1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. 2 Vyslyš, Bože, moje lkání, chraň mě, ať mohu žít beze strachu z nepřítele, 3 skryj mě, když se zlovolníci tajně radí, když se bouří, kdo páchají ničemnosti, 4 kdo si nabrousili jazyky jak meče, namířili šípy jedovatých řečí, 5 aby zákeřně stříleli na bezúhonného! Znenadání na něj vystřelí bez jakékoli bázně. 6 Utvrzují se v zlém rozhodnutí, počítají, jak by nastražili léčky, říkají si: „Kdo nás může spatřit? 7 Ať si kdo chce slídí po podlostech, nastrojili jsme to dokonale, ať si slídil slídí, hluboké je nitro člověka i jeho srdce.“ 8 Bůh však znenadání na ně vystřelí šíp; budou samá rána. 9 Jejich jazyk je sklátí, každý, kdo je spatří, se jim vyhne. 10 Všichni lidé se budou bát, budou rozhlašovat Boží skutek a pochopí jeho dílo. 11 Spravedlivý se bude radovat z Hospodina a utíkat se k němu; on bude chloubou všech, kdo mají přímé srdce.
1Für den Chormeister. Ein Psalm Davids.2Höre, Gott, mein lautes Klagen,
schütze mein Leben vor dem Schrecken des Feindes!3Verbirg mich vor der Schar der Bösen,
vor dem Toben derer, die Unrecht tun![1]4Sie schärfen ihre Zunge wie ein Schwert,
schießen giftige Worte wie Pfeile, (Ž 55,22)5um einen Untadeligen von ihrem Versteck aus zu treffen.
Sie schießen auf ihn, plötzlich und ohne Scheu. (Ž 11,2)6Sie sind fest entschlossen zum Bösen. /
Sie reden davon, Fallen zu stellen,
sie sagten: Wer kann uns sehen?[2] (Ž 10,11; Př 1,11)7Sie planen Bosheit: Wir haben es erreicht!/
Der Plan ist gut geplant!
Das Innere eines Menschen und sein Herz - sie sind ein Abgrund!8Da trifft sie Gott mit Pfeilen,
sie werden jählings verwundet.9Ihre eigene Zunge bringt sie zu Fall.
Alle, die es sehen, schütteln den Kopf.[3]10Da fürchteten sich alle Menschen, /
sie verkündeten Gottes Taten,
sie verstanden sein Wirken.11Der Gerechte freut sich am HERRN /
und hat sich bei ihm geborgen.
Alle, die redlichen Herzens sind, werden sich rühmen.