1 Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben! 2 Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, skloň ke mně své ucho, buď mou spásou. 3 Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz! 4 Bože můj, pomoz mi vyváznout z moci svévolníka, z rukou bídáka a násilníka. 5 Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám. 6 Na tebe jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru, chvalozpěv můj o tobě bude znít stále. 7 Za zázrak mě mnozí měli, tys byl moje mocné útočiště. 8 Z mých úst plně zní tvá chvála, den co den tě oslavuji. 9 Nezamítej mě v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil. 10 Nepřátelé se už na mě domlouvají, ti, kdo mě hlídají, společně se radí, 11 prohlašují: „Bůh ho opustil, pusťte se za ním, chopte se ho, nevysvobodí ho nikdo.“ 12 Nevzdaluj se ode mne, můj Bože, Bože, na pomoc mi pospěš! 13 Ať zahynou v hanbě, kdo mě osočují, potupa a stud ať halí ty, kdo zlo mi strojí. 14 Já však budu vytrvale čekat a vždy víc a nade vše tě budu chválit. 15 O tvé spravedlnosti budou má ústa vypravovat, každého dne svědčit o tvé spáse, a přece nestačím všechno vypovědět. 16 Přicházím s bohatýrskými činy Panovníka Hospodina; tvoji spravedlnost, jenom tvoji, budu připomínat. 17 Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval a já dosud oznamuji tvoje divy. 18 Ani ve stáří a šedinách mě, Bože, neopouštěj, dokud neseznámím toto pokolení se skutky tvé paže a s tvou bohatýrskou silou všechny, kteří přijdou. 19 Bože, tvoje spravedlnost až k výšinám sahá, vykonals veliké věci. Bože, kdo je tobě roven! 20 Ty jsi mi dal zakusit četná zlá soužení a zase mi život vracíš a z propasti země přivádíš mě nazpět. 21 Ty mě stále činíš větším, útěchou mě zahrnuješ. 22 A já strunným nástrojem ti budu vzdávat chválu, Bože můj, za tvoji věrnost, s citerou ti budu zpívat žalmy, Svatý Izraele. 23 Ať plesají mé rty, když ti zpívám žalmy, i má duše tebou vykoupená. 24 A můj jazyk bude o tvé spravedlnosti hovořit každodenně, budou se rdít hanbou ti, kdo mi strojili zlé věci.
1HERR, bei dir suche ich Zuflucht; enttäusche nicht mein Vertrauen! (Ž 18,3)2Rette mich, befreie mich, wie du es versprochen hast![1] Hör mich doch, hilf mir!3Sei mir ein sicheres Zuhause, wohin ich jederzeit kommen kann! Du hast doch zugesagt, mir zu helfen; du bist mein Fels und meine Burg!4Meine Feinde missachten dich, mein Gott, sie brechen das Recht und misshandeln mich. Rette mich aus ihren Fäusten!5Du bist meine Hoffnung, Herr, dir habe ich von Jugend auf vertraut.6Seit meiner Geburt bist du mein Halt, du hast mir aus dem Mutterschoß herausgeholfen, darum gehört dir allezeit mein Dank! (Ž 22,10)7Viele meinten, du hättest mich verflucht; aber du bist mein mächtiger Beschützer.8Mein Mund singt immerzu dein Lob, den ganzen Tag verkünde ich deinen Ruhm.9Jetzt, wo ich alt geworden bin, vertreibe mich nicht aus deiner Nähe! Die Kräfte schwinden mir, verlass mich nicht! (Iz 46,3)10Meine Feinde stecken die Köpfe zusammen; sie beraten schon, wie sie mich umbringen können.11»Gott hat ihn verstoßen«, sagen sie. »Los, ihm nach! Packt ihn! Jetzt gibt es keinen mehr, der ihm hilft.« (Ž 3,3)12Gott, du bist so weit weg! Komm doch, mein Gott, hilf mir schnell!13Lass sie unterliegen und zugrunde gehen, sie, die mich beschuldigen! Mit Schimpf und Schande sollen sie abziehen, alle, die mein Verderben suchen!14Ich gebe die Hoffnung niemals auf; auch in Zukunft werde ich dich preisen.15Ich werde allen sagen, wie treu du bist;[2] den ganzen Tag will ich erzählen, wie du hilfst – deine Wohltaten sind nicht zu zählen.16Ich werde deine großen Taten preisen, HERR, mein Gott! Nur noch von dir und deiner Treue[3] will ich reden.17Gott, von Jugend auf bist du mein Lehrer und bis heute erzähle ich von deinen Wundern.18Auch jetzt, wo ich alt und grau geworden bin, verlass mich nicht, mein Gott! Kindern und Enkeln will ich erzählen, wie mächtig du bist und wie gewaltig deine Taten sind. (Ž 22,31)19Gott, deine Treue reicht bis an den Himmel! Du hast große Dinge vollbracht. Wer ist wie du?20Schlimme Zeiten hast du mich sehen lassen, doch immer wieder schenkst du mir das Leben und rettest mich vor dem sicheren Grab. (Ž 30,4)21Immer wieder tröstest du mich und bringst mich zu größeren Ehren als zuvor.22Darum will ich dich preisen mit meinem Saitenspiel, ich will deine Treue rühmen, mein Gott! Zur Laute will ich dir Loblieder singen, dir, dem heiligen Gott Israels.23Voll Freude will ich über dich jubeln, denn du hast mich befreit.24Von früh bis spät will ich erzählen, wie treu du bist. Alle, die mein Verderben suchen, werden schmachvoll untergehen.