1 Modlitba Davidova. Hospodine, nakloň ucho, odpověz mi, jsem tak ponížený, zubožený. 2 Ochraňuj mě, jsem tvůj věrný, spas, můj Bože, svého služebníka, který v tebe doufá. 3 Smiluj se nade mnou, Panovníku, po celé dny k tobě volám. 4 Vlej do duše svého služebníka radost, k tobě, Panovníku, pozvedám svou duši, 5 neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný. 6 Dopřej, Hospodine, mé modlitbě sluchu, věnuj pozornost mým prosbám. 7 V den svého soužení volám k tobě a ty mi odpovíš. 8 Panovníku, není ti rovného mezi bohy a tvým činům se nic nevyrovná. 9 Všechny pronárody, tvoje dílo, se ti přijdou klanět, Panovníku, budou oslavovat tvoje jméno, 10 protože jsi veliký a konáš divy; jedině ty jsi Bůh. 11 Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu žít podle tvé pravdy, soustřeď mou mysl na bázeň tvého jména. 12 Celým srdcem, Panovníku, Bože můj, ti budu vzdávat chválu, tvoje jméno věčně oslavovat, 13 vždyť tvé velké milosrdenství je se mnou; z nejhlubšího podsvětí jsi vytrhl mou duši. 14 Bože, povstávají proti mně opovážlivci, o život mi ukládá smečka ukrutníků, na tebe se neohlíží. 15 Ty však, Panovníku, jsi Bůh slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný, věrný. 16 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou, dej svou sílu svému služebníku, vítězství synu své služebnice! 17 Ukaž na mně dobré znamení, ať to vidí, kdo mě mají v nenávisti, ať jsou zahanbeni, že jsi, Hospodine, moje pomoc, moje potěšení!
1Ein Gebet Davids. HERR, ich bin arm und hilflos; höre mich und gib mir Antwort!2Bewahre mein Leben, ich gehöre doch zu dir! Hilf mir, ich bin doch dein Diener; du mein Gott, ich verlasse mich auf dich!3Den ganzen Tag schreie ich zu dir; hab Erbarmen mit mir, Herr!4Auf dich richte ich mein Herz und meinen Sinn; erfülle mich doch wieder mit Freude!5Herr, du bist freundlich und bereit, Schuld zu vergeben; voll Güte begegnest du allen, die zu dir beten. (Ž 130,3)6Darum höre jetzt meine Bitte; HERR, achte auf meinen Hilferuf!7In meiner Not schreie ich zu dir; du wirst mir Antwort geben. (Ž 50,15)8Herr, wer unter den Göttern[1] ist wie du? Kein anderer kann deine Taten vollbringen! (Ž 135,5)9Du hast alle Völker geschaffen. Sie werden kommen, sich vor dir niederwerfen und dir, Herr, ihre Huldigung darbringen. (Ž 96,7)10Denn du bist groß und tust Wunder; nur du bist Gott, du ganz allein!11HERR, zeige mir den richtigen Weg, damit ich in Treue zu dir mein Leben führe! Lass es meine einzige Sorge sein, dich zu ehren und dir zu gehorchen! (Ž 25,4; J 14,6)12Herr, mein Gott, von ganzem Herzen will ich dir danken und allezeit deinen Ruhm verkünden;13denn du bist überaus gut zu mir gewesen: Du hast mein Leben gerettet aus der untersten Totenwelt. (Ž 30,4)14Gott, vermessene Leute greifen mich an, eine gewalttätige Bande will mir ans Leben, sie alle fragen nicht nach dir.15Aber du, Herr, du bist ein Gott voll Liebe und Erbarmen, du hast viel Geduld, deine Güte und Treue sind grenzenlos. (Ex 34,6)16Darum wende dich mir zu, hab Erbarmen mit mir! Gib mir deine Kraft und deine Hilfe! Ich gehöre dir doch mit Leib und Leben![2]17Zeige mir, dass du es gut mit mir meinst! Alle, die mich hassen, werden sich schämen, wenn sie sehen, wie du mir hilfst und mich tröstest.