ACHAŠVERÓŠ A VAŠTI - Král pořádá okázalou hostinu a zapuzuje královnu.
1[ZAČÁTEK DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU]V druhém roce kralování Artaxerxa Velikého, prvního dne měsíce nísanu, měl sen Mordokaj, syn Jaíra, syna Šemeíova, syna Kíšova z kmene Benjamínova, člověk žid, bydlící v městě Šúšanu, významný člověk, jenž sloužil na královském dvoře. Byl jedním ze zajatců, které s judským králem Jekonjášem odvedl z Jeruzaléma do zajetí babylónský král Nebúkadnesar. Toto byl jeho sen: „Hle, hlasy a hřmot, hromy a zemětřesení, hrůza na zemi. A hle, přišli dva velicí draci, oba připraveni spolu zápasit, a ozval se jejich veliký řev. Na jejich řev se připravil celý národ k válce a začal bojovat proti národu spravedlivých. Nastal den tmy a temnoty, útisk a tíseň, pohroma a veliká hrůza na zemi. Celý spravedlivý národ propadl zmatku; obávali se od nich zlého, byli připraveni, že zahynou, a volali k Bohu. Z jejich volání jako z malého pramínku vznikla veliká řeka s množstvím vody. Vzešlo světlo a slunce, ponížení byli povýšeni a pohltili slavné.“Mordokaj procitl, když viděl tento sen; uchovával v srdci to, co se Bůh rozhodl učinit, a až do noci se všemožně snažil to pochopit. Když odpočíval Mordokaj na dvoře s Gabathou a Tharrou, dvěma královskými kleštěnci střežícími palác, vyslechl jejich rozhovor, odhalil jejich záměry a pochopil, že se chystají vztáhnout ruku na krále Artaxerxa. Oznámil to o nich králi. Ten podrobil oba kleštěnce výslechu, a když se přiznali, byli odvedeni na popravu. Král dal zapsat tyto věci do pamětní knihy. Také Mordokaj o tom napsal. Potom uložil král Mordokajovi, aby sloužil v paláci, a obdaroval jej za to. Ale Haman Bugajský, syn Hamedatův, který se těšil vážnosti u krále, dychtil uškodit Mordokajovi a jeho lidu kvůli těm dvěma královským kleštěncům. [KONEC DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU] Stalo se to za dnů Achašveróšových; to byl ten Achašveróš, který kraloval nad sto dvaceti sedmi krajinami od Indie až po Kúš.2 Za oněch dnů, kdy král Achašveróš seděl na svém královském trůnu na hradě v Šúšanu,3 v třetím roce svého kralování uspořádal hodokvas pro všechny své velmože a služebníky. Vojenští činitelé perští a médští, šlechta a správcové krajin byli shromážděni před ním.4 Po mnoho dní, totiž po sto osmdesát dnů, přitom vystavoval na odiv bohatství své královské slávy a skvostnou nádheru své velikosti.5 Když pak ty dny skončily, uspořádal král pro všechen lid, co byl na hradě v Šúšanu, od největšího po nejmenšího, sedmidenní hodokvas na nádvoří v zahradě královského paláce.6 Sněhobílé tkaniny lněné a bavlněné i látky purpurově fialové byly zavěšeny na bělostných a šarlatových provazech, provlečených stříbrnými kruhy na mramorových sloupech. Zlatá a stříbrná lehátka stála na mozaikové dlažbě z alabastru a mramoru, z perleti a drahokamů.7 Nápoje se podávaly ve zlatých nádobách, z nichž každá byla jiná. A vína královského bylo mnoho, jak se na krále sluší.8 Na králův pokyn se popíjelo dle libosti. Tak totiž uložil král všem hodnostářům svého domu, aby každému vyhověli podle přání.9 Také královna Vašti pořádala hostinu pro ženy v královském domě krále Achašveróše. 10 Sedmého dne, když se král rozjařil vínem, nařídil Mehúmanovi, Bizetovi, Charbónovi, Bigtovi, Abagtovi, Zetarovi a Karkasovi, sedmi dvořanům, obsluhujícím krále Achašveróše,11 aby před něho přivedli královnu Vašti s královskou korunou. Chtěl národům a velmožům ukázat její krásu; byla totiž půvabného vzhledu.12 Ale královna Vašti se zdráhala přijít, jak jí vzkázal král po dvořanech. Král se velice rozlítil a vzplanul hněvem.13 Obrátil se na mudrce znalé časů, neboť tak se královy záležitosti předkládaly všem znalcům zákonů a práv světských i náboženských.14 Nejblíže mu byli Karšena, Šetar, Admata, Taršíš, Meres, Marsena a Memúkan, sedm perských a médských velmožů, kteří směli hledět na královu tvář a v království zaujímali první místo.15Otázal se: „Co se má podle zákona stát s královnou Vašti za to, že neučinila, co jí po dvořanech vzkázal král Achašveróš?“ 16 Tu řekl Memúkan před králem a velmoži: „Královna Vašti se provinila nejen proti králi, ale i proti všem velmožům a proti všem národům, které žijí ve všech krajinách krále Achašveróše.17 Zpráva o královnině činu se donese jistě ke všem ženám a uvede jejich manžely v jejich očích v nevážnost, až se bude říkat: ‚Král Achašveróš nařídil, aby před něho přivedli královnu Vašti, a ona nepřišla!‘18 Ještě dnes stejně odpovědí kněžny perské a médské, až uslyší o královnině činu, všem královským velmožům a bude z toho příliš nevážnosti a mrzutosti.19 Uzná-li to král za vhodné, ať vydá královské nařízení, které se zapíše mezi zákony perské a médské a nebude přestupováno, že Vašti už nesmí předstoupit před krále Achašveróše; a její královskou hodnost ať dá král druhé, lepší, než je ona.20 Až se vyhláška, kterou král vydá, rozhlásí po celém jeho království – a to je obrovské –, všechny ženy budou prokazovat úctu svým manželům od největšího až po nejmenšího.“21 Králi i velmožům se ten návrh zalíbil a král učinil podle slov Memúkanových.22 Poslal dopisy do všech královských krajin, všude do všech krajin jejich písmem a všude do všech národů v jejich jazyku, aby každý muž vládl ve svém domě a aby mluvil řečí svého lidu .
1Es war zur Zeit des Artaxerxes, jenes Artaxerxes, der von Indien bis Kusch über hundertsiebenundzwanzig Provinzen herrschte.2Damals, als König Artaxerxes in der Burg Susa den Thron seines Reiches bestiegen hatte,3im dritten Jahr seiner Herrschaft, gab er ein Festmahl für alle seine Fürsten und Beamten. Die Heeresmacht von Persien und Medien, die Vornehmen und die Statthalter der Provinzen waren erschienen4und er stellte viele Tage lang seinen ganzen Reichtum und seine königliche Pracht, seine Herrlichkeit und seinen ungeheuren Prunk zur Schau, hundertachtzig Tage lang.5Am Ende dieser Tage gab der König allen, die in der Burg Susa waren, vom Größten bis zum Geringsten, sieben Tage lang im Hofgarten des Palastes ein Festmahl.6Weißes Leinen, violetter Purpurstoff und andere feine Gewebe waren mit weißen und roten Schnüren in silbernen Ringen an Alabastersäulen aufgehängt. Auf dem Mosaikboden aus Alabaster, weißem und buntem Marmor und Perlmuttsteinen standen goldene und silberne Ruhelager.7Man trank aus goldenen Gefäßen, von denen keines den andern gleich war. Großzügig ließ der König seinen Wein ausschenken.8Bei dem Gelage sollte keinerlei Zwang herrschen. Denn der König hatte seinen Palastbeamten befohlen: Jeder kann tun, was ihm beliebt.9Auch Königin Waschti gab ein Festmahl für die Frauen, die im Palast des Königs Artaxerxes lebten.
Waschtis Befehlsverweigerung
10Als der König am siebten Tag vom Wein angeheitert war, befahl er Mehuman, Biseta, Harbona, Bigta, Abagta, Setar und Karkas, den sieben Eunuchen, die ihn persönlich bedienten,11Königin Waschti im königlichen Diadem vor den König zu bringen, damit das Volk und die Fürsten ihre Schönheit bewunderten; denn sie war sehr schön.12Aber Waschti, die Königin, weigerte sich, dem Befehl des Königs, den die Eunuchen überbracht hatten, zu folgen und zu kommen.
Da wurde der König erbost und es packte ihn großer Zorn.13Er besprach sich mit den Weisen, die sich in der Geschichte auskennen; denn er pflegte seine Angelegenheiten vor den Kreis der Gesetzes- und Rechtskundigen zu bringen,14die zu ihm Zutritt hatten, nämlich Karschena, Schetar, Admata, Tarschisch, Meres, Marsena, Memuchan, die sieben Fürsten Persiens und Mediens. Sie hatten freien Zugang zum König und nahmen den ersten Rang im Königreich ein.15Er fragte: Was soll man nach dem Gesetz mit Waschti, der Königin, tun, nachdem sie dem Befehl des Königs Artaxerxes, den ihr die Eunuchen überbracht haben, nicht gefolgt ist?16Da sagte Memuchan zum König und zu den Fürsten: Nicht nur gegen den König, sondern auch gegen alle Fürsten und alle Völker, die in all den Provinzen des Königs Artaxerxes leben, hat sich Königin Waschti verfehlt.17Denn das Verhalten der Königin wird allen Frauen bekannt werden und sie werden die Achtung vor ihren Ehemännern verlieren und sagen: König Artaxerxes befahl der Königin Waschti, vor ihm zu erscheinen; aber sie kam nicht.18Von heute an werden alle Fürstinnen Persiens und Mediens, die vom Verhalten der Königin hören, dies allen Fürsten des Königs vorhalten und es gibt viel Ärger und Verdruss.19Wenn es dem König recht ist, möge ein unwiderruflicher königlicher Erlass ergehen, der in den Gesetzen der Perser und Meder aufgezeichnet wird: Waschti darf dem König Artaxerxes nicht mehr unter die Augen treten. Der König aber verleihe den Rang der Königin einer anderen, die würdiger ist als sie.20Wenn die Anordnung, die der König erlässt, in seinem ganzen großen Reich bekannt wird, dann werden alle Frauen ihren Ehemännern, den vornehmsten wie den geringsten, die gebührende Achtung erweisen.21Der Vorschlag gefiel dem König und den Fürsten und der König handelte nach Memuchans Worten.22Er sandte Schreiben an alle königlichen Provinzen, an jede Provinz in ihrer eigenen Schrift und an jedes Volk in seiner Sprache, dass jeder Mann in seinem Hause herrsche und in der Sprache seines Volkes rede. (Est 3,12; Est 8,9)