— Hospodin vykoupil Izraele - Když Hospodin svůj lid povede, nepřihodí se lidu nic zlého. Vždyť si jej Hospodin vykoupil.
1 Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. 2 Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. 3 Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. Jako výkupné jsem dal za tebe Egypt, Kúš a Sebu dal jsem místo tebe. 4 Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život. 5 Neboj se, já budu s tebou. Tvé potomstvo přivedu od východu, shromáždím tě od západu. 6 Severu poručím: ‚Vydej!‘ a jihu: ‚Nezadržuj!‘ Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery od končin země, 7 každého, kdo se nazývá mým jménem a koho jsem stvořil ke své slávě, koho jsem vytvořil a učinil.“
— Jste moji svědkové - Hospodinův lid je dokladem Hospodinovy jedinečnosti a svrchovanosti.
8 Vyveď ten lid slepý, ačkoli má oči, ty hluché, ač mají uši. 9 Ať se vespolek shromáždí všechny pronárody, národy ať se spolu sejdou. Kdo z nich co oznámí? Kdo z nich nám ohlásí, co bylo na počátku? Ať postaví své svědky a ospravedlní se! Lidé o tom uslyší a řeknou: „Je to pravda.“ 10 „Mými svědky jste vy, je výrok Hospodinův, a můj služebník, jehož jsem vyvolil. Tak mě poznáte a uvěříte mi a pochopíte, že to jsem já. Přede mnou nebyl vytvořen Bůh a nebude ani po mně. 11 Já, já jsem Hospodin, kromě mne žádný spasitel není. 12 Já jsem oznamoval a zachraňoval, já jsem ohlašoval, a nikdo cizí mezi vámi. Jste moji svědkové, je výrok Hospodinův, a já jsem Bůh! 13 Já jsem byl dřív než první den a není, kdo by z mých rukou vysvobodil. Kdo zvrátí, co já vykonám?“ 14 Toto praví Hospodin, váš vykupitel, Svatý Izraele: „Kvůli vám pošlu do Babylónu a srazím všechny ty útočné hady, Kaldejce, plesající na lodicích. 15 Já, Hospodin, jsem váš Svatý, stvořitel Izraele, váš Král.“
— Stvořím nové - Hospodin, který v minulosti razil svému lidu cestu hlubinami, upraví mu nyní cestu pouští.
16 Toto praví Hospodin, který razí cestu mořem, dravými vodami stezku, 17 jenž přivádí vozbu i koně, vojsko a válečnou moc i dokáže, že pospolu lehnou a nepovstanou, dohořeli, zhasli jako knot. 18 „Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemítejte. 19 Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky. 20 Čest mi vzdá zvěř pole, šakalové i pštrosi; obdařil jsem poušť vodou a pustou krajinu řekami, abych napojil svůj vyvolený lid. 21 Lid, jejž jsem vytvořil pro sebe, ten bude vyprávět o mých chvályhodných činech.“
— Na staré hříchy nevzpomenu - Nový život předpokládá smazání všech starých nepravostí. Hospodin to svému lidu přislibuje.
22 „Nebyl jsem to já, koho jsi vzýval, Jákobe, kvůli mně ses neobtěžoval, Izraeli! 23 Své jehňátko v oběť zápalnou jsi pro mne nepřivedl, nectil jsi mě svými obětními hody. Nenutil jsem tě sloužit mi obětními dary, ani kadidlem jsem tě neobtěžoval. 24 Vonné koření jsi mi za stříbro nenakoupil, tukem svých obětí jsi mě neobčerstvil. Jenom svými hříchy chtěls mě nutit k službě, svými nepravostmi jsi mě obtěžoval. 25 Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu. 26 Připomeň mi to, můžem se spolu soudit, sám si spočítej, pro co bys mohl být ospravedlněn. 27 Tvůj otec byl první, který zhřešil, tvoji mluvčí mi byli nevěrní. 28 Správce svatyně jsem zbavil posvěcení, Jákoba jsem vydal klatbě, Izraele zhanobení.“
1But now thus says the Lord, he who created you, O Jacob, he who formed you, O Israel: “Fear not, for I have redeemed you; I have called you by name, you are mine. (Gn 32,28; Iz 41,14; Iz 44,2; Iz 44,21; Iz 44,24; Iz 45,3)2When you pass through the waters, I will be with you; and through the rivers, they shall not overwhelm you; when you walk through fire you shall not be burned, and the flame shall not consume you. (Ž 66,12; Iz 42,25; Da 3,25; Da 3,27)3For I am the Lord your God, the Holy One of Israel, your Savior. I give Egypt as your ransom, Cush and Seba in exchange for you. (Ex 20,2; Ž 72,10; Iz 45,14; Iz 52,3)4Because you are precious in my eyes, and honored, and I love you, I give men in return for you, peoples in exchange for your life.5Fear not, for I am with you; I will bring your offspring from the east, and from the west I will gather you. (Ž 107,3; Iz 41,10; Iz 41,13; Iz 44,2; Iz 49,12; Iz 60,8; Jr 30,10)6I will say to the north, Give up, and to the south, Do not withhold; bring my sons from afar and my daughters from the end of the earth, (2K 6,18)7everyone who is called by my name, whom I created for my glory, whom I formed and made.”8Bring out the people who are blind, yet have eyes, who are deaf, yet have ears! (Iz 42,19)9All the nations gather together, and the peoples assemble. Who among them can declare this, and show us the former things? Let them bring their witnesses to prove them right, and let them hear and say, It is true. (Iz 41,1; Iz 41,21)10“You are my witnesses,” declares the Lord, “and my servant whom I have chosen, that you may know and believe me and understand that I am he. Before me no god was formed, nor shall there be any after me. (Iz 41,4; Iz 42,1; Iz 43,12; Iz 44,8)11I, I am the Lord, and besides me there is no savior. (Iz 45,21; Oz 13,4)12I declared and saved and proclaimed, when there was no strange god among you; and you are my witnesses,” declares the Lord, “and I am God. (Iz 43,10)13Also henceforth I am he; there is none who can deliver from my hand; I work, and who can turn it back?” (Ž 90,2; Iz 41,4; J 8,58)14Thus says the Lord, your Redeemer, the Holy One of Israel: “For your sake I send to Babylon and bring them all down as fugitives, even the Chaldeans, in the ships in which they rejoice. (Iz 23,13; Iz 43,4; Iz 47,1)15I am the Lord, your Holy One, the Creator of Israel, your King.”16Thus says the Lord, who makes a way in the sea, a path in the mighty waters, (Ex 14,21; Ž 77,19; Iz 51,10)17who brings forth chariot and horse, army and warrior; they lie down, they cannot rise, they are extinguished, quenched like a wick: (Ex 14,4; Ž 76,5; Ž 118,12; Iz 1,31)18“Remember not the former things, nor consider the things of old. (Jr 16,14; Jr 23,7)19Behold, I am doing a new thing; now it springs forth, do you not perceive it? I will make a way in the wilderness and rivers in the desert. (Iz 35,8; Iz 41,18; Iz 42,9; Iz 48,21; 2K 5,17; Zj 21,5)20The wild beasts will honor me, the jackals and the ostriches, for I give water in the wilderness, rivers in the desert, to give drink to my chosen people, (Iz 13,22; Iz 49,10)21the people whom I formed for myself that they might declare my praise. (Ž 22,3; Ž 79,13; Ž 105,1; L 1,74; 1P 2,9)22“Yet you did not call upon me, O Jacob; but you have been weary of me, O Israel! (Mi 6,3)23You have not brought me your sheep for burnt offerings, or honored me with your sacrifices. I have not burdened you with offerings, or wearied you with frankincense. (Iz 43,22; Am 5,25)24You have not bought me sweet cane with money, or satisfied me with the fat of your sacrifices. But you have burdened me with your sins; you have wearied me with your iniquities.25“I, I am he who blots out your transgressions for my own sake, and I will not remember your sins. (Iz 44,22; Iz 46,8; Ez 36,25)26Put me in remembrance; let us argue together; set forth your case, that you may be proved right. (Iz 1,18)27Your first father sinned, and your mediators transgressed against me. (Jr 5,31; Ez 16,3)28Therefore I will profane the princes of the sanctuary, and deliver Jacob to utter destruction and Israel to reviling. (Jr 24,9; Jr 29,22; Pl 2,2)