BLÍZKÝ NÁVRAT - — Minulé věci a budoucí - Odedávna oznamoval Hospodin svému lidu svou vůli. Nyní mu ohlašuje nové věci.
1 Slyšte to, dome Jákobův, vy, kdo jménem Izraelovým se nazýváte a z vod Judových jste vyšli, vy, kdo při Hospodinově jménu přísaháte, připomínáte si Boha Izraele, ne však pravdivě a spravedlivě. 2 Podle města svatého se nazývají, hledají oporu v Bohu Izraele, jehož jméno je Hospodin zástupů. 3 „Co se stalo na počátku, oznámil jsem předem, z mých úst to vyšlo, ohlásil jsem to; náhle jsem zasáhl a stalo se to. 4 Přestože jsem věděl, jak jsi zatvrzelý, že tvá šíje je železná spona a tvé čelo z bronzu, 5 oznamoval jsem ti všechno předem; dříve než co nastalo, jsem ti to ohlašoval, abys neříkal: ‚To udělala má modlářská stvůra, má tesaná a moje litá modla dala k tomu příkaz.‘ 6 Slyšels o tom. Teď se na to všechno dívej! A co vy? Což také něco oznámíte? Od nynějška ti chci ohlašovat nové věci, utajené, že o nich nic nevíš. 7 Právě teď jsou stvořeny, nikoli předtím, přede dneškem jsi o nich nic neslyšel a říci nemůžeš: ‚Hle, já to znám.‘ 8 Nic jsi neslyšel, nic jsi nepoznal, tvé ucho předtím nic nezaslechlo. Vím, že jsi věrolomník věrolomný, říká se ti přece nevěrník už ze života matky; 9 zdržoval jsem svůj hněv pro své jméno, pro svou chválu jsem se kvůli tobě krotil, nevyhladil jsem tě. 10 Hle, přetavil jsem tě, ne však jako stříbro, vyzkoušel jsem tě v tavicí peci utrpení. 11 Kvůli sobě, kvůli sobě samému to dělám. Což smí být mé jméno znesvěceno? Svou slávu nikomu nedám.“
— Hospodin povolal Kýra - Hospodin nově představuje svého vyvoleného, který přijde a porazí Babylóňany.
12 „Poslouchej mě, Jákobe, Izraeli, můj povolaný. Já, já jsem ten první, já jsem i poslední. 13 Ano, moje ruka založila zemi, má pravice nebesa rozvinula; zavolám-li na ně, stanou tady spolu. 14 Vy všichni se shromažďte a slyšte: Kdo z nich oznámil tyto věci? Hospodin jej miluje, on splní jeho záměr proti Babylónu; jeho paže zasáhne Kaldejce. 15 Já sám jsem to prohlásil, já jsem ho povolal, přivedl jsem ho a jeho cesta bude zdárná. 16 Přistupte ke mně a slyšte toto: Od počátku nemluvím potají, od chvíle, kdy se to začalo dít, jsem při tom.“ A nyní mne posílá Panovník Hospodin a jeho duch. 17 Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, Svatý Izraele: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Já tě vyučuji tomu, co je ku prospěchu, uvádím tě na cestu, po níž půjdeš. 18 Jen kdybys dal pozor na má přikázání, byl by tvůj pokoj jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny, 19 tvého potomstva by bylo jako písku a těch, kteří vzejdou z tvého lůna, jako jeho zrnek; nebylo by vyťato a zahlazeno přede mnou jeho jméno.“
— Opusťte Babylón - Naléhavá výzva k odchodu ze země zajetí.
20 „Odejděte z Babylónu, prchněte od Kaldejců! S plesáním to oznamujte, všude rozhlašujte, rozneste to až do končin země, rcete: ‚Hospodin vykoupil Jákoba, svého služebníka.‘ 21 Nebudou žíznit, až je povede vyschlými kraji, vodu ze skály jim vyvede jak bystřinu, rozpoltí skálu a v hojnosti potekou vody.“ 22 „Nemají pokoj svévolníci,“ praví Hospodin.
1Hear this, O house of Jacob, who are called by the name of Israel, and who came from the waters of Judah, who swear by the name of the Lord and confess the God of Israel, but not in truth or right. (Ž 68,26; Iz 43,1; Jr 7,9)2For they call themselves after the holy city, and stay themselves on the God of Israel; the Lord of hosts is his name. (Mi 3,11)3“The former things I declared of old; they went out from my mouth, and I announced them; then suddenly I did them, and they came to pass. (Iz 41,26)4Because I know that you are obstinate, and your neck is an iron sinew and your forehead brass, (Ex 32,9)5I declared them to you from of old, before they came to pass I announced them to you, lest you should say, ‘My idol did them, my carved image and my metal image commanded them.’ (Iz 48,3; Jr 44,15)6“You have heard; now see all this; and will you not declare it? From this time forth I announce to you new things, hidden things that you have not known. (Iz 43,19)7They are created now, not long ago; before today you have never heard of them, lest you should say, ‘Behold, I knew them.’8You have never heard, you have never known, from of old your ear has not been opened. For I knew that you would surely deal treacherously, and that from before birth you were called a rebel. (Iz 46,8)9“For my name’s sake I defer my anger; for the sake of my praise I restrain it for you, that I may not cut you off. (Mal 3,6)10Behold, I have refined you, but not as silver; I have tried[1] you in the furnace of affliction. (Dt 4,20; Ez 22,18; Ez 22,20; Ez 22,22; 1P 1,7)11For my own sake, for my own sake, I do it, for how should my name[2] be profaned? My glory I will not give to another. (Iz 42,8; Iz 43,25; Ez 20,9)
The Lord’s Call to Israel
12“Listen to me, O Jacob, and Israel, whom I called! I am he; I am the first, and I am the last. (Iz 41,4)13My hand laid the foundation of the earth, and my right hand spread out the heavens; when I call to them, they stand forth together. (Ž 102,25; Iz 40,26; Iz 51,13; Žd 1,10)14“Assemble, all of you, and listen! Who among them has declared these things? The Lord loves him; he shall perform his purpose on Babylon, and his arm shall be against the Chaldeans. (Iz 23,13; Iz 41,26; Iz 46,10; Iz 47,1)15I, even I, have spoken and called him; I have brought him, and he will prosper in his way. (Iz 45,1)16Draw near to me, hear this: from the beginning I have not spoken in secret, from the time it came to be I have been there.” And now the Lord God has sent me, and his Spirit. (Iz 45,19; Iz 61,1)17Thus says the Lord, your Redeemer, the Holy One of Israel: “I am the Lord your God, who teaches you to profit, who leads you in the way you should go.18Oh that you had paid attention to my commandments! Then your peace would have been like a river, and your righteousness like the waves of the sea; (Dt 32,29; Ž 81,13; Iz 66,12; L 19,42)19your offspring would have been like the sand, and your descendants like its grains; their name would never be cut off or destroyed from before me.” (Gn 22,17; Iz 10,22; Oz 1,10)20Go out from Babylon, flee from Chaldea, declare this with a shout of joy, proclaim it, send it out to the end of the earth; say, “The Lord has redeemed his servant Jacob!” (Ex 19,4; Iz 23,13; Iz 35,10; Iz 44,23; Iz 47,1; Iz 52,9; Iz 52,11; Jr 50,8; Jr 51,6; Jr 51,45; Za 2,6)21They did not thirst when he led them through the deserts; he made water flow for them from the rock; he split the rock and the water gushed out. (Ex 17,6; Nu 20,11; Dt 8,15; Iz 35,6; Iz 43,19; Iz 44,3)22“There is no peace,” says the Lord, “for the wicked.” (Iz 57,21)