Jób 20 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

DRUHÁ ŘEČ SÓFAROVA - — Sófar je pobouřen

1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy: 2 „Jak tak o tom přemítám, musím odporovat, proto abych si pospíšil. 3 Důtku, jež mě uráží, vyslechnout musím, ale můj rozumný duch mi velí odpovědět.

— Svévolník nemá naději

4 Což nevíš, že je to tak odjakživa, od chvíle, co byl člověk postaven na zemi, 5 že plesání svévolníků trvá krátce a radost rouhačů jen okamžik? 6 I když ve své povznesenosti se vypíná až k nebi a jeho hlava se dotýká oblaků, 7 navždy zanikne tak jako jeho výkal, a kdo jej vídali, řeknou: ‚Kde je?‘ 8 Odlétne jak sen a nenajdou ho, bude zaplašen jako vidění noční. 9 Oko, jež ho spatřovalo, už ho nezahlédne, nikdo ho na jeho místě neuvidí. 10 Jeho synové se budou chtít zalíbit nuzným, vlastníma rukama vrátí, co svou silou získal. 11 I když jeho kosti jsou plny mladistvé svěžesti, i ta s ním ulehne do prachu. 12 Aťsi mu zloba připadá v ústech sladká a přechovává ji pod jazykem, 13 kochá se v ní, nevzdá se jí, zadržuje ji na svém patře, 14 jeho pokrm se mu v útrobách změní, stane se mu ve vnitřnostech zmijím jedem. 15 Nahltal se majetku, ale vyzvrátí jej, Bůh mu jej vyžene z břicha. 16 Bude sát zmijí jed, hadí jazyk ho zabije. 17 Nebude se dívat na tekoucí vody, na řeky, potoky medu a mléka. 18 Výtěžek vrátí, nezhltne jej, nad ziskem z obchodu nebude jásat. 19 Odstrkoval a opouštěl nuzné, uchvátil dům, ač jej nestavěl. 20 V nitru však nepoznal klidu, to, po čem dychtil, ho nezachrání. 21 Před jeho žravostí nic neobstálo, proto jeho blahobyt nebude trvalý. 22 I při nejhojnějším nadbytku mu bude úzko, dopadnou na něho ruce všech bědných. 23 Jen ať si plní své břicho, Bůh na něho sešle svůj planoucí hněv, jeho útroby zasáhne prškou šípů. 24 Bude prchat před železnou zbrojí a prostřelí ho bronzový luk. 25 Střela pronikne mu zády, blesk jeho žlučí; zajde obklopen přízraky. 26 Všechna temnota je pro něj uchována, pohltí ho oheň, který nerozdmýchal člověk, zle dopadne v jeho stanu i ten, kdo vyvázl. 27 Nebesa zjeví jeho nepravost a země povstane proti němu. 28 Výnos jeho domu se přestěhuje jinam, rozplyne se v den Božího hněvu. 29 To je úděl svévolného člověka, určený Bohem, Bohem mu přiřčené dědictví.“

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

ZWEITE REDE ZOFARS

Ijobs unbegründeter Vorwurf

1 Da antwortete Zofar von Naama und sprach: 2 Darum drängt mich meine Erregung zur Antwort / und deswegen stürmt es in mir. 3 Schmähende Rüge muss ich hören, / doch der Geist meiner Einsicht lässt mich entgegnen.

Schicksal des Frevlers

4 Weißt du das nicht von Urzeit her, / seit er Menschen auf die Erde gesetzt hat: 5 dass kurz nur währt der Frevler Jubel, / einen Augenblick nur des Ruchlosen Freude? 6 Steigt auch sein Übermut zum Himmel / und rührt sein Kopf bis ans Gewölk, (Ž 37,35) 7 wie sein Kot vergeht er doch für immer; / die ihn gesehen haben, werden fragen: Wo ist er? 8 Wie ein Traum verfliegt er / und ist nicht mehr zu finden, / wird weggescheucht wie ein Gesicht der Nacht. (Ž 73,20) 9 Das Auge, das ihn sah, erblickt ihn nicht wieder, / seine Stätte schaut ihn nie mehr. 10 Seine Söhne müssen die Armen günstig stimmen, / seine Hände müssen seine Habe zurückgeben. 11 Strotzen von Jugendkraft auch seine Glieder, / sie betten sich doch mit ihm in den Staub. 12 Schmeckt süß das Böse in seinem Mund, / birgt er es unter seiner Zunge, (Př 20,17; Sír 40,30) 13 spart er es auf und will nicht von ihm lassen, / hält er es auch tief in seinem Gaumen fest, 14 in seinem Innern verwandelt sich die Speise, / sie wird in seinem Leib zu Natterngift. 15 Das Gut, das er verschlungen hat, speit er aus; / aus seinem Leib treibt Gott es heraus. 16 Das Gift von Nattern saugt er ein, / es tötet ihn der Viper Zunge. (Dt 32,33) 17 Nicht darf er Bäche schauen, / nicht Flüsse, die von Honig und Rahm fließen. 18 Zurückgeben muss er seinen Gewinn, / genießen darf er ihn nicht, / darf sich nicht freuen am ertauschten Gut. (Ž 109,11) 19 Denn Arme schlug er nieder, ließ sie liegen, / raubte das Haus, das er nicht gebaut. (Ž 109,16) 20 Denn kein Genug kennt er in seinem Bauch, / drum entkommt er nicht mit seinen Schätzen. 21 Nichts entgeht seinem Fraß, / darum hält sein Glück auch nicht stand. 22 Trotz vollen Überflusses kommt er in Not, / die ganze Wucht des Elends fällt ihn an. (Jb 21,17) 23 Und so geschieht es: Um des Frevlers Bauch zu füllen, / lässt Gott auf ihn die Gluten seines Zornes los, / lässt auf ihn regnen seine Schläge. 24 Flieht er vor dem Eisenpanzer, / durchbohrt ihn der Bogen aus Bronze. 25 Er zückte das Schwert und es kam heraus aus seinem Rücken, / ein Blitz aus seiner Galle. / Schrecken gehen über ihn hinweg. 26 Nur finsteres Unheil ist für ihn aufbewahrt, / Feuer, von niemand entfacht, verzehrt ihn, / frisst noch den letzten Mann in seinem Zelt. (Jb 15,23; Jb 15,34) 27 Der Himmel enthüllt seine Schuld, / die Erde bäumt sich gegen ihn auf. 28 Weggeführt wird der Ertrag seines Hauses, / dahingerafft am Tag seines Zorns. 29 Das ist des Frevlers Anteil von Gott, / das Erbe, das Gott ihm zuspricht. (Jb 17,13)