Genesis 50 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— Jákobův pohřeb - Josef převáží otcovo tělo do zaslíbené země a pochovává je v rodinné hrobce.

1 Tu padl Josef na tvář svého otce, plakal nad ním a líbal ho. 2 Potom přikázal svým služebníkům lékařům, aby otce nabalzamovali. Lékaři balzamovali Izraele 3 plných čtyřicet dní; tak dlouho totiž trvá balzamování. Egypťané ho oplakávali sedmdesát dní. 4 Když přešly dny smutku, promluvil Josef k nejbližším faraónovým: „Jestliže jsem získal vaši přízeň, předložte faraónovi mou prosbu: 5 Můj otec mě zapřisáhl slovy: ‚Hle, já umírám. Pochovej mě v mé hrobce, kterou jsem si vytesal v kenaanské zemi.‘ Dovol, abych tam vystoupil a pochoval svého otce; pak se navrátím.“ 6 Farao řekl: „Jen vystup a pohřbi svého otce, jak tě zapřisáhl.“ 7 I šel Josef pochovat svého otce a šli s ním všichni faraónovi služebníci, starší jeho domu i všichni starší egyptské země, 8 celý Josefův dům a jeho bratři i dům jeho otce. V zemi Gošenu zanechali pouze své dítky, svůj brav a skot. 9 Vytáhlo s ním též vozatajstvo a jezdectvo. Byl to velmi slavný průvod. 10 Když přišli do Goren-atádu, který je u Jordánu, dali se do velikého a velmi ponurého nářku. Josef tu uspořádal za svého otce sedmidenní smuteční slavnost. 11 Kenaanci, obyvatelé té země, viděli smuteční slavnost v Goren-atádu a pravili: „Egypt má těžký smutek!“ Proto pojmenovali to místo, které je u Jordánu, Ábel-misrajim (to je Smutek Egypta). 12 Pak synové učinili, jak jim otec přikázal. 13 Donesli ho do kenaanské země a pochovali ho v jeskyni na poli v Makpele; to pole naproti Mamre koupil Abraham od Chetejce Efróna, aby měl vlastní hrob. 14 Po otcově pohřbu se Josef vrátil do Egypta se svými bratry a se všemi, kteří s ním vyšli pochovat jeho otce.

— Josefova poslední slova - Josef uspokojuje bratry, zaslibuje vysvobození a umírá.

15 Když si Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: „Jen aby na nás Josef nezanevřel a neoplatil nám všechno zlo, kterého jsme se na něm dopustili.“ 16 Proto mu vzkázali: „Tvůj otec před smrtí přikázal: 17 Josefovi řekněte toto: ‚Ach, odpusť prosím svým bratrům přestoupení a hřích, neboť se na tobě dopustili zlého činu. Odpusť prosím služebníkům Boha tvého otce to přestoupení.‘“ Josef se nad jejich vzkazem rozplakal. 18 Pak přišli bratři sami, padli před ním a řekli: „Tu jsme, měj nás za otroky!“ 19 Josef jim však odvětil: „Nebojte se. Což jsem Bůh? 20 Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid. 21 Nebojte se už tedy; postarám se o vás i o vaše děti.“ Tak je těšil a promlouval jim k srdci. 22 Josef sídlil v Egyptě i s domem svého otce a byl živ sto deset let. 23 Syny Efrajimovy viděl do třetího pokolení. Též synové Makíra, syna Manasesova, se zrodili na Josefova kolena. 24 Potom Josef svým bratrům řekl: „Já umírám, ale Bůh vás jistě navštíví a vyvede vás odtud do země, kterou přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.“ 25 A zapřisáhl syny Izraelovy slovy: „Bůh vás jistě navštíví a pak odtud vynesete mé kosti.“ 26 I umřel Josef, když mu bylo sto deset let; nabalzamovali ho a položili do rakve v Egyptě.

English Standard Version

od Crossway

1 Then Joseph fell on his father’s face and wept over him and kissed him. (Gn 46,4) 2 And Joseph commanded his servants the physicians to embalm his father. So the physicians embalmed Israel. (Gn 50,26; 2Pa 16,14; Mk 16,1; L 23,56; J 19,39)

Gn 50,262Pa 16,14Mk 16,1L 23,56J 19,39

3 Forty days were required for it, for that is how many are required for embalming. And the Egyptians wept for him seventy days. (Gn 50,10; Nu 20,29; Dt 34,8; 1S 31,13; Jb 2,13)

Gn 50,10Nu 20,29Dt 34,81S 31,13Jb 2,13

4 And when the days of weeping for him were past, Joseph spoke to the household of Pharaoh, saying, “If now I have found favor in your eyes, please speak in the ears of Pharaoh, saying, (Gn 33,15; Gn 47,29) 5 ‘My father made me swear, saying, “I am about to die: in my tomb that I hewed out for myself in the land of Canaan, there shall you bury me.” Now therefore, let me please go up and bury my father. Then I will return.’” (2Pa 16,14; Iz 22,16; Mt 27,60) 6 And Pharaoh answered, “Go up, and bury your father, as he made you swear.” 7 So Joseph went up to bury his father. With him went up all the servants of Pharaoh, the elders of his household, and all the elders of the land of Egypt, 8 as well as all the household of Joseph, his brothers, and his father’s household. Only their children, their flocks, and their herds were left in the land of Goshen. (Gn 45,10) 9 And there went up with him both chariots and horsemen. It was a very great company. 10 When they came to the threshing floor of Atad, which is beyond the Jordan, they lamented there with a very great and grievous lamentation, and he made a mourning for his father seven days. (Gn 50,3; 2S 1,17; Sk 8,2) 11 When the inhabitants of the land, the Canaanites, saw the mourning on the threshing floor of Atad, they said, “This is a grievous mourning by the Egyptians.” Therefore the place was named Abel-mizraim;^[1] it is beyond the Jordan. 12 Thus his sons did for him as he had commanded them, 13 for his sons carried him to the land of Canaan and buried him in the cave of the field at Machpelah, to the east of Mamre, which Abraham bought with the field from Ephron the Hittite to possess as a burying place. (Gn 23,16; Gn 49,29; Sk 7,16) 14 After he had buried his father, Joseph returned to Egypt with his brothers and all who had gone up with him to bury his father.

God’s Good Purposes

15 When Joseph’s brothers saw that their father was dead, they said, “It may be that Joseph will hate us and pay us back for all the evil that we did to him.” 16 So they sent a message to Joseph, saying, “Your father gave this command before he died: 17 ‘Say to Joseph, “Please forgive the transgression of your brothers and their sin, because they did evil to you.”’ And now, please forgive the transgression of the servants of the God of your father.” Joseph wept when they spoke to him. (Gn 49,25) 18 His brothers also came and fell down before him and said, “Behold, we are your servants.” (Gn 37,7; Gn 37,10) 19 But Joseph said to them, “Do not fear, for am I in the place of God? (Gn 30,2; 2Kr 5,7) 20 As for you, you meant evil against me, but God meant it for good, to bring it about that many people^[2] should be kept alive, as they are today. (Gn 45,5; Gn 45,7) 21 So do not fear; I will provide for you and your little ones.” Thus he comforted them and spoke kindly to them. (Gn 45,11; Gn 47,12)

The Death of Joseph

22 So Joseph remained in Egypt, he and his father’s house. Joseph lived 110 years. 23 And Joseph saw Ephraim’s children of the third generation. The children also of Machir the son of Manasseh were counted as Joseph’s own.^[3] (Gn 30,3; Nu 32,39; 1Pa 7,14; Jb 42,16; Ž 128,6)

Gn 30,3Nu 32,391Pa 7,14Jb 42,16Ž 128,6

24 And Joseph said to his brothers, “I am about to die, but God will visit you and bring you up out of this land to the land that he swore to Abraham, to Isaac, and to Jacob.” (Gn 15,14; Gn 15,18; Gn 26,3; Gn 28,13; Gn 35,12; Gn 46,4; Gn 48,21; Ex 3,16; Žd 11,22)

Gn 15,14Gn 15,18Gn 26,3Gn 28,13Gn 35,12Gn 46,4Gn 48,21Ex 3,16Žd 11,22

25 Then Joseph made the sons of Israel swear, saying, “God will surely visit you, and you shall carry up my bones from here.” (Ex 13,19; Jz 24,32) 26 So Joseph died, being 110 years old. They embalmed him, and he was put in a coffin in Egypt. (Gn 50,2)