Žalm 74

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš. 2  Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš. 3  Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil. 4  Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili. 5  Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů, 6  nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem. 7  Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi. 8  V srdci si řekli: „Jejich rod úplně vyhubíme !“ Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi. 9  Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde. 10  Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno? 11  Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi! 12  Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy. 13  Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy, 14  rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře, 15  rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky. 16  Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce, 17  ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu. 18  Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno. 19  Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň, 20  přihlédni ke smlouvě! Plno doupat násilí je v temných koutech země. 21  Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno! 22  Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně. 23  Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků! 

Žalm 74

Gute Nachricht Bibel 2018

od Deutsche Bibelgesellschaft
1 Ein Gedicht Asafs. Gott, hast du uns für immer verstoßen? Warum wütet dein Zorn so furchtbar gegen uns? Wir sind doch deine Herde und du bist unser Hirt! (Ž 23,1; Ž 79,1; Ž 79,13; Ž 80,2; Ž 95,7; Ž 100,3)2 Denke daran, wie du uns einst befreit hast! Damals hast du uns zu deinem Eigentum gemacht, schon seit uralter Zeit sind wir dein Volk. Denk an den Zionsberg, den du zu deinem Wohnsitz bestimmt hast! (Ex 19,5; Ex 20,2; Ž 76,3)3 Komm doch, sieh dir die trostlosen Trümmer an! Die Feinde haben den Tempel völlig zerstört. (2Kr 25,9; Pl 3,18)4 Brüllend sind sie in die heilige Stätte eingebrochen und haben dort ihre Feldzeichen aufgepflanzt.5 Sie haben wild drauflosgeschlagen, als hätten sie ein Dickicht vor sich,6 die kostbaren Schnitzereien haben sie zertrümmert mit ihren Äxten und Eisenstangen.7 Sie haben Feuer in dein Heiligtum geworfen, deine Wohnung[1] niedergerissen und geschändet.8 Sie schrien: »Wir machen Schluss mit ihnen! Wir verbrennen[2] alle Göttertempel auf der Erde!«9 Es gibt kein Zeichen mehr dafür, dass du noch bei uns bist. Kein Prophet spricht mehr; niemand von uns weiß, wie lange das noch dauert.10 Gott, wie lange darf der Feind noch höhnen? Hört das nie auf, dass er deinen Namen beschimpft?11 Warum siehst du so untätig zu? Wann greifst du endlich ein?12 Gott, seit uralter Zeit bist du unser König, du hast gewaltige Taten auf der Erde vollbracht!13 Mit deiner Macht hast du das Meer gespalten und den Seeschlangen die Schädel zertrümmert. (Ex 14,21; Ž 89,11; Iz 51,9)14 Dem Drachen[3] hast du die Köpfe abgeschlagen und ihn den wilden Tieren[4] zum Fraß gegeben.15 Du hast Quellen und Bäche sprudeln lassen und mächtige Ströme zum Versiegen gebracht.16 Der Tag gehört dir und auch die Nacht, Sonne und Mond hast du an ihren Platz gestellt. (Ž 104,19)17 Du hast alle Gebiete der Erde abgegrenzt, Sommer und Winter hast du gemacht.18 HERR, höre doch, wie unsere Feinde dich verhöhnen! Sie missachten dich und lästern deinen Namen.19 Gib dein hilfloses Volk nicht diesen Räubern preis! Wir werden unterdrückt; lass uns nicht endlos leiden!20 Denk an deinen Bund mit uns! Alle versteckten Winkel im Land sind voll von Verbrechen und Gewalttat.21 Enttäusche die Verfolgten nicht; rette die Armen und Unterdrückten, damit sie dich preisen!22 Steh auf, Gott! Es geht um deine Sache, verschaff dir Recht! Denk an die Schmähungen der Spötter, mit denen sie dich täglich überschütten!23 Hör doch, wie sie toben; immer lauter wird ihr Geschrei!