Leviticus 7 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Různá ustanovení - Pravidla při oběti za vinu, při hodu oběti pokojné a oběti podávání. Dávky pro kněze.

1 Toto je řád oběti za vinu; je to velesvaté. 2 Na místě, na němž se poráží dobytče pro zápalnou oběť, bude se porážet i pro oběť za vinu. Jeho krví pokropí kněz oltář dokola. 3 Pak přinese všechen tuk z něho, tučný ocas a tuk pokrývající vnitřnosti, 4 dále obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok; odejme jej nad ledvinami. 5 Kněz to na oltáři obrátí v obětní dým jako ohnivou oběť Hospodinu. To bude oběť za vinu. 6 Každý mužský příslušník kněžských rodin ji smí jíst. Bude se jíst na svatém místě. Je to velesvaté. 7 Oběť za vinu má stejný řád jako oběť za hřích; patří knězi, který jí vykonává smírčí obřady. 8 Knězi, který přináší něčí zápalnou oběť, patří kůže z oběti, kterou přináší; je jeho. 9 Rovněž každá přídavná oběť, která je pečena v peci, i každá, která je připravena v kotlíku nebo na pánvi, patří knězi, který ji přináší; je jeho. 10 Každá přídavná oběť, zadělaná olejem i suchá, patří všem Áronovcům, jednomu jako druhému. 11 Toto je řád hodu oběti pokojné, která se přináší Hospodinu: 12 Jestliže ji někdo přinese jako projev vděčnosti, ať přinese k děkovné oběti nekvašené bochánky zadělané olejem a nekvašené oplatky pomazané olejem. Bochánky budou z bílé zasmažené mouky, zadělané olejem. 13 Vedle bochánků přinese kvašený chléb jako svůj dar ke svému hodu díků oběti pokojné. 14 Z každého daru přinese po jednom kusu jako oběť pozdvihování pro Hospodina. Patří knězi, který kropí krví z pokojné oběti; je jeho. 15 Maso jeho hodu díků oběti pokojné se musí jíst v den, kdy bylo přineseno; nezůstane z něho nic do rána. 16 Jestliže se dar obětního hodu týká slibu nebo dobrovolného závazku, bude se jíst v den, kdy byl obětní hod přinesen, a příštího dne se smí jíst zbytek. 17 Zbytek masa z obětního hodu ať je však třetího dne spálen ohněm. 18 Jestliže by se přesto jedlo maso z hodu oběti pokojné třetího dne, nenalezne Hospodin zalíbení v tom, kdo jej přinesl; dar mu nebude připočten k dobru. Je závadný a každý, kdo by z něho jedl, ponese následky své nepravosti. 19 Ani maso, které přišlo do styku s něčím nečistým, nesmí se jíst; bude spáleno ohněm. Jiné maso může jíst každý, kdo je čistý. 20 Bude-li však někdo jíst maso Hospodinova hodu oběti pokojné a přitom bude nečistý, bude vyobcován ze svého lidu. 21 Když by se někdo dotkl čehokoli nečistého, lidské nečistoty nebo nečistého zvířete nebo čehokoli nečistého, hodného opovržení, a jedl by z masa Hospodinova hodu oběti pokojné, bude vyobcován ze svého lidu.“ 22 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 23 „Mluv k Izraelcům: Nebudete jíst žádný tuk z býka ani z ovce a kozy. 24 Tuku zdechlého nebo rozsápaného zvířete se může užívat k různému účelu, ale jíst jej rozhodně nesmíte. 25 Každý, kdo by jedl tuk z dobytčete, z něhož přinesl ohnivou oběť Hospodinu, bude vyobcován ze svého lidu. 26 Také nebudete jíst žádnou krev, ať se usadíte kdekoli, ani krev ptactva ani dobytčat. 27 Kdokoli by jedl jakoukoli krev, bude vyobcován ze svého lidu.“ 28 Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: 29 „Mluv k Izraelcům: Kdo připravuje svůj hod oběti pokojné Hospodinu, přinese Hospodinu dar ze svého hodu oběti pokojné. 30 Vlastní rukou přinese ohnivé oběti Hospodinu: přinese tuk, který je na hrudí, i hrudí, aby je podáváním nabídl Hospodinu jako oběť podávání. 31 Kněz obrátí tuk na oltáři v obětní dým. Hrudí pak připadne Áronovi a jeho synům. 32 Pravou kýtu dáte knězi jako oběť pozdvihování ze svých hodů oběti pokojné. 33 Tomu z Áronovců, kdo přinese z pokojných obětí krev a tuk, bude pravá kýta patřit jako podíl. 34 Hrudí z oběti podávání a kýtu z oběti pozdvihování jsem totiž Izraelcům odebral z jejich hodů oběti pokojné a dávám je knězi Áronovi a jeho synům. Budou je dostávat od Izraelců podle provždy platného nařízení. 35 To je příděl Áronův i příděl jeho synů z ohnivých obětí Hospodinových; v den, kdy jim dovolil přistoupit, aby sloužili Hospodinu jako kněží, 36 v den, kdy je pomazáním oddělil od Izraelců, přikázal Hospodin, aby jim byl dáván podle nařízení provždy platného pro všechna jejich pokolení.“ 37 To je řád pro zápalnou oběť, pro přídavnou oběť, pro oběť za hřích a oběť za vinu, i pro oběť při vysvěcování kněží a pro hod oběti pokojné, 38 jak to přikázal Hospodin Mojžíšovi na hoře Sínaji v den, kdy přikázal synům Izraele, aby přinášeli své dary Hospodinu na Sínajské poušti.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

1 Dies ist die Weisung für das Schuldopfer: Es ist etwas Hochheiliges. (Lv 7,14) 2 Dort, wo man das Brandopfer schlachtet, soll man das Schuldopfer schlachten und der Priester soll das Blut ringsum an den Altar sprengen. 3 Dann soll er das ganze Fett davon darbringen: den Fettschwanz, das Fett, das die Eingeweide bedeckt, 4 die beiden Nieren, das Fett über ihnen und das an den Lenden sowie die Fettmasse, die er von der Leber und den Nieren loslöst. 5 Der Priester lasse das alles auf dem Altar als Feueropfer für den HERRN in Rauch aufgehen; es ist ein Schuldopfer. 6 Jede männliche Person unter den Priestern darf davon essen; man soll es an einem heiligen Ort essen. Es ist etwas Hochheiliges. 7 Für das Schuldopfer gilt dieselbe Weisung wie für das Sündopfer. Es gehört dem Priester, der damit Versöhnung erwirkt. 8 Das Fell des Opfertieres, das einer als ein Brandopfer zum Priester bringt, gehört dem Priester, der es darbringt. (Lv 1,6) 9 Jedes Speiseopfer, das im Ofen gebacken oder in einem Kochtopf oder auf einer Ofenplatte zubereitet wurde, gehört dem Priester, der es darbringt. 10 Jedes mit Öl vermengte und jedes trockene Speiseopfer gehört allen Söhnen Aarons ohne Unterschied. 11 Dies ist die Weisung für das Heilsopfer, das man für den HERRN darbringt: (Lv 3,1) 12 Wenn man es als Dankopfer darbringt, soll man zu diesem Dankschlachtopfer ungesäuerte, mit Öl vermengte Kuchen hinzutun und ungesäuerte, mit Öl bestrichene Brotfladen sowie Kuchen aus Weizenfeinmehl, das mit Öl vermengt und eingerührt ist. (Ž 107,22; Ž 116,17) 13 Dazu soll man auch Gebäck aus gesäuertem Brot geben und das alles zusammen mit seinem als Dankschlachtopfer dargebrachten Heilsopfer darbringen. 14 Einen Teil von jeder Opfergabe soll man als Hebeopfer dem HERRN darbringen; es gehört dem Priester, der das Blut des Heilsopfers sprengt.^[1] 15 Das Opferfleisch seines als Dankschlachtopfer dargebrachten Heilsopfers soll am Tag der Darbringung gegessen werden; nichts davon darf bis zum nächsten Morgen liegen bleiben. 16 Wenn es sich um ein Gelübde oder um ein freiwilliges Opfer handelt, darf das Fleisch am Tag der Darbringung und am folgenden Tag gegessen werden; was übrig bleibt, darf gegessen werden; (Lv 19,5; Nu 15,3; Ž 116,18) 17 was aber vom Fleisch des Schlachtopfers am dritten Tag übrig bleibt, soll verbrannt werden. 18 Wenn man vom Fleisch des Heilsopfers am dritten Tag isst, findet der Darbringende kein Wohlgefallen. Es wird ihm nicht angerechnet und ist verfallen und die Person, die davon isst, muss die Folgen ihrer Schuld tragen. 19 Fleisch, das irgendetwas Unreines berührt hat, darf man nicht essen; man soll es im Feuer verbrennen. Jeder Reine darf Opferfleisch essen; 20 wenn aber eine Person im Zustand der Unreinheit vom Fleisch des Heilsopfers isst, das dem HERRN gehört, soll diese Person von ihrer Geschlechterfolge herausgeschnitten werden. 21 Wenn eine Person mit irgendetwas Unreinem in Berührung kommt, sei es mit etwas Unreinem von einem Menschen oder einem unreinen Tier oder irgendeiner unreinen, abscheulichen Sache, und dann vom Fleisch eines Heilsopfers isst, das für den HERRN geopfert wird, soll diese Person von ihrer Geschlechterfolge herausgeschnitten werden. (Lv 5,3; Lv 15,5)

Verbot von Fett- und Blutgenuss

22 Der HERR sprach zu Mose: (Lv 3,16) 23 Sag zu den Israeliten: Von Rind, Schaf oder Ziege dürft ihr keinerlei Fett essen. 24 Das Fett eines verendeten oder zerrissenen Tieres kann zu jedem Zweck verwendet werden, doch essen dürft ihr es auf keinen Fall. 25 Jeder, der dennoch das Fett eines Tieres isst, das man als Feueropfer für den HERRN darbringt, soll von seiner Geschlechterfolge herausgeschnitten werden. 26 Wo immer ihr wohnt, dürft ihr kein Blut genießen, weder von Vögeln noch vom Vieh. (Gn 9,4; Lv 3,17; Lv 17,10; Lv 19,26; Dt 12,23)

Gn 9,4Lv 3,17Lv 17,10Lv 19,26Dt 12,23

27 Jede Person, die Blut genießt, soll von ihrer Geschlechterfolge herausgeschnitten werden.

Weisungen an die Israeliten zum Heilsopfer

28 Der HERR sprach zu Mose: (Lv 3,1) 29 Sag zu den Israeliten: Wer ein Tier als Heilsopfer für den HERRN darbringen will, soll davon als Opfergabe für den HERRN Folgendes herbeibringen: 30 Mit seinen Händen bringe er als Feueropfer für den HERRN das Fett des Bruststückes; er soll dieses Fett und die Brust bringen, die er vor dem HERRN als Erhebungsopfer emporheben soll. 31 Der Priester lasse das Fett auf dem Altar in Rauch aufgehen, die Brust aber gehört Aaron und seinen Söhnen. 32 Als Hebeopfer gebt von euren Heilsopfern die rechte Schenkelkeule dem Priester! 33 Diese rechte Schenkelkeule soll jenem der Söhne Aarons als Anteil gehören, der das Blut und das Fett des Heilsopfers darbringt. 34 Ich nehme nämlich von den Heilsopfern der Israeliten die Brust als Erhebungsopfer und die Schenkelkeule als Hebeopfer und gebe sie dem Priester Aaron und seinen Söhnen als ein ewiges Gesetz von den Israeliten. (Lv 10,15; Nu 6,20) 35 Das also ist der Anteil Aarons und seiner Söhne an den Feueropfern des HERRN von dem Tag an, an dem man sie herantreten ließ, um als Priester dem HERRN zu dienen. 36 Das hat der HERR ihnen zu geben befohlen an dem Tag, an dem er sie unter den Israeliten salbte. Das gelte für sie als ewige Satzung für eure Generationen.

Zusammenfassungen

37 Das ist die Weisung für Brandopfer, Speiseopfer, Sündopfer, Schuldopfer, Priestereinsetzungsopfer und Heilsopfer. 38 So hat es der HERR dem Mose auf dem Sinai an dem Tag aufgetragen, an dem er die Israeliten verpflichtete, ihre Gaben dem HERRN in der Wüste Sinai darzubringen.