— Kdo to přichází z Edómu? - V Edómu se konal hrozný soud Boží nad národy.
1 Kdo to přichází z Edómu, kdo v rouchu rudém jde z Bosry? Kdo je ten v úboru velebném, hrdě kráčející ve své velké síle? „Já, který právem vyhlašuji, že na vítězství stačím.“ 2 Proč je tvůj úbor krvavě zbarven a tvé roucho jak toho, jenž v lisu šlape? 3 „Sám jsem šlapal v lisovací kádi a nikdo z národů se mnou nebyl. Rozhněván jsem po nich šlapal, rozšlapal jsem je v svém rozhořčení, až šťáva z nich mi roucho postříkala, poskvrnil jsem si celý oděv. 4 Den pomsty měl jsem v srdci, nastalo milostivé léto pro mé vykoupené. 5 Rozhlédl jsem se, ale nebylo pomocníka, užasl jsem, opora žádná. K vítězství mi dopomohla vlastní paže, oporou mi bylo moje rozhořčení. 6 Rozhněván jsem rozdupal národy, opojil jsem je svým rozhořčením; jejich mízu jsem nechal stékat k zemi.“
— Chvála spasitelných skutků Hospodinových - Hospodin zůstal Bohem svého lidu, i když jej trestal, a nepřestal jej vést k svým cílům.
7 Milosrdenství Hospodinovo budu připomínat, Hospodinovy chvályhodné činy, všechno, jak Hospodin nás odměňoval, velkou jeho dobrotu k izraelskému domu. On je odměňoval podle svého slitování, podle svého velikého milosrdenství. 8 Prohlásil: „Vždyť oni jsou můj lid, synové, kteří nebudou klamat.“ Stal jsem se jim spasitelem. 9 Každým jejich soužením byl sužován a anděl stojící před jeho tváří je zachraňoval; svou láskou a shovívavostí je vykupoval, bral je na svá ramena a nosil je po všechny dny dávné. 10 Oni se však vzpírali a trápili jeho svatého ducha, proto se jim změnil v nepřítele, sám bojoval s nimi. 11 Avšak jeho lid se rozpomínal na dny dávné, na dny Mojžíšovy. Kde je ten, jenž vyvedl je z moře s pastýři svých ovcí? Kde je ten, jenž do nitra mu vložil svatého ducha svého? 12 Ten, který je po pravici Mojžíšově vedl svou proslavenou paží, který před nimi rozpoltil vodstvo, a tak si učinil jméno věčné? 13 Propastnými tůněmi je vedl jako koně pouští, ani neklopýtli, 14 jako dobytek sestupující na pláň. Hospodinův duch je vedl do místa odpočinutí. Tak jsi vedl svůj lid a proslavil jsi své jméno.
— Bůh – Otec náš - Ve své bídě konečně lid poznal, že Bůh je - jeho Otcem a že větší lásku nikde jinde nenajde.
15 Pohlédni z nebes a podívej se ze svého svatého, proslaveného obydlí! Kde je tvé horlení a bohatýrská síla? Tvé cituplné nitro a tvé slitování jsou mi uzavřeny? 16 Jsi přece náš Otec! Abraham nás nezná, Izrael, ten o nás neví. Hospodine, tys náš Otec, náš vykupitel odedávna, to je tvé jméno. 17 Proč jsi nás nechal zbloudit, Hospodine, ze svých cest? Zatvrdil jsi naše srdce, aby se tě nebálo. Navrať se kvůli svým služebníkům, kvůli kmenům svého dědictví! 18 Dočasně si tvůj svatý lid přivlastnili, tvou svatyni pošlapali naši protivníci. 19 My jsme tvoji odedávna. Jim jsi nepanoval, nazýváni nebyli tvým jménem. Kéž bys protrhl nebesa a sestoupil dolů, hory by se před tvou tváří potácely.
1Who is this who comes from Edom, in crimsoned garments from Bozrah, he who is splendid in his apparel, marching in the greatness of his strength? “It is I, speaking in righteousness, mighty to save.” (Ž 68,7; Iz 34,6)2Why is your apparel red, and your garments like his who treads in the winepress? (Pl 1,15; Zj 14,20; Zj 19,13; Zj 19,15)3“I have trodden the winepress alone, and from the peoples no one was with me; I trod them in my anger and trampled them in my wrath; their lifeblood[1] spattered on my garments, and stained all my apparel. (Iz 59,16; Jl 3,13)4For the day of vengeance was in my heart, and my year of redemption[2] had come. (Iz 34,8)5I looked, but there was no one to help; I was appalled, but there was no one to uphold; so my own arm brought me salvation, and my wrath upheld me. (Iz 59,16)6I trampled down the peoples in my anger; I made them drunk in my wrath, and I poured out their lifeblood on the earth.” (Iz 49,26)
The Lord’s Mercy Remembered
7I will recount the steadfast love of the Lord, the praises of the Lord, according to all that the Lord has granted us, and the great goodness to the house of Israel that he has granted them according to his compassion, according to the abundance of his steadfast love. (Ž 145,7)8For he said, “Surely they are my people, children who will not deal falsely.” And he became their Savior.9In all their affliction he was afflicted,[3] and the angel of his presence saved them; in his love and in his pity he redeemed them; he lifted them up and carried them all the days of old. (Dt 7,7; Dt 32,10; Sd 10,16; Ez 16,5)10But they rebelled and grieved his Holy Spirit; therefore he turned to be their enemy, and himself fought against them. (Ex 15,24; Nu 14,11; Ž 78,17; Ž 78,40; Ž 78,56; Ž 95,9; Ez 20,8; Sk 7,51; Ef 4,30)11Then he remembered the days of old, of Moses and his people.[4] Where is he who brought them up out of the sea with the shepherds of his flock? Where is he who put in the midst of them his Holy Spirit, (Ex 14,19; Ž 77,11)12who caused his glorious arm to go at the right hand of Moses, who divided the waters before them to make for himself an everlasting name, (Ex 14,21; Jz 3,16; 2S 7,23; Neh 9,10)13who led them through the depths? Like a horse in the desert, they did not stumble.14Like livestock that go down into the valley, the Spirit of the Lord gave them rest. So you led your people, to make for yourself a glorious name. (Nu 10,33; Iz 63,12)
Prayer for Mercy
15Look down from heaven and see, from your holy and beautiful[5] habitation. Where are your zeal and your might? The stirring of your inner parts and your compassion are held back from me. (Dt 26,15; Ž 33,14; Iz 59,17; Za 1,14)16For you are our Father, though Abraham does not know us, and Israel does not acknowledge us; you, O Lord, are our Father, our Redeemer from of old is your name. (Dt 32,6; Iz 43,14; Iz 64,8)17O Lord, why do you make us wander from your ways and harden our heart, so that we fear you not? Return for the sake of your servants, the tribes of your heritage. (Ž 90,13; Iz 6,10; J 12,40)18Your holy people held possession for a little while;[6] our adversaries have trampled down your sanctuary. (Dt 4,25; Iz 64,11)19We have become like those over whom you have never ruled, like those who are not called by your name. (Jr 14,8)