1 Pro předního zpěváka, jako: „Nevyhlazuj!“ Davidův, pamětní zápis, když Saul dal střežit dům, aby ho usmrtil. 2 Vysvoboď mě od mých nepřátel, můj Bože, buď mi hradem proti útočníkům. 3 Vysvoboď mě od těch, kdo páchají ničemnosti, zachraň mě před těmi, kdo prolévají krev. 4 Hle, jak nástrahy mi strojí, mocní srocují se proti mně, ne snad pro nevěrnost nebo můj hřích, Hospodine, 5 sbíhají se, aby zakročili, ne však kvůli nepravosti. Vzbuď se, pojď mi vstříc a pohleď! 6 Hospodine, Bože zástupů, ty jsi Bůh Izraele. Procitni a ztrestej všechny pronárody, neměj slitování s nikým, kdo by věrolomně páchal ničemnosti. 7 K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města. 8 Hle, co chrlí jejich ústa! Mezi jejich rty jsou meče, že prý: „Kdo to slyší?“ 9 Ty se jim však, Hospodine, směješ, všechny pronárody jsou ti k smíchu. 10 Moje sílo, budu se tě držet! Bůh je přece hrad můj nedobytný. 11 Bůh můj milosrdný jde přede mnou, Bůh mi dá, že spatřím pád těch, kdo proti mně sočí. 12 Jen je nepobíjej, aby můj lid nezapomněl; rozežeň je mocí svou a sraz je, ty jsi náš štít, Panovníku! 13 Hříchem svých úst, slovem svých rtů, vlastní pýchou ať jsou polapeni za kletbu a za lež, které vyřkli. 14 Skoncuj v rozhořčení, skoncuj s nimi, ať poznají, že Bůh vládne v Jákobovi i v dálavách země! -Sela- 15 K večeru se navracejí, skučí jako psi a pobíhají kolem města. 16 Za potravou sem a tam se honí, když se nenasytí, zůstávají přes noc. 17 Já však budu zpívat o tvé síle, nad tvým milosrdenstvím hned zrána budu plesat. Vždyť ses mi stal nedobytným hradem, útočištěm v den soužení mého. 18 Moje sílo, o tobě chci žalmy zpívat. Bůh je přece hrad můj nedobytný, Bůh můj milosrdný.
1Ein Lied Davids, nach der Melodie »Richte nicht zugrunde«. Er dichtete es, als Saul sein Haus umstellen ließ, um ihn zu töten. (1S 19,11)2Mein Gott, rette mich vor meinen Feinden! Bring mich in Sicherheit vor denen, die mein Unglück suchen!3Hilf mir gegen diese Unheilstifter! Rette mich, sie dürsten nach meinem Blut!4Sieh, wie sie mir ans Leben wollen, wie sie mir auflauern, die mächtigen Feinde! Ich habe doch kein Unrecht getan, man kann mir keine Verfehlung vorwerfen! (Ž 26,1)5Obwohl keine Schuld auf mir liegt, laufen sie herbei, um mich anzugreifen. Wach auf, komm und sieh es dir an!6HERR, du Herrscher der Welt,[1] Gott Israels, steh auf, halte Gericht über alle Fremden! Hab kein Erbarmen mit diesen Verbrechern!7Jeden Abend kommen sie wieder und schleichen rings um die Stadt wie eine Meute heulender Hunde.8Der Geifer fließt ihnen aus dem Maul, jedes Wort von ihren Lippen ist ein Dolch, doch sie meinen, dass niemand es hört!9Du aber, HERR, du lachst sie aus, du spottest über alle diese Fremden. (Ž 2,4; Ž 37,13; Mdr 4,18)10Ich rechne mit dir, denn du machst mich stark;[2] du, Gott, gibst mir sicheren Schutz.11Du bist so gut zu mir, du stehst mir bei und lässt mich triumphieren über meine Feinde.12Vertilge sie nicht auf einen Schlag, sonst könnte mein Volk es vergessen! Zerstreue sie mit deiner Macht, zwinge sie nieder; du bist doch unser Beschützer, Herr!13Mit jedem Wort beleidigen sie dich. Ihr Hochmut soll zum Fallstrick für sie werden, denn sie verfolgen mich mit Flüchen und Lügen.14Vernichte sie in deinem Zorn, vernichte sie, damit nichts von ihnen bleibt! Bis an die Enden der Erde soll man erkennen, dass du, Gott, in Israel regierst!15Jeden Abend kommen sie wieder und schleichen rings um die Stadt wie eine Meute heulender Hunde.16Überall suchen sie etwas zu fressen und knurren,[3] wenn sie nicht genug bekommen.17Ich aber besinge deine Macht, frühmorgens rühme ich deine Güte; denn du bewahrst mich wie in einer Burg, bei dir finde ich Zuflucht in Zeiten der Not. (Ž 30,6; Ž 90,14; Ž 143,8)18Für dich spiele ich mein Lied, denn du machst mich stark; du, Gott, gibst mir sicheren Schutz, du bist so gut zu mir!