— Zaslíbení horám izraelským - Izraelské hory, dříve pustošené nepřáteli, budou zbaveny cizího jha a okusí opět požehnání svého Boha.
1 „Ty, lidský synu, slyš. Prorokuj o izraelských horách. Řekni: Izraelské hory, slyšte Hospodinovo slovo!2 Toto praví Panovník Hospodin: Nepřítel o vás říká: ‚Dobře vám tak! I věčná návrší se stanou naším vlastnictvím.‘3 Proto prorokuj a řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Právě za to, že vás pustošili a ze všech stran po vás šlapali, takže jste se staly vlastnictvím ostatních pronárodů, za to, že jste se dostaly do řečí a pomluv lidu,4 slyšte tedy, izraelské hory, slovo Panovníka Hospodina. Toto praví Panovník Hospodin horám a pahorkům, potokům a údolím, zpustošeným troskám a opuštěným městům, která se stala loupeží ostatních pronárodů kolem dokola a jsou jim pro smích.“ 5 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Vskutku, v ohni svého rozhorlení jsem mluvil proti ostatním pronárodům, totiž proti celému Edómu, proti těm, kteří si s radostí, z celého srdce a bezostyšně zabrali do vlastnictví moji zemi a uloupili její pastviny.6 Proto prorokuj o izraelské zemi a řekni horám a pahorkům, potokům a údolím: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, mluvím ve svém rozhorlení a rozhořčení nad tím, že jste musely snášet hanbu od pronárodů.7 Proto praví Panovník Hospodin toto: Zvedám svou ruku k přísaze: Vskutku, pronárody okolo vás ponesou svou hanbu.8 A vy, izraelské hory, vyženete své větvoví a ponesete své plody mému izraelskému lidu; jeho příchod je blízko.9 Vždyť já jsem s vámi, obrátím se k vám a budete obdělávány a osívány.10 A rozmnožím na vás lidi, celý izraelský dům se vším všudy, města budou osídlena, a co je v troskách, bude vystavěno.11 Ano, rozmnožím na vás lidi i dobytek, rozmnoží a rozplodí se, osídlím vás jako za vašich dávných časů. Budu ještě štědřejší než ve vašich počátcích. I poznáte, že já jsem Hospodin.12 Uvedu na vás lidi, Izraele, svůj lid, a ten vás obsadí, stanete se jejich dědictvím a nebudete je už připravovat o děti.“ 13 Toto praví Panovník Hospodin: „Protože o vás říkají: ‚Ty, země, požíráš lidi a svůj vlastní národ připravuješ o děti,‘14 nuže, už nebudeš požírat lidi ani nepřivedeš svůj národ k pádu, je výrok Panovníka Hospodina.15 Nedovolím, aby bylo slyšet, že tě pronárody haní, nebudeš už snášet potupu od kdejakého lidu, nepřivedeš už svůj národ k pádu, je výrok Panovníka Hospodina.“
— Lid obdrží nové srdce a nového ducha - Pro své svaté jméno Hospodin svůj lid očistí od jeho nepravostí a uchrání jej nových nevěrností darem nového srdce a nového ducha.
16 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:17 „Lidský synu, když izraelský dům sídlil na své půdě, poskvrnili ji svou cestou a svými skutky. Jejich cesta přede mnou byla jako ženská nečistota.18 Vylil jsem na ně své rozhořčení za krev, kterou na zemi prolévali, a za to, že ji poskvrnili svými hnusnými modlami.19 Rozptýlil jsem je mezi pronárody, jsou roztroušeni po zemích, soudil jsem je podle jejich cest a skutků.20 Ale když přišli mezi pronárody, znesvěcovali mé svaté jméno, kamkoli přišli. Říkalo se o nich: ‚Je to lid Hospodinův, ale z jeho země museli odejít.‘21 I jala mě lítost pro mé svaté jméno, které oni, izraelský dům, znesvětili mezi pronárody, kamkoli přišli. 22 Řekni proto izraelskému domu: Toto praví Panovník Hospodin: Nečiním to kvůli vám, izraelský dome, nýbrž kvůli svému svatému jménu, které jste znesvěcovali mezi pronárody, kamkoli jste přišli.23 Opět posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi pronárody, jméno, které jste vy uprostřed nich znesvětili. I poznají pronárody, že já jsem Hospodin, je výrok Panovníka Hospodina, až na vás ukáži před jejich očima svou svatost.24 Vezmu vás z pronárodů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší země.25 Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model.26 A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.27 Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.28 Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem.29Zachráním vás ze všech vašich nečistot, přivolám obilí a rozhojním je a nedopustím na vás hlad.30 Rozhojním ovoce na stromech i polní úrodu, takže už neponesete mezi pronárody potupu kvůli hladu.31 Až si vzpomenete na své zlé cesty a na své nedobré skutky, budete se sami sobě ošklivit pro své nepravosti a ohavnosti.32 Nečiním to kvůli vám, je výrok Panovníka Hospodina, to vám buď známo; styď a hanbi se za své cesty, dome izraelský!“ 33 Toto praví Panovník Hospodin: „V den, kdy vás očistím ode všech vašich nepravostí, osídlím města, a co je v troskách, bude vystavěno.34 Zpustošená země bude obdělána, nebude už ležet zpustošená před zraky všech, kdo jdou kolem.35 Potom řeknou: ‚Tato zpustošená země je jako zahrada v Edenu: města ležící v troskách, zpustlá a zbořená, jsou nyní opevněna a osídlena.‘36 I poznají pronárody, které zůstanou vůkol, že já, Hospodin, jsem vystavěl, co bylo zbořeno, a osázel zpustošený kraj; já, Hospodin, jsem to vyhlásil i vykonal.37 Toto praví Panovník Hospodin: Opět budu izraelskému domu odpovídat na dotazy a prokážu jim toto: Rozmnožím lidi jako ovce.38 Bude jich jak ovcí posvěcených k obětem, jak ovcí v Jeruzalémě při slavnostních shromážděních; města obrácená v trosky naplní se lidmi jako ovcemi. I poznají, že já jsem Hospodin.“
Ezechiel 36
Einheitsübersetzung 2016
od Katholisches Bibelwerk1Du aber, Menschensohn, sprich als Prophet zu den Bergen Israels und sag: Ihr Berge Israels, hört das Wort des HERRN! (Ez 6,2)2So spricht GOTT, der Herr: Weil der Feind über euch gesagt hat: Ha, die uralten Höhen gehören uns als Besitz. (Ez 25,3; Ez 26,2)3Darum tritt als Prophet auf und sag: So spricht GOTT, der Herr: Weil man euch verödet und von allen Seiten nach euch geschnappt hat, sodass ihr jetzt Besitz der übrigen Völker seid, weil ihr ins Gerede gekommen und zum Gespött der Leute geworden seid,4darum, ihr Berge Israels, hört das Wort GOTTES, des Herrn: So spricht GOTT, der Herr, zu den Bergen und Hügeln, den Schluchten und Tälern, zu den verfallenen Ruinen und den verlassenen Städten: Weil ihr von den übrigen Völkern ringsum ausgeplündert und verspottet worden seid,5darum - so spricht GOTT, der Herr: Fürwahr, mit glühender Leidenschaft habe ich über den Rest der Nationen und über ganz Edom gesprochen. Voll Freude im Herzen haben sie sich mein Land angeeignet, mit tiefer Verachtung, damit sein Weideland zur Beute werde. (Ez 35,15)6Darum sprich als Prophet über den Ackerboden Israels und sag zu den Bergen und Hügeln, zu den Schluchten und Tälern: So spricht GOTT, der Herr: Siehe, in meiner Leidenschaft und in meinem Grimm habe ich geredet, weil ihr von den Völkern Schimpf ertragen müsst.7Darum - so spricht GOTT, der Herr: Ich, ja ich erhebe meine Hand: Fürwahr, die Völker rings um euch werden ihren eigenen Schimpf tragen müssen.8Ihr aber, ihr Berge Israels, ihr sollt eure Zweige treiben und eure Früchte hervorbringen für mein Volk Israel; denn es wird bald kommen. (Ez 17,23; Ez 20,40; Ez 34,14)9Denn seht, ich bin für euch und wende mich euch zu und dann ackert und sät man wieder auf euch10und ich mache die Menschen zahlreich auf euch, das ganze Haus Israel insgesamt. Die Städte werden bewohnt sein und die Ruinen aufgebaut. (Ž 69,36)11Ich mache Mensch und Vieh zahlreich auf euch und sie werden sich vermehren und fruchtbar sein. Ich will dafür sorgen, dass ihr bewohnt seid, wie in euren früheren Zeiten; ich werde euch mehr Gutes erweisen als in euren Anfängen. Dann werdet ihr erkennen, dass ich der HERR bin.12Menschen, mein ganzes Volk Israel, lasse ich auf euch gehen und sie werden dich in Besitz nehmen; du wirst ihr Erbbesitz sein und ihnen nie mehr ihre Kinder wegnehmen.13So spricht GOTT, der Herr: Weil man zu euch sagt: Eine Menschenfresserin bist du und hast deiner eigenen Nation die Kinder weggenommen, (Nu 13,32)14darum sollst du keine Menschen mehr fressen und deiner eigenen Nation nicht mehr die Kinder wegnehmen - Spruch GOTTES, des Herrn.15Ich lasse dich den Schimpf der Nationen nie mehr anhören und den Hohn der Völker wirst du nie mehr ertragen müssen. Du wirst deiner eigenen Nation nicht mehr die Kinder wegnehmen - Spruch GOTTES, des Herrn.
Gottes heiliger Name und die Sammlung und Erneuerung Israels
16Das Wort des HERRN erging an mich:17Menschensohn, als die vom Haus Israel in ihrem Land wohnten, machten sie es durch ihre Wege und ihre Taten unrein. Wie die monatliche Unreinheit der Frau waren ihre Wege in meinen Augen. (Lv 15,19; Ez 18,6)18Da goss ich meinen Zorn über sie aus, weil sie Blut vergossen im Land und es mit ihren Götzen befleckten.19Ich zerstreute sie unter die Nationen; in die Länder wurden sie vertrieben. Nach ihren Wegen und nach ihren Taten habe ich sie gerichtet. (Ez 6,8; Ez 11,16; Ez 12,15; Ez 17,21; Ez 20,23; Ez 22,15)20Als sie aber zu den Nationen kamen, entweihten sie überall, wohin sie kamen, meinen heiligen Namen; denn man sagte von ihnen: Das ist das Volk des HERRN und doch mussten sie sein Land verlassen. (Iz 52,5; Ez 20,39; Ez 43,8; Ř 2,24)21Da tat mir mein heiliger Name leid, den das Haus Israel bei den Nationen entweihte, wohin es auch kam. (Ez 20,9)22Darum sag zum Haus Israel: So spricht GOTT, der Herr: Nicht euretwegen handle ich, Haus Israel, sondern um meines heiligen Namens willen, den ihr bei den Nationen entweiht habt, wohin ihr auch gekommen seid. (Ž 79,9; Ž 106,8; Ž 115,1; Iz 48,11; Jr 14,7; Ez 16,60)23Meinen großen, bei den Nationen entweihten Namen, den ihr mitten unter ihnen entweiht habt, werde ich wieder heiligen. Und die Nationen - Spruch GOTTES, des Herrn - werden erkennen, dass ich der HERR bin, wenn ich mich an euch vor ihren Augen als heilig erweise. (Mt 6,9)24Ich nehme euch heraus aus den Nationen, ich sammle euch aus allen Ländern und ich bringe euch zu eurem Ackerboden. (Ez 11,17)25Ich gieße reines Wasser über euch aus, dann werdet ihr rein. Ich reinige euch von aller Unreinheit und von allen euren Götzen. (Ž 51,9; Iz 4,4; Jr 33,8; Za 13,1; J 3,5)26Ich gebe euch ein neues Herz und einen neuen Geist gebe ich in euer Inneres. Ich beseitige das Herz von Stein aus eurem Fleisch und gebe euch ein Herz von Fleisch. (Jr 24,7; Ez 11,19; Ez 39,29; 2K 3,3)27Ich gebe meinen Geist in euer Inneres und bewirke, dass ihr meinen Gesetzen folgt und auf meine Rechtsentscheide achtet und sie erfüllt. (Jr 31,33; Ez 11,20; Ez 37,24; 1J 3,23)28Dann werdet ihr in dem Land wohnen, das ich euren Vätern gegeben habe. Ihr werdet mir Volk sein und ich, ich werde euch Gott sein.29Ich befreie euch von all eurer Unreinheit. Ich rufe das Getreide und lasse es wachsen. Ich verhänge über euch keine Hungersnot mehr.30Ich vermehre die Frucht des Baumes und den Ertrag des Feldes, damit ihr unter den Nationen die Schande einer Hungersnot nicht mehr ertragen müsst. (Ez 34,27; Jl 2,19)31Dann werdet ihr an eure verkehrten Wege und an eure Taten denken, die nicht gut waren, und es wird euch ekeln vor euch selbst wegen eurer Gräueltaten. (Ez 6,9; Ez 16,61; Ez 20,43)32Nicht euretwegen handle ich so - Spruch GOTTES, des Herrn -, das soll von euch erkannt werden. Schämt euch und vergeht vor Scham wegen eurer Wege, ihr vom Haus Israel!33So spricht GOTT, der Herr: An dem Tag, da ich euch von all eurer Schuld reinige, mache ich die Städte bewohnbar und die Ruinen werden aufgebaut.34Das verödete Land wird bestellt, es liegt nicht mehr öde vor den Augen all derer, die vorübergehen.35Dann wird man sagen: Dieses verödete Land ist wie der Garten Eden geworden; die zerstörten, verödeten, vernichteten Städte sind befestigt. Sie werden bewohnt. (Gn 2,8; Iz 51,3; Ez 28,13; Ez 31,8)36Dann werden die restlichen Nationen rings um euch erkennen, dass ich, der HERR, das Zerstörte aufgebaut und das Verödete bepflanzt habe. Ich, der HERR, habe gesprochen und ich führe es aus. (Jr 1,10)37So spricht GOTT, der Herr: Ich lasse mich vom Haus Israel bitten, auch das noch für sie zu tun: Ich werde sie vermehren wie Schafe, die Menschen.38Wie geweihte Schafe, wie Schafe an den Festen Jerusalems, so werden Herden von Menschen die zerstörten Städte füllen. Dann werden sie erkennen, dass ich der HERR bin. (Mi 2,12)