1 Tu přišli do Antiochie někteří lidé z Judska a začali bratry učit: „Nepřijmete-li obřízku, jak to předpisuje Mojžíšův zákon, nemůžete být spaseni.“2 Pavel a Barnabáš s tím nesouhlasili a dostali se s nimi do sporu; proto bylo rozhodnuto, aby ti dva a ještě někteří jiní z Antiochie šli do Jeruzaléma a předložili tuto otázku apoštolům a starším.3 Církev je tedy vyslala na cestu a oni šli přes Fénicii a Samařsko a všude k veliké radosti bratří vyprávěli, jak se i pohané obracejí k víře. 4 Když přišli do Jeruzaléma, byli přijati církví, apoštoly a staršími a vypravovali jim, jak je Bůh ve všem vedl.5 Tu povstali někteří bratří z farizeů a prohlásili: „Pohané musí přijmout obřízku a musí se jim nařídit, aby zachovávali Mojžíšův zákon.“6 Apoštolové a starší se tedy sešli, aby celou tu věc uvážili.7 Když došlo k velké rozepři, povstal Petr a promluvil k nim: „Dobře víte, bratří, že si mě Bůh hned na začátku mezi vámi vyvolil, aby ode mne pohané uslyšeli slovo evangelia a uvěřili.8 A sám Bůh, jenž zná lidská srdce, se za ně postavil: Dal jim Ducha svatého tak jako nám9 a neučinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, protože jejich srdce očistil vírou.10 Proč tedy nyní pokoušíte Boha a chcete vložit na učedníky břemeno, které nemohli unést ani naši otcové ani my!11 Věříme přece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí Pána Ježíše.“12 A když Barnabáš a Pavel začali vypravovat, jaká znamení a divy činil Bůh skrze ně mezi pohany, všichni ve shromáždění zmlkli a poslouchali. 13 Když domluvili, ujal se slova Jakub a řekl: „Bratří, slyšte mne!14 Šimon vypravoval, jak Bůh poprvé projevil pohanům svou milost a povolal si z nich svůj lid.15 S tím se shodují slova proroků, neboť je psáno: 16 ‚Navrátím se zase a znovu postavím Davidův zbořený dům, z jeho trosek jej opět vystavím a zbuduji, jako byl dřív, 17 aby také ostatní lidé hledali Pána, všechny národy, nad nimiž bylo vysloveno mé jméno. To praví Pán,18 který to oznámil už před věky.‘ 19 Proto já soudím, abychom nedělali potíže pohanům, kteří se obracejí k Bohu,20 ale jen jim napsali, aby se vyhýbali všemu, co přišlo do styku s pohanskou bohoslužbou, aby nežili ve smilstvu, aby nejedli maso zvířat, která nebyla zbavena krve, a aby nepožívali krev.21 Vždyť Mojžíš má odedávna po městech své kazatele, kteří čtou jeho Zákon v synagógách každou sobotu.“ 22 Tu se apoštolové a starší za souhlasu celé církve rozhodli, že ze svého středu vyvolí dva muže a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie. Byli to Juda, kterému říkali Barsabáš, a Silas, přední muži mezi bratřími.23 Po nich poslali tento dopis: „My, apoštolové a starší, vaši bratří, posíláme pozdrav vám, svým bratřím v Antiochii, Sýrii a Kilikii, kteří jste dříve byli pohany.24 Dověděli jsme se, že vás někteří lidé od nás zneklidnili a zmátli svými slovy, ačkoliv jsme jim k tomu nedali žádný pokyn.25 Proto jsme se jednomyslně rozhodli, že zvolíme dva muže a pošleme je k vám s našimi milými bratry Barnabášem a Pavlem,26 kteří ve službě našeho Pána Ježíše Krista nasadili svůj život.27 Posíláme k vám tedy Judu a Silase, kteří vám to vše sami potvrdí.28 Toto jest rozhodnutí Ducha svatého i naše: Nikdo ať vás nezatěžuje jinými povinnostmi než těmi, které jsou naprosto nutné:29 Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva. Jestliže se toho všeho vyvarujete, budete jednat správně. Buďte zdrávi.“ 30 Pak se pověření bratří odebrali do Antiochie. Tam všechny shromáždili a odevzdali jim dopis.31 Když jej bratří přečetli, velmi se zaradovali, protože je uklidnil.32 Také Juda a Silas bratry velmi povzbudili a posílili svými slovy; vždyť i oni byli proroci.33 Zůstali tam nějakou dobu; pak je bratří s přáním pokoje propustili a oni se vrátili zpět.34 Silas se však rozhodl, že tam zůstane, a tak šel Juda do Jeruzaléma sám.35 Pavel a Barnabáš zůstali ještě v Antiochii a s mnoha jinými tam učili a zvěstovali slovo Páně.
— Pavel a Silas na druhé misijní cestě
36 Po nějaké době řekl Pavel Barnabášovi: „Navštivme opět naše bratry ve všech městech, kde jsme kázali slovo Páně, a podívejme se, jak se jim daří.“37 Barnabáš chtěl s sebou vzít také Jana Marka.38 Pavel však nepokládal za správné vzít ho s sebou, poněvadž je opustil v Pamfylii a v práci s nimi nepokračoval.39 Vznikla z toho taková neshoda, že se spolu rozešli: Barnabáš vzal s sebou Marka a plavil se na Kypr,40 Pavel si vybral za spolupracovníka Silase, a když ho bratří poručili milosti Páně, vydal se i on na cestu.41 Procházel Sýrií a Kilikií a všude posiloval církve.
1But some men came down from Judea and were teaching the brothers, “Unless you are circumcised according to the custom of Moses, you cannot be saved.” (Lv 12,3; J 21,23; Sk 6,14; Sk 15,3; Sk 15,5; Sk 15,22; Sk 15,24; Sk 15,36; Sk 15,40; 1K 7,18; Ga 2,11; Ga 2,14; Ga 5,2)2And after Paul and Barnabas had no small dissension and debate with them, Paul and Barnabas and some of the others were appointed to go up to Jerusalem to the apostles and the elders about this question. (Sk 5,12; Sk 11,30; Sk 15,4; Sk 15,6; Sk 15,7; Sk 15,22; Sk 16,4; Ga 2,1)3So, being sent on their way by the church, they passed through both Phoenicia and Samaria, describing in detail the conversion of the Gentiles, and brought great joy to all the brothers.[1] (Sk 11,18; Sk 14,27; Sk 15,1; Sk 17,15; Sk 21,5; Ř 15,24; 1K 16,6; 1K 16,11; 2K 1,16; Tt 3,13; 3J 1,6)4When they came to Jerusalem, they were welcomed by the church and the apostles and the elders, and they declared all that God had done with them. (Sk 15,2; Sk 15,3; Sk 21,17)5But some believers who belonged to the party of the Pharisees rose up and said, “It is necessary to circumcise them and to order them to keep the law of Moses.” (Sk 15,1; Sk 24,5; Ga 5,3)6The apostles and the elders were gathered together to consider this matter. (Sk 15,4; Sk 15,12; Sk 15,25)7And after there had been much debate, Peter stood up and said to them, “Brothers, you know that in the early days God made a choice among you, that by my mouth the Gentiles should hear the word of the gospel and believe. (Sk 10,20; Sk 15,2; Sk 20,24; Ef 1,13; Ko 1,5; 1Te 1,5)8And God, who knows the heart, bore witness to them, by giving them the Holy Spirit just as he did to us, (Sk 1,24; Sk 10,44; Sk 10,47; Sk 11,15; Sk 11,17; Sk 14,3; Sk 15,28; Ga 3,2)9and he made no distinction between us and them, having cleansed their hearts by faith. (Ž 51,10; Sk 10,28; Sk 10,34; Sk 10,43; Sk 11,12; Sk 26,18; Ř 3,22; 2K 7,1; Ef 3,6; 1P 1,22)10Now, therefore, why are you putting God to the test by placing a yoke on the neck of the disciples that neither our fathers nor we have been able to bear? (Ž 106,14; Iz 7,12; Mt 11,28; Mt 23,4; L 11,46; Sk 15,28; Ga 5,1)11But we believe that we will be saved through the grace of the Lord Jesus, just as they will.” (Sk 15,9; Sk 16,31; Ř 3,24; Ř 5,15; Ef 2,5; Ef 2,8; 1Te 5,9; 2Tm 1,9; Tt 2,11; Tt 3,7)12And all the assembly fell silent, and they listened to Barnabas and Paul as they related what signs and wonders God had done through them among the Gentiles. (Sk 14,27; Sk 15,4)13After they finished speaking, James replied, “Brothers, listen to me. (Sk 12,17)14Simeon has related how God first visited the Gentiles, to take from them a people for his name. (Dt 7,6; Iz 43,21; Sk 15,7; Sk 18,10; Ř 9,24)15And with this the words of the prophets agree, just as it is written,16“‘After this I will return, and I will rebuild the tent of David that has fallen; I will rebuild its ruins, and I will restore it, (Jr 12,15; Am 9,11)17that the remnant[2] of mankind may seek the Lord, and all the Gentiles who are called by my name, says the Lord, who makes these things (Iz 43,7; Jr 14,9; Da 9,19; Sk 17,27)18known from of old.’ (Iz 45,21)19Therefore my judgment is that we should not trouble those of the Gentiles who turn to God, (Sk 14,15; Sk 15,28)20but should write to them to abstain from the things polluted by idols, and from sexual immorality, and from what has been strangled, and from blood. (Lv 3,17; Ez 4,13; Da 1,8; Mal 1,7; Mal 1,12; Sk 15,29; Sk 21,25; 1K 6,18; 1K 10,7; Zj 2,14; Zj 2,20)21For from ancient generations Moses has had in every city those who proclaim him, for he is read every Sabbath in the synagogues.” (Sk 13,15; Sk 13,27; 2K 3,14)
The Council’s Letter to Gentile Believers
22Then it seemed good to the apostles and the elders, with the whole church, to choose men from among them and send them to Antioch with Paul and Barnabas. They sent Judas called Barsabbas, and Silas, leading men among the brothers, (Sk 1,23; Sk 15,1; Sk 15,2; 1P 5,12)23with the following letter: “The brothers, both the apostles and the elders, to the brothers[3] who are of the Gentiles in Antioch and Syria and Cilicia, greetings. (Sk 15,22; Sk 23,26; Jk 1,1; 2J 1,10)24Since we have heard that some persons have gone out from us and troubled you[4] with words, unsettling your minds, although we gave them no instructions, (Sk 15,1; Ga 1,7; Ga 2,4; Ga 5,10; Ga 5,12; Tt 1,10)25it has seemed good to us, having come to one accord, to choose men and send them to you with our beloved Barnabas and Paul, (Sk 1,14; 2P 3,15)26men who have risked their lives for the name of our Lord Jesus Christ. (Sk 9,23; Sk 14,19; Sk 20,24; Sk 21,13; 2K 4,11; 1J 3,16)27We have therefore sent Judas and Silas, who themselves will tell you the same things by word of mouth. (Sk 15,22; Sk 15,32)28For it has seemed good to the Holy Spirit and to us to lay on you no greater burden than these requirements: (J 16,13; Sk 5,32; Sk 15,8; Sk 15,10; Sk 15,19; 1K 7,40; Zj 2,24)29that you abstain from what has been sacrificed to idols, and from blood, and from what has been strangled, and from sexual immorality. If you keep yourselves from these, you will do well. Farewell.” (Sk 15,20; Sk 21,25; 1K 8,1; 1K 8,4; 1K 8,7; 1K 8,10; 1K 10,19; Zj 2,14; Zj 2,20)30So when they were sent off, they went down to Antioch, and having gathered the congregation together, they delivered the letter.31And when they had read it, they rejoiced because of its encouragement.32And Judas and Silas, who were themselves prophets, encouraged and strengthened the brothers with many words. (Sk 13,1; Sk 14,22; Sk 15,1)33And after they had spent some time, they were sent off in peace by the brothers to those who had sent them.[5] (Gn 26,29; Sk 15,32; 1K 16,11; Žd 11,31)35But Paul and Barnabas remained in Antioch, teaching and preaching the word of the Lord, with many others also. (Sk 13,1)
Paul and Barnabas Separate
36And after some days Paul said to Barnabas, “Let us return and visit the brothers in every city where we proclaimed the word of the Lord, and see how they are.” (Sk 13,4; Sk 13,13; Sk 13,51; Sk 14,6; Sk 14,24; Sk 15,32)37Now Barnabas wanted to take with them John called Mark. (Sk 12,12)38But Paul thought best not to take with them one who had withdrawn from them in Pamphylia and had not gone with them to the work. (Sk 13,13)39And there arose a sharp disagreement, so that they separated from each other. Barnabas took Mark with him and sailed away to Cyprus, (Sk 17,16; Ko 4,10)40but Paul chose Silas and departed, having been commended by the brothers to the grace of the Lord. (Sk 11,23; Sk 14,26; Sk 15,1; Sk 15,11; Ř 16,20)41And he went through Syria and Cilicia, strengthening the churches. (Sk 15,32; Sk 16,5)