1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy: 2 „Znamená před Bohem něco muž? Věru, prozíravý dbá na svoje činy. 3 Což se Všemocný zajímá o tvou spravedlnost, jsou mu tvoje bezúhonné cesty ziskem? 4 Trestá tě snad za to, že se ho bojíš, za to s tebou vchází v soud? 5 Tvá zloba je velká, tvá nepravost nekonečná. 6 Bezdůvodně jsi bral zástavu od bratří, svlékal jsi z nich šat a nechával je nahé, 7 znaveného neosvěžils vodou, hladovému odepřel jsi chleba. 8 Země patří tomu, kdo má pevnou paži, bude na ní sídlit ten, koho Bůh milostivě přijal. 9 Tys však s prázdnou posílal pryč vdovy, paže sirotků jsi drtil. 10 Proto jsou kolem tebe osidla, náhlý strach tě plní hrůzou, 11 pro tmu nevidíš a spousty vod tě přikrývají.
— Jóbova nevěra
12 Což není Bůh vysoko nad nebesy? Pohleď vzhůru na hvězdy, jak jsou vyvýšeny. 13 A ty říkáš: ‚Copak Bůh ví, skrze temné mrákoty co může soudit? 14 Oblaka ho zahalují, takže nevidí; prochází se kdesi po obvodu nebes.‘ 15 Chceš se držet stezky dávnověku, po níž chodívají mužové propadlí ničemnostem, 16 kteří byli zasaženi, ačkoli čas nenadešel, proudem zatopeni do základů? 17 Říkávali Bohu: ‚Jdi pryč od nás.‘ Co jiného jim měl Všemocný udělat? 18 Jejich domy naplňoval blahobytem. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků! 19 Spravedliví to uvidí a zaradují se, nevinný se jim vysměje: 20 ‚Zničeni jsou ti, kdo na nás útočili, a co po nich zbylo, pozřel oheň.‘
— Plody smíření
21 Měj se k Bohu důvěrněji, ať užiješ pokoje. Vzejde ti z toho jen užitek. 22 Přijímej z jeho úst naučení, vkládej si do srdce jeho slova. 23 Vrátíš-li se k Všemocnému, budeš vybudován, vzdálíš-li od svého stanu podlost. 24 Odlož do prachu svá zlatá zrnka, mezi potoční skaliska ofírské zlato. 25 Pak bude Všemocný sám tvým zlatem, bude ti hromadou stříbra. 26 Ve Všemocném najdeš svoje blaho, budeš pozvedat svoji tvář k Bohu. 27 Budeš-li ho prosit, vyslyší tě, a ty budeš plnit svoje sliby. 28 Rozhodneš-li se pro něco, stane se tak, a na tvých cestách bude zářit světlo. 29 Až budou jiní poníženi, řekneš: ‚Ó pýcho!‘ Bůh zachrání ty, kdo klopí oči. 30 Zachrání toho, kdo není bez viny; bude zachráněn pro čistotu tvých rukou.“
1Da antwortete Elifas von Teman und sprach:2Kann denn der Mensch Gott nützen? / Nein, sich selber nützt der Kluge.3Ist es dem Allmächtigen von Wert, / dass du gerecht bist, / ist es für ihn Gewinn, wenn du unsträfliche Wege gehst? (Jb 35,7; L 17,7)4Wegen deiner Gottesfurcht sollte er dich strafen, / vor Gericht mit dir gehen?5Ist nicht groß deine Bosheit, / ohne Ende dein Verschulden?6Du pfändest ohne Grund deine Brüder, / ziehst Nackten ihre Kleider aus. (Ex 22,25; Dt 24,10)7Den Durstigen tränkst du nicht mit Wasser, / dem Hungernden versagst du das Brot. (Iz 58,7; Ez 18,7; Mt 25,42)8Dem Mann der Faust gehört das Land, / der Günstling darf darin wohnen.9Witwen hast du weggeschickt mit leeren Händen, / der Verwaisten Arme zerschlagen. (Gn 31,42; Ex 22,21; Dt 24,17; Iz 1,17; Mi 2,9)10Deswegen liegen Fallstricke rings um dich her / und jäher Schrecken ängstigt dich (Jb 18,8; Jb 19,6)11oder Finsternis, worin du nicht siehst, / und Wasserflut, die dich bedeckt. (Ž 69,2)
Allwissender Gott
12Ist Gott nicht wie der Himmel hoch? / Schau, wie die höchsten Sterne ragen. (Ž 103,11; Iz 40,26; Iz 55,8)13Und da sagst du: Was weiß denn Gott? / Richtet er denn durch das dunkle Gewölk? (Jb 35,13; Ž 73,11; Iz 29,15)14Wolken umhüllen ihn, sodass er nicht sieht, / am Himmelskreis geht er einher. (Jr 23,23; Sír 24,5)15Willst du dem Pfad der Vorzeit folgen, / den die Männer des Unheils zogen,16die vor der Zeit dahingerafft wurden, / über deren Grund sich ein Strom ergoss,17die zu Gott sagten: Weiche von uns! / und: Was kann uns der Allmächtige tun? (Jb 21,14)18Und doch, er hat ihre Häuser mit Gütern gefüllt. / Der Plan der Frevler ist mir fern.19Die Gerechten werden es sehen und sich freuen, / der Unschuldige wird sie verspotten: (Ž 58,11)20Wahrhaftig, vernichtet sind unsere Gegner, / ihren Rest hat das Feuer verzehrt.
Mahnung zu Umkehr und Demut
21Werde sein Freund und halte Frieden! / Nur dadurch kommt das Gute dir zu.22Nimm doch Weisung an aus seinem Mund, / leg dir seine Worte ins Herz:23Kehrst du zum Allmächtigen um, / so wirst du aufgerichtet. Hältst Unrecht deinem Zelt du fern,24wirfst in den Staub das Edelgold, / zum Flussgestein das Feingold, (Jb 28,15; Př 3,14; Mt 13,44)25dann wird der Allmächtige dein Edelgold / und erlesenes Silber für dich sein.26Dann wirst du am Allmächtigen dich erfreuen / und zu Gott dein Angesicht erheben. (Jb 27,10)27Flehst du ihn an, so hört er dich / und du wirst deine Gelübde erfüllen.28Was du beschließt, trifft ein, / Licht strahlt über deinen Wegen auf.29Wer hochmütig redet, den erniedrigt man, / doch hilft er dem, der die Augen senkt. (1S 2,7; Ž 18,28; Př 3,34; Př 29,23; Iz 2,11; L 1,52; 1P 5,5)30Er rettet den, der schuldlos ist; / durch deiner Hände Reinheit wird er gerettet. (Jb 42,7)