1. Paralipomenon 16 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Davidův bohoslužebný řád - David pověřuje zpěváky, aby bohoslužby doprovázeli zpěvem a hudbou.

1 Boží schránu přinesli a umístili ji uprostřed stanu, který pro ni David postavil. I přinášeli před Bohem zápalné a pokojné oběti. 2 Když David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu v Hospodinově jménu. 3 Pak podělil každého z Izraele, každého muže i ženu, bochníčkem chleba a datlovým a hrozinkovým koláčem. 4 Potom určil lévijce, kteří by přisluhovali u Hospodinovy schrány a připomínali Hospodina, Boha Izraele, vzdávali mu chválu a oslavovali jej. 5 Asaf byl představeným, jeho zástupcem byl Zekarjáš. Jeíel, Šemíramót, Jechíel, Matitjáš, Elíab, Benajáš, Obéd-edóm a Jeíel hráli na harfy a citery, Asaf na zvučné cymbály. 6 Kněží Benajáš a Jachazíel hráli každodenně na pozouny před schránou Boží smlouvy. 7 Tehdy onoho dne nařídil David poprvé, aby Asaf a jeho bratří vzdávali Hospodinu chválu: 8 Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky, 9 zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech, 10 honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina! 11 Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně. 12 Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst, 13 potomkové Izraele, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení! 14 Je to Hospodin, náš Bůh, kdo soudí celou zemi. 15 Věčně pamatujte na jeho smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení. 16 Uzavřel ji s Abrahamem, přísahou jistvrdil Izákovi, 17 stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou: 18 „Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!“ 19 Na počet vás byla malá hrstka, byli jste tam hosty. 20 Putovali od jednoho pronároda ke druhému, z jednoho království dál k jinému lidu. 21 On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále: 22 „Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!“ 23 Zpívej Hospodinu, celá země! Zvěstujte den ze dne jeho spásu, 24 vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech, 25 neboť Hospodin je veliký, nejvyšší chvály hodný, budí bázeň, je nad všechny bohy. 26 Všechna božstva národů jsou bůžci, ale Hospodin učinil nebe. 27 Před jeho tváří velebná důstojnost, moc a potěšení na svatém místě jeho. 28 Lidské čeledi, přiznejte Hospodinu, přiznejte Hospodinu slávu a moc, 29 přiznejte Hospodinu slávu jeho jména! Přineste dar, vstupte před něj, v nádheře svatyně se klaňte Hospodinu! 30 Svíjej se před ním, celá země! Pevně je založen svět, nic jím neotřese. 31 Nebesa se zaradují, rozjásá se země, mezi národy se bude říkat: „Hospodin kraluje!“ 32 Moře i s tím, co je v něm, se rozburácí, pole zazní jásotem, i všechno, co je na něm. 33 Tehdy zaplesají stromy v lese vstříc Hospodinu, že přichází soudit zemi. 34 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. 35 Rcete: „Zachraň nás, ó Bože, naše spáso, shromáždi a vytrhni nás z pronárodů; tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem. 36 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky!“ A všechen lid ať řekne: „Amen. Chvalte Hospodina!“ 37 Tam před schránou Hospodinovy smlouvy zanechal David Asafa a jeho bratry, aby každodenně, podle denního rozvrhu, před schránou přisluhovali. 38 Obéd-edóma a jeho šedesát osm bratří i Obéd-edóma, syna Jedítúnova, a Chósu zanechal jako vrátné. 39 Kněze Sádoka a jeho bratry kněze zanechal před Hospodinovým příbytkem na posvátném návrší v Gibeónu, 40 aby každodenně zrána i zvečera obětovali Hospodinu na oltáři zápalné oběti, a to podle všeho toho, co je zapsáno v Hospodinově zákoně, který vydal Izraeli. 41 S nimi byli Héman a Jedútún a ostatní čistí, kteří byli uvedeni jmény, aby vzdávali chválu Hospodinu, neboť jeho milosrdenství je věčné. 42 Héman a Jedútún měli s sebou pozouny, zvučné cymbály a nástroje k Božímu zpěvu. Jedútúnovci byli u brány. 43 I odešel všechen lid, každý do svého domu. A David se obrátil ke svému domu, aby mu udělil požehnání.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

1 Man trug die Lade Gottes in das Zelt, das David für sie aufgestellt hatte, setzte sie an ihren Platz in der Mitte des Zeltes und brachte Brand- und Heilsopfer vor Gott dar. (1Pa 16,19) 2 Als David mit dem Darbringen der Brand- und Heilsopfer fertig war, segnete er das Volk im Namen des HERRN 3 und ließ an alle Israeliten, Männer und Frauen, je einen Laib Brot, einen Dattelkuchen und einen Traubenkuchen austeilen.

Davids Loblied

4 David bestellte für den Dienst vor der Lade des HERRN Leviten, die den HERRN, den Gott Israels, rühmen, loben und preisen sollten. 5 Er bestellte Asaf als ersten, Secharja als zweiten, ferner Jaasiël, Schemiramot, Jehiël, Mattitja, Eliab, Benaja, Obed-Edom und Jëiël. Sie sollten die Harfen und Zithern spielen, Asaf die Zimbeln schlagen (1Pa 15,16) 6 und die Priester Benaja und Jahasiël ständig die Trompeten blasen vor der Bundeslade Gottes. (1Pa 15,24) 7 An jenem Tag ließ David Asaf und seine Amtsbrüder zum ersten Mal diesen Lobpreis zur Ehre des HERRN vortragen: 8 Dankt dem HERRN! Ruft seinen Namen an! / Macht unter den Völkern seine Taten bekannt! (Ž 105,1) 9 Singt ihm und spielt ihm, / sinnt nach über all seine Wunder! 10 Rühmt euch seines heiligen Namens! / Alle, die den HERRN suchen, / sollen sich von Herzen freuen. 11 Fragt nach dem HERRN und seiner Macht, / sucht sein Antlitz allezeit! 12 Denkt an die Wunder, die er getan hat, / an seine Zeichen und die Beschlüsse aus seinem Mund, 13 ihr Nachkommen seines Knechtes Israel, / ihr Kinder Jakobs, die er erwählt hat! 14 Er, der HERR, ist unser Gott. / Seine Herrschaft umgreift die Erde. 15 Gedenkt für immer seines Bundes, / an das Wort, das er gegeben hat für tausend Geschlechter, 16 an den Bund, den er mit Abraham geschlossen, / an den Eid, den er Isaak geschworen hat! (Gn 17,1) 17 Er bestimmte ihn als Gesetz für Jakob, / als ewigen Bund für Israel. (Gn 26,3) 18 Er sprach: Dir will ich Kanaan geben, / das Land, das dir als Erbe bestimmt ist. (Gn 12,7; Gn 15,8) 19 Als sie noch gering waren an Zahl, / nur wenige und fremd im Land, (Dt 26,5) 20 und noch zogen von Volk zu Volk, / von einem Reich zum andern, 21 da ließ er sie von niemand bedrücken, / wies ihretwegen Könige zurecht: (Gn 12,17) 22 Tastet meine Gesalbten nicht an, / tut meinen Propheten nichts zuleide! 23 Singt dem HERRN, alle Lande! / Verkündet sein Heil von Tag zu Tag! (Ž 96,1) 24 Erzählt bei den Nationen von seiner Herrlichkeit, / bei allen Völkern von seinen Wundern! 25 Denn groß ist der HERR und hoch zu loben, / mehr zu fürchten als alle Götter. (Ž 48,2) 26 Denn alle Götter der Völker sind Nichtse, / aber der HERR ist es, der den Himmel gemacht hat. 27 Hoheit und Pracht sind vor seinem Angesicht, / Macht und Glanz in seinem Heiligtum. 28 Bringt dar dem HERRN, ihr Stämme der Völker, / bringt dar dem HERRN Ehre und Macht! (Ž 29,1) 29 Bringt dar dem HERRN die Ehre seines Namens, / bringt Gaben und tretet vor ihn hin! / Werft euch nieder vor dem HERRN in heiligem Schmuck, 30 erbebt vor ihm, alle Lande! / Fest ist der Erdkreis gegründet, er wird nicht wanken. 31 Der Himmel freue sich, die Erde frohlocke. / Verkündet bei den Nationen: Der HERR ist König! 32 Es brause das Meer und seine Fülle, / es jauchze die Flur und was auf ihr wächst. 33 Jubeln sollen die Bäume des Waldes vor dem HERRN, / denn er kommt, um die Erde zu richten. (Ž 98,9; Iz 55,12) 34 Danket dem HERRN, denn er ist gut, / denn seine Huld währt ewig! (Ž 106,1) 35 Sagt: Hilf uns, du Gott unsres Heils, / führe uns zusammen, rette uns vor den Nationen! Wir wollen deinen heiligen Namen preisen, / uns rühmen, weil wir dich loben dürfen. (Ž 106,47) 36 Gepriesen sei der HERR, der Gott Israels, / vom Anfang bis ans Ende der Zeiten. Und das ganze Volk rief: Amen, und: Lob sei dem HERRN.

Gottesdienst in Jerusalem und Gibeon

37 Auf Befehl Davids blieben Asaf und seine Brüder vor der Bundeslade des HERRN, um dauernd den täglichen Dienst bei ihr zu verrichten. (1Pa 6,24; Ž 73,1) 38 Bei ihnen waren Obed-Edom und seine Brüder, achtundsechzig Mann. Obed-Edom, der Sohn Jedutuns, und Hosa waren Torwächter. (1Pa 15,18) 39 Dem Priester Zadok aber und seinen Amtsbrüdern, den Priestern, übertrug er den Dienst vor der Wohnung des HERRN auf der Kulthöhe in Gibeon. (2S 8,17; 1Kr 3,4; 1Pa 5,34) 40 Sie sollten täglich am Morgen und am Abend auf dem Brandopferaltar dem HERRN Opfer darbringen und alles ausführen, was in der Weisung geschrieben steht, auf die der HERR die Israeliten verpflichtet hat. 41 Bei ihnen waren Heman und Jedutun sowie die anderen, die ausgewählt und namentlich dazu bestimmt waren, den HERRN zu loben: Denn seine Huld währt ewig. (Ž 39,1; Ž 89,2; Ž 136,1) 42 Heman und Jedutun hatten Trompeten und Zimbeln für die Spieler und Instrumente für die Gotteslieder. Die Söhne Jedutuns waren für das Tor bestellt. 43 Dann ging das ganze Volk wieder nach Hause. Auch David ging heim, um seine Familie zu begrüßen. (2S 6,19)