1 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon. 2 Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. 3 Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou. 4 Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala. 5 Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení. 6 Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání. 7 Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům. 8 Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj! (Bét) 9 Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova. 10 Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání. 11 Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit. 12 Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 13 Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst. 14 Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění. 15 O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky. 16 Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo. (Gimel) 17 Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova. 18 Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého. 19 Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání. 20 V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době. 21 Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání. 22 Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám. 23 I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních, 24 tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci. (Dálet) 25 Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova. 26 Vyprávěl jsem o svých cestách – tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 27 Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech. 28 Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova. 29 Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj. 30 Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy. 31 Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben! 32 Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost. (Hé) 33 Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat. 34 Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem. 35 Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji. 36 Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti. 37 Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život. 38 Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni. 39 Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé. 40 Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život. (Vav) 41 Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl, 42 a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo. 43 Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud. 44 Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy. 45 Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji. 46 O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben. 47 Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval. 48 Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních. (Zajin) 49 Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil. 50 Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život. 51 Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím. 52 Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu. 53 Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon. 54 Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem. 55 V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím. 56 Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat. (Chet) 57 Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov. 58 O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl. 59 Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy. 60 Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat. 61 Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon. 62 Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy. 63 Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží. 64 Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. (Tet) 65 Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine. 66 Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím. 67 Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl. 68 Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 69 Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem. 70 Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením. 71 Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením. 72 Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra. (Jod) 73 Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním. 74 Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo. 75 Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou. 76 Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl. 77 Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením. 78 Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím. 79 Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají. 80 Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben. (Kaf) 81 Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo. 82 Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš? 83 Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl. 84 Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud? 85 Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon. 86 Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz! 87 Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím. 88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet. (Lámed) 89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo. 90 Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí. 91 Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci. 92 Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul. 93 Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život. 94 Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji. 95 Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím. 96 Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor. (Mém) 97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím. 98 Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje. 99 Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích. 100 Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám. 101 Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova. 102 Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu. 103 Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa. 104 Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu. (Nún)105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. 106Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů. 107Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život. 108Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům. 109Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon. 110Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil. 111Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce. 112 V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků. (Sámek)113Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon. 114 Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo. 115 Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha. 116 Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj. 117 Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení. 118 Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou. 119 Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví. 120 Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů. (Ajin)121 Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují. 122 Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali. 123 Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti. 124 Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 125 Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví. 126 Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje. 127 Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí. 128 Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu. (Pé)129 Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává. 130 Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti. 131 Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních. 132 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno. 133 Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne. 134 Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet. 135 Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 136 Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon. (Çáde)137 Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech. 138 Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda. 139 Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova. 140 Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval. 141 Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl. 142 Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda. 143 Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením. 144 Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít. (Kóf)145 Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat. 146 Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet. 147 Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo. 148 Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl. 149 Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život. 150 Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého. 151 Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda. 152 Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ. (Réš) 153 Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám. 154 Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl. 155 Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení. 156 Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život. 157 Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím. 158 Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl. 159 Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život. 160 To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný. (Šín)161 Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova. 162 Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist. 163 Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon. 164 Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy. 165 Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou. 166 S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním. 167 Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval. 168 Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty. (Táv)169 Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova. 170 Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl. 171 Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš. 172 Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá. 173 Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil. 174 Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením. 175 Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy. 176 Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!
1Wie glücklich ist, wer stets unsträflich lebt und jederzeit des HERRN Gesetz befolgt![1] (Ž 1,1; Ž 112,1; Ž 128,1)2Wie glücklich ist, wer Gottes Weisung ausführt und wer mit ganzem Herzen nach ihm fragt!3Bei solchen Menschen findet sich kein Unrecht, weil sie in allem Gottes Willen tun.4Du, HERR, hast deine Vorschriften gegeben, damit man sich mit Sorgfalt danach richtet.5Ich möchte unbeirrbar dabei bleiben, mich deinen Ordnungen zu unterstellen!6Dann brauchte ich nicht mehr beschämt zu sein im Blick auf die Gebote, die du gabst.7Was du entschieden hast, präg’ ich mir ein und preise dich dafür mit reinem Herzen.8An deine Ordnungen will ich mich halten; steh du mir bei und lass mich nicht im Stich!9Wie kann ein junger Mensch sein Leben meistern? Indem er tut, was du gesagt hast, HERR.10Von Herzen frage ich nach deinem Willen; bewahre mich davor, ihn zu verfehlen!11Was du gesagt hast, präge ich mir ein, weil ich vor dir nicht schuldig werden will.12Ich muss dir immer wieder danken, HERR, weil du mich deinen Willen kennen lehrst.13Was du nach deinem Recht entschieden hast, das sage ich mir immer wieder auf.14Genau nach deinen Weisungen zu leben erfreut mich mehr als alles Gut und Geld.15Ich denke über deine Regeln nach, damit ich deinen Weg für mich erkenne.16HERR, deine Ordnungen sind meine Freude; ich werde deine Worte nicht vergessen.17Ich bin dein Diener, HERR, sei gut zu mir, damit ich lebe und dein Wort befolge!18HERR, öffne mir die Augen für die Wunder, die dein Gesetz in sich verborgen hält!19Ich bin nur Gast hier, darum brauch ich Schutz. Verschweig mir nicht, was du befohlen hast! (Ž 39,13)20Mit Sehnsucht warte ich zu jeder Zeit auf das, was du nach deinem Recht verfügst.21Du drohst den Stolzen, den von dir Verfluchten, die deine Regeln ständig übertreten.22Befreie mich von Schande und Verachtung, weil ich mich stets an deine Weisung halte.23Die Großen halten Rat, um mir zu schaden; doch ich will deine Vorschriften ergründen.24An deiner Weisung hab ich meine Freude, weil ich mit ihr stets gut beraten bin.25Ich liege kraftlos hingestreckt im Staub; belebe mich, wie du versprochen hast!26Ich klagte dir mein Leid; du hast geholfen. Nun lass mich wissen, was du mir befiehlst!27Ich möchte deine Vorschriften verstehen und deine Wunder täglich neu bedenken.28Vor Traurigkeit zerfließe ich in Tränen. Wie du es zugesagt hast, hilf mir auf!29Bewahre mich vor jeder Art von Falschheit, in deiner Güte lehr mich dein Gesetz!30Ich habe mich entschieden, treu zu bleiben, und will mich deiner Ordnung unterstellen.31Ich binde mich ganz fest an deine Weisung; HERR, lass mich deshalb nicht als Narr dastehen!32Den Weg, den du mir vorschreibst, gehe ich, du hast mein Herz dazu bereitgemacht. (Ž 25,4)33HERR, lass mich deine Regeln klar erkennen, damit ich sie befolge, mir zum Lohn.34Gib mir genug Verstand für dein Gesetz; von ganzem Herzen will ich darauf hören.35Was du befohlen hast, hilf mir befolgen; ich werde große Freude daran haben!36Auf deine Weisung richte meinen Sinn, nicht darauf, großen Reichtum zu erlangen!37Zieh meinen Blick von Nichtigkeiten ab und führe mich, damit ich leben kann!38Bestätige auch mir, HERR, dein Versprechen, das allen gilt, die dir gehorchen wollen.39Die Schande, die mir Angst macht, nimm sie weg! Was du entscheidest, das ist gut und recht.40Ich will mich ganz nach deinen Regeln richten. In deiner Treue gib mir Kraft dazu!41Lass deine Güte auch zu mir gelangen; HERR, rette mich, wie du versprochen hast!42Dann kann ich jedem eine Antwort geben, der mich verhöhnt. – Ich nehme dich beim Wort!43Ich möchte deine Treue rühmen können; auf deinen Urteilsspruch vertraue ich.44An dein Gesetz will ich mich halten, HERR, in jeder Lage und für alle Zukunft.45Ich werde weiten Raum zum Leben haben, weil ich mich stets nach deiner Weisung richte.46Ich halte sie selbst Königen entgegen und bin gewiss, ich werde nicht beschämt. (Mt 10,18)47Ich liebe die Gebote, die du gabst; es macht mir Freude, wenn ich sie befolge. (Neh 8,10; Ž 119,77; Ž 119,97)48Ich liebe und verehre die Gebote und denke über deine Regeln nach.49Vergiss nicht, was du mir versprochen hast; du hast mich Großes hoffen lassen, HERR!50Sogar in meiner Not bin ich getröstet, denn durch dein Wort erhältst du mich am Leben.51Die Stolzen treiben ihren Spott mit mir, doch ich wich nie von deiner Weisung ab.52Es macht mir Mut, HERR, wenn ich daran denke, wie du in alter Zeit für Recht gesorgt hast.53Ich werde wütend, wenn ich Menschen sehe, die dein Gesetz missachten und verlassen.54Solang ich Gast auf dieser Erde bin, sind deine Regeln Inhalt meiner Lieder.55Mein Denken kreist in jeder Nacht um dich, damit ich immer dein Gesetz befolge. (Ž 42,9; Ž 63,7; Ž 119,62; Ž 119,148; Ž 139,18; Iz 26,9)56Nach deinen Regeln jederzeit zu leben, das ist mein Auftrag und mein größtes Glück.57Ich sag’s noch einmal, HERR: Das ist mein Vorrecht, dass ich mich stets nach deinen Worten richte.58Mit ganzem Herzen such ich deine Güte; erbarme dich, wie du versprochen hast!59Ich überdenke meine Lebensführung und kehre wieder um zu deiner Weisung.60Ich eile, HERR, ich schiebe es nicht auf, das auszuführen, was du mir befiehlst.61Rings um mich hat man Fallen ausgelegt, doch ich vergesse niemals dein Gesetz.62Noch mitten in der Nacht erwache ich und preise dich, weil du gerecht entscheidest.63Ich bin ein Freund für alle, die dich ehren und sich genau an deine Regeln halten.64Die Erde ist erfüllt von deiner Güte; HERR, hilf mir, deinen Willen zu erkennen! (Ž 33,5)65Du bist so gut zu mir gewesen, HERR, genauso, wie du es versprochen hattest.66Gib du mir rechte Einsicht und Erkenntnis; denn deinen Weisungen vertraue ich.67Bevor ich leiden musste, ging ich irre; jetzt aber tue ich, was du befiehlst. (Př 3,11)68Stets bist du gut und tust mir so viel Gutes! HERR, hilf mir, deinen Willen zu erkennen!69Von frechen Lügnern werde ich beschuldigt, doch folge ich von Herzen deiner Weisung.70Sie sind zu stumpf und träge zum Verstehen; doch mir ist dein Gesetz die größte Freude.71Für mich war’s gut, dass ich durchs Leiden musste, um mich auf deine Weisung zu besinnen.72HERR, dein Gesetz hat größeren Wert für mich als Tausende von Gold- und Silberstücken!73Mit deinen Händen hast du mich gestaltet; HERR, hilf mir, deinen Willen zu verstehen!74Die Deinen sehen mich und freuen sich, weil ich mich auf dein Wort verlassen habe.75Ich weiß, HERR, dass du stets gerecht entscheidest; du hattest recht, als du mich leiden ließest.76Lass deine Güte mich nun wieder trösten, wie du es mir doch zugesagt hast, HERR!77Erbarm dich über mich, dann kann ich leben; denn dein Gesetz ist meine größte Freude! (Ž 119,47; Ž 119,92; Ž 119,143; Ž 119,162; Ž 119,174)78Bring Schande über alle frechen Lügner, weil sie mich ohne jeden Grund verklagen! Ich denke immer nur an deine Regeln.79Lass alle zu mir kommen, die dich ehren, damit sie deine Weisungen erkennen!80Mein Herz soll nie von deiner Ordnung weichen, dann werde ich auch nicht in Schande kommen.81Ich warte sehnsuchtsvoll auf deine Hilfe, ich setze meine Hoffnung auf dein Wort.82Ich schaue mir die Augen aus nach dir: Wann kommst du endlich, HERR, und tröstest mich?83Ich schrumpfe wie ein Weinschlauch, der im Rauch hängt; doch deine Regeln will ich nie vergessen.84Wie lange, HERR, willst du mich warten lassen? Wann trifft dein Urteil die, die mich verfolgen? (Ž 12,2)85In Gruben wollen mich die Feinde fangen, sie, die vermessen dein Gesetz missachten.86Was du befiehlst, HERR, darauf ist Verlass. Doch sie verfolgen mich zu Unrecht; hilf mir!87Fast hätten sie mich hier im Land getötet, obwohl ich dein Gesetz nicht übertrat. (Ž 37,9; Ž 112,2)88Durch deine Güte lass mich weiterleben, damit ich deine Weisungen befolge!89Dein Wort, HERR, bleibt für alle Zeit bestehen, bei dir im Himmel ist sein fester Platz. (Ž 111,8; Ž 119,160; Iz 40,8)90Auch deine Treue bleibt für alle Zukunft: Du hast die Erde dauerhaft gegründet.91Dein Wille hält bis heute alles aufrecht und alle Dinge stehen dir zu Diensten.92Wenn dein Gesetz nicht meine Freude wäre, dann wäre ich vor Elend umgekommen.93Ich werde deine Regeln nie vergessen; ich weiß, durch sie erhältst du mich am Leben.94HERR, ich gehöre dir, komm mir zu Hilfe! Ich frage jederzeit nach deinen Regeln.95Verbrecher warten drauf, mich zu vernichten; ich aber will auf deine Weisung achten.96Ich sah, auch die Vollkommenheit hat Grenzen, doch dein Gebot hat unbegrenzte Geltung.97Ich habe dein Gesetz unendlich lieb! Den ganzen Tag beschäftigt es mein Denken.98HERR, dein Gebot wird immer bei mir sein; es macht mich wissender als meine Feinde.99Ich habe mehr gelernt als meine Lehrer, denn all mein Forschen fragt nach deiner Weisung.100Ich habe mehr Erkenntnis als die Alten, weil ich mich stets nach deinen Regeln richte. (Jb 32,9; Mdr 4,8)101Ich halte mich von jedem Unrecht fern, um das zu tun, was du befohlen hast.102Ich weiche nicht von deiner Weisung ab; du selber warst mein Lehrer, niemand anders.103Welch eine Köstlichkeit sind deine Worte! Sie sind noch süßer als der beste Honig!104Durch deine Regeln bringst du mich zur Einsicht; deshalb sind krumme Wege mir verhasst.105Dein Wort ist eine Leuchte für mein Leben, es gibt mir Licht für jeden nächsten Schritt. (J 8,12; 2P 1,19)106Ich bin entschlossen, meinen Schwur zu halten: Ich folge dir, weil du gerecht entscheidest.107In tiefes Leiden hast du mich geführt; gib neues Leben, wie du es versprachst!108Nimm meinen Dank als Opfergabe an; HERR, hilf mir, deinen Willen zu erkennen! (Ž 50,23)109Mein Leben ist in ständiger Gefahr, doch niemals hab ich dein Gesetz vergessen.110Verbrecherisch will man mir Fallen stellen, ich aber weiche nicht von deinen Regeln.111HERR, deine Weisungen sind mein Besitz und meine Herzensfreude, jetzt und immer!112Ich will entschlossen deinen Regeln folgen; das soll mein Lohn für alle Zeiten sein!113Ich hasse Menschen mit geteilten Herzen; doch dein Gesetz hat meine ganze Liebe.114Mein Schutz und meine Zuflucht, HERR, bist du! Auf dein Versprechen kann ich mich verlassen.115Ihr Unheilstifter, geht mir aus den Augen! Ich folge den Befehlen meines Gottes.116HERR, sei mein Halt, damit ich leben kann; ich nehme dich beim Wort, enttäusch mich nicht!117Sei meine Stütze, HERR, komm mir zu Hilfe! Ich werde stets auf deine Regeln achten.118Wer dein Gebot verlässt, den weist du ab; denn was er tut, ist Täuschung und Betrug.119Wer dich verwirft, den wirfst du fort wie Abfall; das ist’s, weshalb ich deine Weisung liebe.120Die Furcht vor dir lässt meine Haut erschaudern, ich habe Angst vor deinen Urteilssprüchen.121Ich habe richtig und gerecht gehandelt; drum gib mich nicht den Unterdrückern preis!122Gib mir die Sicherheit, dass alles gut wird, dass freche Menschen mich nicht länger quälen!123Ich schaue mir die Augen aus nach Rettung, die du versprochen hast in deiner Treue.124Lass deine Güte an mir sichtbar werden und hilf mir, deinen Willen zu erkennen!125Ich bin dein Diener, HERR, gib mir Verstand, damit ich deine Weisungen erkenne!126Jetzt ist es Zeit für dich zu handeln, HERR; denn viele übertreten dein Gesetz.127Ich liebe die Gebote, die du gabst, viel mehr als selbst das allerfeinste Gold.128Für mich sind deine Regeln alle richtig; deshalb sind krumme Wege mir verhasst.129HERR, deine Weisungen sind Wunderwerke und darum halte ich an ihnen fest.130Erklärung deines Wortes bringt Erleuchtung, auch Unerfahrene bekommen Einsicht.131Mein Mund ist weit geöffnet vor Verlangen, so lechze ich nach deinen Weisungsworten.132HERR, wende dich mir zu und hab Erbarmen, so wie es denen zusteht, die dich lieben.133Durch dein Gesetz mach meine Schritte sicher, damit kein Unrecht mich beherrschen kann!134Befreie mich von meinen Unterdrückern, dann kann ich deine Vorschriften befolgen.135Ich bitte dich, HERR, blick mich freundlich an und hilf mir, deinen Willen zu erkennen. (Ž 31,17)136Von Tränen überströmt ist mein Gesicht, weil hier so viele dein Gesetz missachten.137HERR, du erfüllst, was du versprochen hast, und deine Urteilssprüche sind gerecht.138Durch deine Weisungen hast du bewiesen, dass Recht und Treue all dein Tun bestimmen.139Weil ich dich liebe, HERR, packt mich der Zorn, wenn meine Feinde dein Gesetz vergessen.140Auf alle deine Worte ist Verlass; HERR, darum hänge ich so sehr an ihnen! (Ž 12,7)141Ich mag verachtet sein und unbedeutend, doch deine Regeln hab ich nicht vergessen.142Dein Recht wird immer meine Rettung bleiben und dein Gesetz ist wahr und zuverlässig.143Auch dann, wenn Angst und Sorgen nach mir greifen, als meine Freude bleibt mir dein Gebot.144Für immer steht das Recht durch deine Weisung; hilf mir, sie zu verstehn, dann kann ich leben!145Von Herzensgrund schrei ich zu dir; gib Antwort! An deine Regeln, HERR, will ich mich halten.146Ich rufe dich zu Hilfe, rette mich! Ich werde deinen Weisungen gehorchen.147Vor Tagesanbruch schreie ich zu dir und warte hoffnungsvoll auf deine Worte.148Sogar zur Nachtzeit liege ich noch wach und denke über dein Versprechen nach. (Ž 119,55)149In deiner Güte höre mein Gebet; erhalte mich durch dein gerechtes Urteil.150Mit böser Absicht nahen die Verfolger; doch sie entfernen sich von deiner Weisung.151Du aber, HERR, du bist ganz nah bei mir; was du befiehlst, ist wahr und zuverlässig.152Für immer hast du dein Gesetz gegeben; seit Langem hab ich das an ihm erkannt.153Sieh doch mein Elend an, befreie mich! Ich habe niemals dein Gesetz vergessen.154HERR, steh mir bei und sorge für mein Recht! Errette mich, wie du versprochen hast!155Wer dich missachtet, findet keine Hilfe, weil er sich nicht um deine Weisung kümmert.156HERR, dein Erbarmen ist unendlich groß; erhalte mich durch dein gerechtes Urteil!157Ich habe viele Feinde und Verfolger, doch deiner Weisung bin ich stets gefolgt.158Mit Abscheu blicke ich auf die Verräter, weil sie sich nicht nach deinen Worten richten.159HERR, sieh doch, wie ich deine Regeln liebe! Durch deine Güte lass mich weiterleben!160Dein Wort ist wahr und zuverlässig, HERR; für immer gilt, was du entschieden hast. (J 17,17)161Die Großen dringen grundlos auf mich ein; doch nur vor dem, was du sagst, bebt mein Herz.162An deinen Worten hab ich große Freude, so wie sich jemand über Beute freut.163Für Lügen fühle ich nur Hass und Abscheu, doch dein Gesetz hat meine ganze Liebe!164Ich preise dich wohl siebenmal am Tag dafür, dass du, HERR, stets gerecht entscheidest.165Wer dein Gesetz liebt, der hat Glück und Frieden, kein Hindernis kann ihn zum Straucheln bringen.166HERR, meine Hoffnung ist, dass du mir hilfst; ich führe aus, was du befohlen hast.167Nach deinen Weisungen will ich mich richten, mit ganzem Herzen hänge ich an ihnen.168Du hast mir Weisung und Gebot gegeben und siehst genau, wie ich mich daran halte.169Lass meine Bitte zu dir dringen, HERR; mach dein Versprechen wahr und gib mir Einsicht!170Lass meinen Hilferuf zu dir gelangen! Du hast mir zugesagt, dass du mich rettest!171Von meinen Lippen soll dein Lob erklingen, weil du mich deinen Willen kennen lehrst.172Mein Mund soll dich besingen für dein Wort; was du befohlen hast, ist recht und richtig.173Streck deine Hand aus, HERR, um mir zu helfen; ich habe mich für dein Gesetz entschieden!174Dass du mich rettest, ist mein größter Wunsch, und dein Gesetz ist meine größte Freude.175Ich möchte leben, HERR, um dich zu preisen; dein Urteilsspruch wird mir dazu verhelfen. (Ž 6,6)176Ich bin verirrt wie ein verlorenes Schaf; HERR, suche mich, hol mich zurück zu dir! Ich habe deine Regeln nicht vergessen. (Iz 53,6; L 15,4)