7mit Eisenhaken, mit dem Schaft des Speers, liest man es auf und wirft es dann ins Feuer. An Ort und Stelle wird’s ein Raub der Flammen.«
Davids berühmte Krieger und ihre Taten
8Hier folgen die Namen der berühmten »Helden« Davids: Jischbaal aus der Sippe Hachmoni[2] war der Anführer der »Dreißig Helden«. Er kämpfte mit dem Speer[3] gegen 800 Feinde und erstach sie alle in einer einzigen Schlacht. (1Pa 11,10)9An zweiter Stelle steht Eleasar, der Sohn von Dodo aus Ahoach. Er war einer der »Drei«, die David damals bei sich hatte, als die Israeliten die Philister zum Kampf herausforderten, die Philister jedoch zum Angriff übergingen und die Männer von Israel sich zurückzogen.10Eleasar aber hielt stand. Er hieb auf die Philister ein, bis sein Arm erlahmte und die Hand sich um den Schwertgriff zusammenkrampfte. So schenkte der HERR damals den Israeliten einen großen Sieg. Eleasars Beispiel ermutigte die Männer von Israel, wieder vorzurücken, aber es blieb ihnen nur noch, die Besiegten zu plündern.11Der Dritte war Schamma aus Harar, der Sohn von Age. Als die Philister auf einem Linsenfeld bei Lehi[4] gegen die Israeliten kämpften und die Männer Israels flohen,12stellte er sich mitten auf das Feld, hielt dem Angriff stand und schlug die Philister zurück. So schenkte der HERR den Israeliten einen großen Sieg.13Als einmal während der Ernte ein Philisterheer sein Lager in der Ebene Rafaïm aufgeschlagen hatte, gingen drei von Davids »Dreißig Helden« zu David in die Höhle bei Adullam. (1S 22,1; 1S 22,4)14Dort hatte er seine Bergfestung, in der er sich gerade aufhielt. Eine Abteilung der Philister lag zur gleichen Zeit in Betlehem.15Aus einer Laune heraus sagte David: »Ich habe Durst! Wer bringt mir Wasser aus der Zisterne beim Tor von Betlehem?«16-17Darauf brachen die drei in das Lager der Philister ein, schöpften Wasser aus der Zisterne beim Tor von Betlehem und brachten es David. Der aber weigerte sich, es zu trinken. »Der HERR bewahre mich davor, ein solches Unrecht zu tun!«, sagte er. »Das wäre gerade so, wie wenn ich das Blut dieser Männer hier trinken würde, die ihr Leben dafür aufs Spiel gesetzt haben.« Er goss das Wasser als Trankopfer für den HERRN auf die Erde. Diese Tat vollbrachten die drei tapferen Helden.18Abischai, Joabs Bruder, der Sohn der Zeruja, war der Anführer der »Dreißig Helden«. Er tötete mit dem Speer 300 Feinde und wurde so berühmt wie einer der »Drei«. (1S 26,6)19Er war angesehener als die »Dreißig Helden«[5] und wurde deren Anführer; doch an die »Drei« reichte er nicht heran.20Benaja aus Kabzeel war der Sohn des tapferen Jojada und vollbrachte große Taten. Er tötete die beiden mächtigen Helden, die als »Löwen von Moab« bekannt waren. Als an einem Schneetag ein Löwe in eine Grube fiel, stieg er allein hinunter und erschlug ihn. (2S 8,18)21Er tötete auch einen stattlichen Ägypter, der mit einem Speer bewaffnet war. Er selbst hatte nichts als einen Stock; aber er ging auf den Ägypter los, riss ihm den Speer aus der Hand und durchbohrte ihn damit. (1S 17,43; 1S 17,51)22Durch solche Taten wurde Benaja so berühmt wie einer der »Drei«.23Er war angesehener als die »Dreißig Helden«, doch an die »Drei« reichte er nicht heran. David machte ihn zum Anführer seiner Leibgarde.24Zu den »Dreißig Helden« gehörten: Asaël, der Bruder von Joab Elhanan, der Sohn von Dodo, aus Betlehem (2S 2,18)25Schamma aus Harod Elika aus Harod26Helez aus Bet-Pelet Ira, der Sohn von Ikkesch, aus Tekoa27Abiëser aus Anatot Sabeni aus Huscha[6]28Zalmon aus Ahoach Mahrai aus Netofa29Heled, der Sohn von Baana, aus Netofa Ittai, der Sohn von Ribai, aus Gibea im Gebiet Benjamins30Benaja aus Piraton Hiddai aus Nahale-Gaasch31Abialbon aus Bet-Araba Asmawet aus Bahurim32Eljachba aus Schaalbon Jaschen aus Gun[7] Jonatan,33der Sohn von Schamma,[8] aus Harar Ahiam, der Sohn von Scharar, aus Arar34Elifelet, der Sohn von Ahasbai, aus Maacha Eliam, der Sohn von Ahitofel, aus Gilo35Hezro aus Karmel Paarai aus Arab36Jigal, der Sohn von Natan, aus Zoba Bani aus Gad37der Ammoniter Zelek Nachrai aus Beerot, der Waffenträger Joabs38Ira aus Jattir Gareb aus Jattir39der Hetiter Urija Insgesamt waren es siebenunddreißig. (2S 11,3)