2. Paralipomenon 8 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

OSTATNÍ ČINNOST ŠALOMOUNOVA - — Šalomoun jako stavebník - Šalomoun staví města skladů a vozby a podrobuje potomky domorodého obyvatelstva nuceným pracím.

1 Po uplynutí dvaceti let, během nichž Šalomoun stavěl dům Hospodinův i dům svůj, 2 vystavěl i města, která mu dal Chúram, a usadil tam Izraelce. 3 Pak táhl Šalomoun do Chamát-sóby a zmocnil se jí. 4 Vybudoval též Tadmór v poušti a všechna města skladů v Chamátu. 5 Pak vybudoval Bét-chorón Horní a Bét-chorón Dolní, opevněná města s hradbami, vraty a závorami, 6 i Baalat a všechna města pro sklady. Ta patřila Šalomounovi, též všechna města pro vozbu a města pro koně a vše, co Šalomoun s tak velkým zaujetím budoval v Jeruzalémě i na Libanónu a v celé zemi, v níž vládl. 7 Všechen lid, který zbyl z Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců, kteří nebyli z Izraele, 8 totiž z jejich synů ty, kteří po nich v zemi zbyli, které Izraelci zcela nevyhubili, podrobil Šalomoun nuceným pracím, a tak je tomu až dodnes. 9 Z Izraelců však Šalomoun neudělal otroky na svém díle; ti byli bojovníky a veliteli jeho osádek, veliteli jeho vozby a jízdy. 10 Správců představených nad pracemi pro krále Šalomouna bylo dvě stě padesát, ti panovali nad lidem. 11 Faraónovu dceru vyvedl Šalomoun z Města Davidova do domu, který jí vystavěl. Řekl si totiž: „Moje žena nemůže bydlet v domě Davida, krále izraelského, neboť místa, kam vstoupila Hospodinova schrána, jsou svatá.“

— Péče o bohoslužbu - Šalomoun pečuje o řádný chod bohoslužeb zřízením kněžských tříd a zajištěním obětí.

12 Tehdy začal Šalomoun obětovat Hospodinu zápalné oběti na Hospodinově oltáři, který vybudoval před chrámovou předsíní, 13 podle každodenního pořádku, podle Mojžíšova příkazu pro přinášení obětí ve dnech odpočinku, o novoluních a při slavnostech, třikrát za rok, ve svátek nekvašených chlebů, ve svátek týdnů a ve svátek stánků. 14 Podle rozhodnutí svého otce Davida postavil kněze k službě podle jejich tříd a lévijce k jejich povinnostem, aby chválili Boha a konali před kněžími službu podle každodenního pořádku, též vrátné roztřídil do oddílů k jednotlivým branám ve smyslu příkazu Davida, muže Božího. 15 Co se týká kněží a lévijců, neuchýlili se od králova příkazu v žádné věci, ani ve správě pokladů. 16 Tak bylo dohotoveno celé Šalomounovo dílo, ode dne, kdy byly položeny základy domu Hospodinova, až do jeho dokončení, kdy byl Hospodinův dům dostavěn.

— Zámořské plavby - V Esjón-geberu buduje Šalomoun loďstvo pro zámořské plavby.

17 Tehdy táhl Šalomoun do Esjón-geberu a k Elótu při mořském pobřeží v edómské zemi. 18 Chúram mu poslal po svých služebnících lodě a služebníky znalé moře. Dopluli se Šalomounovými služebníky až do Ofíru a přivezli odtamtud králi Šalomounovi čtyři sta padesát talentů zlata.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Bauarbeiten, Kult und Seefahrt

1 Nach Ablauf von zwanzig Jahren, in denen Salomo das Haus des HERRN und seinen Palast gebaut hatte, (1Kr 9,10) 2 baute er auch die Städte aus, die Hiram ihm gegeben hatte, und siedelte Israeliten darin an. 3 Salomo zog nach Hamat-Zoba und eroberte es. (1Pa 18,3) 4 Er baute Tadmor in der Steppe aus und alle Vorratsstädte, die er in Hamat anlegte. 5 Er baute auch das obere und das untere Bet-Horon zu Festungen mit Mauern, Toren und Riegeln aus, 6 ebenso Baala und alle Vorratsstädte, die ihm gehörten, die Städte für die Wagen und ihre Mannschaft und was er sonst in Jerusalem, auf dem Libanon und im ganzen Bereich seiner Herrschaft zu bauen wünschte. (2Pa 1,14; 2Pa 9,25) 7 Die Reste der Hetiter, Amoriter, Perisiter, Hiwiter und Jebusiter, die nicht zu den Israeliten gehörten (Jz 16,10; Jz 17,12) 8 und von denen noch Nachkommen im Land lebten - die Israeliten hatten sie nicht ausgerottet -, hob Salomo als Fronarbeiter aus und sie blieben es bis zum heutigen Tag. (Sd 1,19; 2Pa 2,16) 9 Von den Israeliten aber machte Salomo niemanden zum Sklaven für seine Arbeit; sie waren vielmehr Krieger, Oberste seiner Vorkämpfer, Befehlshaber über seine Wagen und deren Mannschaft. 10 Zweihundertfünfzig Werkführer, die unter dem Befehl der Statthalter Salomos standen, hatten die Aufsicht über die Arbeiter. 11 Salomo brachte die Tochter des Pharao aus der Davidstadt in das Haus, das er für sie gebaut hatte; denn er sagte: Eine Frau soll nicht im Haus Davids, des Königs von Israel, wohnen; denn die Räume, in die die Lade des HERRN gekommen ist, sind heilig. (1Kr 3,1; 1Kr 7,8) 12 Damals brachte Salomo auf dem Altar, den er vor der Halle für den HERRN erbaut hatte, Brandopfer dar. (2Pa 1,6; 2Pa 4,1) 13 Auch an den Sabbaten und Neumondtagen ließ er die Opfer darbringen, die nach dem Gebot des Mose für diese Tage angeordnet waren. Das Gleiche tat er dreimal im Jahr, jeweils an den Festen, am Fest der Ungesäuerten Brote, am Wochenfest und am Laubhüttenfest. (Ex 23,14; Nu 28,1; 1Pa 23,31) 14 Dem Auftrag seines Vaters David folgend, bestellte er die Abteilungen der Priester für ihren Dienst und die Leviten für ihre Aufgabe, Loblieder zu singen und an der Seite der Priester Dienst zu tun, wie es für jeden Tag vorgeschrieben war. Auch bestellte er die Torwächter nach ihren Abteilungen für die einzelnen Tore; denn so lautete das Gebot Davids, des Mannes Gottes. 15 Man wich in keinem Punkt von dem Gebot ab, das der König für die Priester und für die Leviten erlassen hatte, auch nicht bezüglich der Schätze. 16 So wurde das ganze Werk Salomos planmäßig ausgeführt, vom Tag der Grundlegung des Hauses des HERRN bis zu seiner Fertigstellung, bis zur Vollendung des Hauses des HERRN. 17 Damals begab sich Salomo nach Ezjon-Geber und Elat an der Küste des Meeres in Edom. 18 Hiram schickte ihm durch seine Knechte Schiffe und geübte Seefahrer. Sie fuhren mit den Leuten Salomos nach Ofir, holten von dort vierhundertfünfzig Talente Gold und brachten es dem König Salomo. (1Pa 29,4; 2Pa 9,10)