1 Davidův. (Álef) K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši, (Bét) 2 v tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou moji nepřátelé nejásají. (Gimel) 3 Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe, zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou. (Dálet) 4 Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. (Hé) 5 Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, (Vav) každodenně skládám svou naději v tebe. (Zajin) 6 Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti. (Chet) 7 Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine. (Tet) 8 Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu. (Jod) 9 On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě. (Kaf) 10 Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví. (Lámed) 11 Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká. (Mém) 12 Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit. (Nún) 13 Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi. (Sámek) 14 Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu. (Ajin) 15 Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy. (Pé) 16 Obrať ke mně svou tvář, smiluj se nade mnou, jsem tak sám, tak ponížený. (Çáde) 17 Mému srdci přibývá soužení. Vyveď mě z úzkostí. (?) 18 Pohleď na mé pokoření, na moje trápení, sejmi ze mne všechny hříchy. (Réš) 19 Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jak zavile mě nenávidí. (Šín) 20 Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě. (Táv) 21 Bezúhonnost a přímost mě chrání, svou naději skládám v tebe. 22 Bože, vykup Izraele ze všeho soužení!
1Von David. Auf dich, HERR, richte ich Herz und Sinn.2Dir, meinem Gott, vertraue ich; enttäusche mich nicht! Diesen Triumph dürfen meine Feinde nicht haben!3Enttäuscht wird niemand, der auf dich hofft; aber wer dich treulos verlässt, wird zuschanden.4HERR, zeig mir den Weg, den ich gehen soll; lass mich erkennen, was du von mir verlangst. (Ž 27,11; Ž 86,11; Ž 139,24; Ž 143,8)5Lehre mich, in Treue zu dir mein Leben zu führen. Du bist doch der Gott, bei dem ich Hilfe finde; auf dich hoffe ich zu jeder Zeit.6HERR, denke an deine Güte und dein Erbarmen, die du von Anfang an deinem Volk erwiesen hast.7Denke nicht an die Fehler meiner Jugend, auch nicht an die späteren Vergehen; aber denke an mich in deiner Liebe – auf deine Güte, HERR, verlasse ich mich! (Jb 13,26)8Gut und zuverlässig ist der HERR: Den Sündern zeigt er den richtigen Weg;9den Entrechteten verhilft er zu ihrem Recht und lehrt sie, seinen Willen zu erkennen. (Ž 9,13)10Alles, was der HERR tut, ist Güte und Treue für die, die seinen Bund achten und seinen Weisungen gehorchen.11Dein Name, HERR, bürgt für deine Liebe; darum vergib mir meine Schuld – sie ist so groß! (Iz 48,11)12Wie steht es mit den Menschen, die den HERRN ernst nehmen? Der HERR zeigt ihnen den Weg, den sie gehen sollen. (Ž 1,1; Ž 41,2; Ž 92,13; Ž 112,1; Ž 128,1)13Sie leben in Glück und Frieden und ihren Kindern wird das Land gehören. (Ž 37,29)14Alle, die den HERRN ernst nehmen, zieht er ins Vertrauen und enthüllt ihnen das Geheimnis seines Bundes.15Meine Augen blicken immer zum HERRN; er wird meine Füße aus dem Fangnetz ziehen. (Ž 123,1; Ž 141,8)16HERR, wende dich mir zu und hab Erbarmen; ich bin so verlassen und hilflos.17Die Angst presst mir das Herz zusammen. Mach mich frei, nimm den Druck von mir!18Sieh doch mein Elend an und meine Not! Vergib mir meine ganze Schuld!19Sieh meine Feinde, HERR: Es sind so viele, sie setzen mir zu mit Grausamkeit und Hass.20Beschütze mein Leben und rette mich! Bei dir suche ich Zuflucht, enttäusche mich nicht!21Hilf mir, rein und redlich zu leben; HERR, ich rechne mit dir.22Gott, befreie Israel aus aller Not! (Ž 130,8)