1 Pro předního zpěváka, žalmová píseň. Hlahol Bohu, celá země! 2 Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem. 3 Řekněte Bohu: Jakou bázeň vzbuzují tvé činy! Pro tvoji nesmírnou moc se vtírají v tvou přízeň i tví nepřátelé. 4 Ať se ti klaní celá země a zpívá ti žalmy, ať zpívá žalmy tvému jménu. - Sela- 5 Pojďte, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň. 6 Moře obrátil v souš, řeku přešli suchou nohou; radujme se tady z něho! 7 Věčně vládne svou bohatýrskou silou, pronárody sleduje svým zrakem. - Sela- Odbojníci ať se nevyvyšují! 8 Dobrořečte, národy, našemu Bohu, zvučně rozhlašujte jeho chválu. 9 Zachoval nás při životě, nedopustil, aby nám uklouzly nohy. 10 Ano, zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro: 11 zavedls nás do lovecké sítě, těžké břemeno jsi nám na bedra vložil. 12 Dopustils, že člověk nám po hlavách jezdil, šli jsme ohněm, vodou, vyvedl jsi nás však a dal hojnost všeho. 13 Vstoupím se zápalnou obětí do tvého domu, splním ti své sliby, 14 jež moje rty vyslovily, jež v soužení vyřkla moje ústa. 15 V oběť zápalnou ti přinesu to nejtučnější, s obětním dýmem z beranů připravím skot i kozly. -Sela- 16 Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal. 17 Svými ústy jsem volával k němu, svým jazykem jsem ho vyvyšoval. 18 Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel. 19 Bůh však slyšel, mé modlitbě věnoval pozornost. 20 Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel.
1Für den Chormeister. Ein Lied. Ein Psalm.
Jauchzt Gott zu, alle Länder der Erde! / (Ž 98,4; Ž 100,1)2Spielt zur Ehre seines Namens!
Verherrlicht ihn mit Lobpreis!3Sagt zu Gott: Wie Ehrfurcht gebietend sind deine Taten;
vor deiner gewaltigen Macht müssen die Feinde sich beugen.4Alle Welt bete dich an und singe dein Lob,
sie lobsinge deinem Namen! [Sela]5Kommt und seht die Taten Gottes!
Ehrfurcht gebietend ist sein Tun an den Menschen: (Ž 46,9)6Er verwandelte das Meer in trockenes Land, /
sie schreiten zu Fuß durch den Strom;
dort wollen wir uns über ihn freuen. (Ex 14,21; Jz 3,16)7In seiner Kraft ist er Herrscher auf ewig; /
seine Augen prüfen die Völker.
Die Aufsässigen können sich gegen ihn nicht erheben. [Sela]8Preist unseren Gott, ihr Völker,
lasst laut sein Lob erschallen!9Er erhielt uns am Leben
und ließ unseren Fuß nicht wanken. (Ž 121,3)10Ja, du hast, Gott, uns geprüft
und uns geläutert, wie man Silber läutert. (Př 17,3; Iz 48,10)11Du brachtest uns in schwere Bedrängnis
und legtest uns eine drückende Last auf die Schulter.[1]12Du ließest Menschen über unsere Köpfe schreiten. /
Wir gingen durch Feuer und Wasser,
doch du hast uns herausgeführt, hin zur Fülle.[2] (Iz 43,2)13Ich komme mit Brandopfern in dein Haus,
ich erfülle dir meine Gelübde, (Nu 30,3; Ž 22,26; Ž 50,14; Ž 61,9; Ž 76,12; Ž 116,14; Jon 2,10)14die meine Lippen versprachen
und mein Mund in meiner Not gelobte.15Fette Schafe bringe ich dir als Brandopfer dar, /
zusammen mit dem Rauch von Widdern,
ich bereite dir Rinder und Böcke. [Sela][3]16Alle, die ihr Gott fürchtet, kommt und hört;
ich will euch erzählen, was er mir Gutes getan hat.17Mit meinem Mund habe ich zu ihm gerufen,
da lag das Rühmen mir schon auf der Zunge.[4]18Hätte ich Böses im Sinn gehabt,
dann hätte der Herr mich nicht erhört. (Př 28,9; J 9,31)19Gott aber hat gehört,
auf mein drängendes Bittgebet geachtet.20Gepriesen sei Gott; /
denn er hat mein Bittgebet nicht unterbunden
und mir seine Huld nicht entzogen.