— Jeremjáš uvězněn Pašchúrem - Kněz Pašchúr dal vsadit Jeremjáše do žaláře, ale prorok i jemu zvěstuje neohroženě Boží slovo.
1 Pašchúr, syn kněze Iméra, jenž byl vrchním dohlížitelem v Hospodinově domě, slyšel Jeremjáše prorokovat tato slova.2 Proto dal Pašchúr proroka Jeremjáše zbít a vsadit do klády, která byla v Horní Benjamínské bráně, u Hospodinova domu.3 Nazítří, když Pašchúr vyvedl Jeremjáše z klády, řekl mu Jeremjáš: „Hospodin tě nepojmenoval Pašchúr, nýbrž Magór mi-sábíb (to je Kolkolem děs).“ 4 Toto praví Hospodin: „Děsu vydám tebe i všechny tvé přátele. Před tvými zraky padnou mečem svých nepřátel. Celé Judsko vydám do rukou babylónskému králi. On je přestěhuje do Babylónu a pobije mečem.5 Vydám též celou klenotnici tohoto města s veškerým jeho jměním a s veškerými jeho drahocennostmi, rovněž všechny poklady judských králů vydám do rukou jejich nepřátel; uloupí je, vezmou a odnesou do Babylónu.6 A ty, Pašchúre, i všichni obyvatelé tvého domu, půjdete do zajetí; přijdeš do Babylónu a tam zemřeš a tam budeš pohřben ty i všichni tvoji přátelé, jimž jsi klamně prorokoval.“
— Vnitřní zápas prorokův - Prorok si stěžuje na nepřátelství, jež ho obklopuje, proklíná den, kdy se narodil, ale v Bohu nachází novou sílu a odvahu.
7 Přemlouvals mě, Hospodine, a dal jsem se přemluvit. Zdolal jsi mě a přemohl. Po celé dny jsem jen pro smích, každý se mi vysmívá. 8 Sotvaže promluvím, úpím, přivolávám násilí a zhoubu, neboť Hospodinovo slovo mi přináší jen potupu a pošklebky po celé dny. 9 Řekl jsem: „Nebudu je připomínat, už nebudu v jeho jménu mluvit,“ avšak je v mém srdci jak hořící oheň, je uzavřeno v mých kostech, jsem vyčerpán tím, co musím snášet, dál už nemohu. 10 Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! „Udejte ho!“ „Udáme ho!“ Kdekdo z těch, s nimiž jsem pokojně žil, čeká, až se zhroutím. „Snad se dá nachytat, pak ho přemůžeme, zajmeme ho a pomstíme se mu.“ 11 Ale Hospodin je se mnou jako přesilný bohatýr, proto moji pronásledovatelé upadnou a dál nebudou moci, velice se budou stydět, že nebudou mít úspěch, jejich věčná hanba nebude zapomenuta. 12 Hospodine zástupů, který zkoumáš spravedlivého, ty vidíš do ledví i do srdce, kéž spatřím tvou pomstu nad nimi. Vždyť tobě jsem předložil svůj spor. 13 Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, protože vysvobodil ubožáka z rukou zlovolníků. 14 Proklet buď den, v němž jsem se narodil. Den, v kterém mě má matka porodila, ať není požehnán. 15 Proklet buď muž, jenž zvěstoval mému otci: „Narodilo se ti dítě, chlapec,“ a udělal mu velkou radost. 16 Ať je ten muž jako města, která Hospodin nelítostně vyvrátil; ať zrána slyší úpěnlivé volání a za poledne válečný povyk. 17 Že mě neusmrtil hned v matčině lůně, aby mně má matka byla hrobem, aby její lůno bylo věčně těhotné! 18 Proč jsem vyšel z matčina lůna? Abych viděl trápení a strasti, aby v hanbě skončily mé dny?
1Now Pashhur the priest, the son of Immer, who was chief officer in the house of the Lord, heard Jeremiah prophesying these things. (1Pa 9,12; 1Pa 24,14; Ezd 2,37; Ezd 2,38; Jr 21,1; Jr 29,26; Jr 38,1)2Then Pashhur beat Jeremiah the prophet, and put him in the stocks that were in the upper Benjamin Gate of the house of the Lord. (Jr 20,1; Jr 29,26; Jr 37,13; Sk 16,24)3The next day, when Pashhur released Jeremiah from the stocks, Jeremiah said to him, “The Lord does not call your name Pashhur, but Terror on Every Side. (Jr 20,1)4For thus says the Lord: Behold, I will make you a terror to yourself and to all your friends. They shall fall by the sword of their enemies while you look on. And I will give all Judah into the hand of the king of Babylon. He shall carry them captive to Babylon, and shall strike them down with the sword. (Jr 6,25)5Moreover, I will give all the wealth of the city, all its gains, all its prized belongings, and all the treasures of the kings of Judah into the hand of their enemies, who shall plunder them and seize them and carry them to Babylon. (2Kr 20,17; 2Kr 24,12; 2Kr 25,13; Jb 28,10; Ez 22,25)6And you, Pashhur, and all who dwell in your house, shall go into captivity. To Babylon you shall go, and there you shall die, and there you shall be buried, you and all your friends, to whom you have prophesied falsely.” (1Pa 9,12; Ezd 2,38; Jr 14,14; Jr 21,1; Jr 38,1)7O Lord, you have deceived me, and I was deceived; you are stronger than I, and you have prevailed. I have become a laughingstock all the day; everyone mocks me. (Ž 119,51; Pl 3,14; Ez 14,9; 2P 1,21)8For whenever I speak, I cry out, I shout, “Violence and destruction!” For the word of the Lord has become for me a reproach and derision all day long. (Ž 44,13; Ž 79,4; Jr 6,7; Jr 6,10)9If I say, “I will not mention him, or speak any more in his name,” there is in my heart as it were a burning fire shut up in my bones, and I am weary with holding it in, and I cannot. (Jb 32,18; Ž 39,3; Jr 6,11)10For I hear many whispering. Terror is on every side! “Denounce him! Let us denounce him!” say all my close friends, watching for my fall. “Perhaps he will be deceived; then we can overcome him and take our revenge on him.” (Ž 31,13; Ž 35,15; Ž 41,9; Ž 55,13; Ž 56,6; Jr 1,19; Jr 5,22; Jr 6,25; Jr 9,4; Jr 36,16; Jr 36,20; Jr 38,22)11But the Lord is with me as a dread warrior; therefore my persecutors will stumble; they will not overcome me. They will be greatly shamed, for they will not succeed. Their eternal dishonor will never be forgotten. (Jr 1,8; Jr 17,18; Jr 23,40)12O Lord of hosts, who tests the righteous, who sees the heart and the mind,[1] let me see your vengeance upon them, for to you have I committed my cause. (Jr 11,20)13Sing to the Lord; praise the Lord! For he has delivered the life of the needy from the hand of evildoers. (Ž 35,9; Ž 109,30)14Cursed be the day on which I was born! The day when my mother bore me, let it not be blessed! (Jb 3,3; Jr 15,10)15Cursed be the man who brought the news to my father, “A son is born to you,” making him very glad. (J 16,21)16Let that man be like the cities that the Lord overthrew without pity; let him hear a cry in the morning and an alarm at noon, (Gn 19,25; Iz 13,19; Jr 18,22)17because he did not kill me in the womb; so my mother would have been my grave, and her womb forever great. (Jb 3,10)18Why did I come out from the womb to see toil and sorrow, and spend my days in shame? (Jb 3,20; Pl 3,1)