1 Pro předního zpěváka zadoprovodu osmistrunného nástroje, žalm Davidův. 2 Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec, berou za své věrní mezi lidmi. 3 Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem. 4 Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá, 5 ty, kdo říkají: „Náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo je naším Pánem?“ 6 „Pro útlak ponížených, pro sténání ubožáků teď povstanu,“ praví Hospodin, „daruji spásu tomu, proti němuž svévolník soptí.“ 7 Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí, stříbro přetavené do kadlubu v zemi, sedmkráte protříbené. 8 Ty je, Hospodine, budeš střežit, navěky nás budeš chránit před tím pokolením; 9 kolem obcházejí svévolníci a vzmáhá se mezi lidmi neurvalost.
1Ein Lied Davids, zu begleiten auf achtsaitigem Instrument.2HERR, hilf uns, sonst ist es mit deinen Leuten aus! Menschen, auf die Verlass ist, gibt es immer weniger. (Ž 116,11; Mi 7,2)3Einer belügt den andern, mit glatter Zunge loben sie einander, aber im Herzen spielt jeder ein doppeltes Spiel. (Ž 28,3; Ž 52,4; Jr 9,7)4HERR, bring sie zum Schweigen, diese Schmeichler! Stopf ihnen das Maul, diesen anmaßenden Schwätzern!5»Wir verstehen zu reden«, prahlen sie, »und wir erreichen alles. Wir sind schlagfertig, mit uns nimmt’s keiner auf!« (Ž 73,8)6»Ja«, sagt der HERR, »jetzt greife ich ein! Denn die Armen werden unterdrückt und die Hilflosen stöhnen. Ich bringe den Misshandelten Befreiung.« (Ž 9,13)7Auf die Worte des HERRN ist Verlass, sie sind rein und echt wie Silber, das im Schmelzofen siebenmal gereinigt wurde. (Ž 119,140; Iz 48,10)8HERR, du hältst dich an deine Zusagen, jetzt und immer: Du wirst uns vor diesen Lügnern bewahren,9auch wenn sie überall frei umherlaufen und ihre Gemeinheit immer schlimmer wird.