— Proti Moábu - Všeobecný nářek v Moábu je předzvěstí jeho konce.
1 Výnos o Moábovi: Přes noc zajisté bude vyhuben Ar Moábský, zajde! Přes noc zajisté bude vyhuben Kír Moábský, zajde! 2 Vystoupí v Dibónu do domu, na posvátná návrší, aby plakal. Nad Nebó, nad Médebou bude Moáb kvílet. Na každé hlavě lysina, každá brada ostříhána. 3 V jeho ulicích se opasují žíněnými suknicemi, na jeho střechách a náměstích vše kvílí, rozplývá se v pláči. 4 Úpí Chešbón i Eleále, jejich hlas až v Jahasu je slyšet. Proto křičí na poplach moábští ozbrojenci, jejich duše je poplašená. 5 Moje srdce úpí nad Moábem. Jeho uprchlíci jsou až u Sóaru, v Eglat-šelišiji. Po lúchítském svahu vystupují s pláčem. Na cestě do Chóronajimu propukají v úpění nad zkázou. 6 Po nimrímských vodách zbude zpustošení, uschne tráva, bude po rostlinách, nezbude nic zeleného. 7 Proto zbytek toho, na čem pracovali, co si uchovali, přenesou přes Topolový úval. 8 Úpění obchází územím Moába, jeho kvílení zní až do Eglajimu, jeho kvílení zní až do Beer-élímu. 9 Vždyť dímónské vody jsou plné krve. Proto ještě více dopustím na Dímón: lva na Moábce, kteří vyvázli, i na ty, kteří zůstali v zemi.
1An oracle concerning Moab. Because Ar of Moab is laid waste in a night, Moab is undone; because Kir of Moab is laid waste in a night, Moab is undone. (Nu 21,15; Nu 21,28; Iz 14,28; Iz 16,7; Iz 16,11; Ez 25,8; Am 2,1; Sf 2,8)2He has gone up to the temple,[1] and to Dibon, to the high places[2] to weep; over Nebo and over Medeba Moab wails. On every head is baldness; every beard is shorn; (Nu 21,30; Dt 34,1; Iz 3,24; Iz 13,6)3in the streets they wear sackcloth; on the housetops and in the squares everyone wails and melts in tears.4Heshbon and Elealeh cry out; their voice is heard as far as Jahaz; therefore the armed men of Moab cry aloud; his soul trembles. (Nu 32,37; Jr 48,34)5My heart cries out for Moab; her fugitives flee to Zoar, to Eglath-shelishiyah. For at the ascent of Luhith they go up weeping; on the road to Horonaim they raise a cry of destruction; (Iz 15,4; Jr 48,5)6the waters of Nimrim are a desolation; the grass is withered, the vegetation fails, the greenery is no more. (Nu 32,36)7Therefore the abundance they have gained and what they have laid up they carry away over the Brook of the Willows. (Jr 48,36)8For a cry has gone around the land of Moab; her wailing reaches to Eglaim; her wailing reaches to Beer-elim.9For the waters of Dibon[3] are full of blood; for I will bring upon Dibon even more, a lion for those of Moab who escape, for the remnant of the land. (2Kr 17,25; Iz 15,2; Jr 50,17)