1 Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, píseň vysokým hlasem. 2 Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. 3 Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří. 4 Ať si jejich vody hučí, ať se pění, ať se hory pro jejich zpupnost třesou! - Sela- 5 Řeka svými toky oblažuje město Boží, svatyni příbytku Nejvyššího. 6 Nepohne se, Bůh je v jeho středu, Bůh mu pomáhá hned při rozbřesku jitra. 7 Pronárody hlučí, království se hroutí, jen vydá hlas a země se rozplývá. 8 Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný. -Sela- 9 Pojďte jen, pohleďte na Hospodinovy skutky, jak úžasné činy v zemi koná! 10 Činí přítrž válkám až do končin země, tříští luky, láme kopí, spaluje v ohni válečné vozy. 11 „Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvyšován mezi pronárody, vyvyšován v zemi.“ 12 Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš nedobytný. -Sela-
1Für den Chormeister. Von den Korachitern. Nach der Weise Mädchen. Ein Lied.2Gott ist uns Zuflucht und Stärke,
als mächtig erfahren, als Helfer in allen Nöten. (Ž 37,39; Ž 61,4)3Darum fürchten wir uns nicht, wenn die Erde auch wankt,
wenn Berge stürzen in die Tiefe des Meeres; (Jb 9,5; Ž 75,4)4mögen seine Wasser tosen und schäumen
und vor seinem Ungestüm Berge erzittern. [Sela]5Eines Stromes Arme erfreuen die Gottesstadt,
des Höchsten heilige Wohnung.6Gott ist in ihrer Mitte, sie wird nicht wanken.
Gott hilft ihr, wenn der Morgen anbricht. (2Kr 19,35; Ž 90,14)7Völker tobten, Reiche wankten;
seine Stimme erscholl, da muss die Erde schmelzen.8Mit uns ist der HERR der Heerscharen,
der Gott Jakobs ist unsre Burg. [Sela]9Kommt und schaut die Taten des HERRN,
der Schauder erregt auf der Erde. (Ž 66,5)10Er setzt den Kriegen ein Ende
bis an die Grenzen der Erde.
Den Bogen zerbricht er, /
die Lanze zerschlägt er;
Streitwagen verbrennt er im Feuer. (Ž 76,4; Iz 2,4; Ez 39,9)11Lasst ab und erkennt, dass ich Gott bin,
erhaben über die Völker, erhaben auf Erden! (Ž 83,19)12Mit uns ist der HERR der Heerscharen,
der Gott Jakobs ist unsre Burg. [Sela]