1 Poučující, Davidův. Modlitba, když byl v jeskyni. 2 Volám k Hospodinu, úpím, volám k Hospodinu, prosím, 3 před ním vylévám své lkání, o svém soužení mu vypovídám. 4 Jsem na duchu skleslý, ale ty znáš moji stezku! Na cestě, jíž kráčím, osidlo mi nastražili. 5 Pohleď napravo a uzříš: není tu nikoho, kdo by se ke mně znal, nemám kam utéci, není tu, kdo by měl o mě péči. 6 Úpím k tobě, Hospodine, pravím: Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých! 7 Věnuj pozornost mému bědování, jsem zcela vyčerpán. Vysvoboď mě od pronásledovatelů, jsou zdatnější než já. 8 Vyveď mě ze žaláře, abych vzdával chválu tvému jménu. Obstoupí mě spravedliví, ty se mě zastaneš.
1Ein Weisheitslied Davids. Als er in der Höhle war. Ein Bittgebet. (Ž 63,1)2Mit lauter Stimme schrei ich zum HERRN,
laut flehe ich zum HERRN um Gnade.3Ich schütte vor ihm meine Klage aus,
tue vor ihm kund meine Drangsal.4Wenn auch in mir mein Lebensgeist schwindet:
Meinen Pfad, du kennst ihn.
Auf dem Weg, den ich gehe,
stellten sie mir eine Falle. (Ž 140,6; Ž 143,4)5Blicke zur Rechten und schaue:
Niemand ist da, der mich beachtet.
Mir ist jede Zuflucht genommen,
niemand fragt nach meinem Leben.6Zu dir, HERR, habe ich geschrien, /
ich sagte: Du bist meine Zuflucht,
mein Anteil im Land der Lebenden. (Ž 27,13; Ž 73,26; Ž 91,2)7Vernimm doch meinen Notschrei,
denn ich bin tief erniedrigt.
Errette mich vor meinen Verfolgern,
denn sie sind mir zu mächtig!8Führe doch mein Leben heraus aus dem Kerker,
damit ich deinen Namen preise!
Um mich werden sich Gerechte scharen,
denn du tust mir Gutes. (Ž 88,9)