2. Samuelova 24 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

DAVIDOVO SČÍTÁNÍ LIDU - Král svým činem rozhněval Hospodina, znovu však nalézá milost; na místě, kde se zastavila morová rána, dává vybudovat - oltář.

1 Hospodin znovu vzplanul proti Izraeli hněvem a podnítil Davida proti nim: „Jdi, sečti Izraele a Judu!“ 2 Král poručil Jóabovi, veliteli vojska, který byl s ním: „Obejdi všechny izraelské kmeny od Danu až k Beer-šebě. Spočítejte lid, chci znát počet lidu.“ 3 Jóab králi namítl: „Nechť Hospodin, tvůj Bůh, zvětší lid, jak chce, třeba stokrát. Kéž na vlastní oči to král, můj pán, vidí. Ale proč král, můj pán, o to tak stojí?“ 4 Královo rozhodnutí bylo však pro Jóaba a velitele vojska nezvratné. Jóab s veliteli vojska vyšel od krále, aby sečetli ten lid, Izraele. 5 Překročili Jordán a utábořili se v Aróeru, napravo od města, jež je uprostřed Gádského údolí, směrem k Jaezeru. 6 Pak přišli do Gileádu a do země Tachtím-chodší a přišli do Dan-jaanu a do okolí Sidónu. 7 Přišli do pevnosti Sóru a do všech měst chivejských a kenaanských, pak šli na jih Judy k Beer-šebě. 8 Obešli celou zemi a po uplynutí devíti měsíců a dvaceti dnů přišli do Jeruzaléma. 9 Jóab králi odevzdal součet branného lidu: V Izraeli bylo osm set tisíc bojeschopných mužů, schopných tasit meč, a judských mužů bylo pět set tisíc. 10 Ale potom měl David výčitky svědomí, že dal lid sečíst. David volal k Hospodinu: „Velmi jsem zhřešil, že jsem to učinil. Nyní, Hospodine, sejmi prosím ze svého služebníka vinu; počínal jsem si jako velký pomatenec.“ 11 Ráno, když David vstal, stalo se slovo Hospodinovo k proroku Gádovi, Davidovu vidoucímu: 12 „Jdi a promluv k Davidovi: Toto praví Hospodin: Předkládám ti trojí; jedno z toho si vyber a tak s tebou naložím.“ 13 Gád přišel k Davidovi a oznámil mu: „Má na tebe dolehnout sedm let hladu v tvé zemi? Nebo chceš tři měsíce utíkat před svými protivníky, kteří tě budou pronásledovat? Anebo má řádit ve tvé zemi po tři dny mor? Nuže tedy rozvaž, co mám vyřídit tomu, který mě poslal.“ 14 David Gádovi odvětil: „Je mi velmi úzko. Nechť tedy prosím padneme do rukou Hospodinu, neboť jeho slitování je nesmírné, jen ať nepadnu do rukou lidských.“ 15 Hospodin tedy dopustil na Izraele mor od toho jitra až do určeného času. I pomřelo z lidu od Danu až k Beer-šebě sedmdesát tisíc mužů. 16 Pak vztáhl anděl svou ruku nad Jeruzalém, aby v něm šířil zkázu. Ale Hospodina pojala nad tím zlem lítost. I řekl andělu, jenž šířil mezi lidem zkázu: „Dost, již přestaň.“ Hospodinův anděl byl právě u humna Aravny Jebúsejského. 17 Když David uviděl anděla bijícího lid, pravil Hospodinu: „Hle, já jsem zhřešil a já jsem se provinil; co však učinily tyto ovce? Buď tedy tvá ruka proti mně a proti domu mého otce!“ 18 Téhož dne přišel Gád opět k Davidovi a řekl mu: „Vystup a postav Hospodinu na humně Aravny Jebúsejského oltář.“ 19 David vystoupil podle Gádova slova, jak Hospodin přikázal. 20 Aravna vyhlížel a spatřil krále s jeho služebníky, že jdou k němu. I vyšel Aravna a poklonil se králi tváří k zemi. 21 Aravna pravil: „Proč přicházíš, králi, můj pane, k svému otroku?“ David odpověděl: „Abych od tebe koupil humno k vybudování oltáře Hospodinu; zde byla od lidu odvrácena pohroma.“ 22 Aravna pravil Davidovi: „Nechť král, můj pán, vezme a obětuje, co uzná za dobré. Tu je dobytek k zápalné oběti a jako dříví smyky a dobytčí jha.“ 23 To vše dával král Aravna králi. Aravna ještě králi řekl: „Kéž má v tobě Hospodin, tvůj Bůh, zalíbení.“ 24 Král Aravnovi odvětil: „Nikoli, odkoupím to od tebe za kupní cenu. Hospodinu, svému Bohu, nemohu obětovat zápalné oběti darované.“ David tedy koupil to humno i ten skot za padesát šekelů stříbra. 25 I vybudoval tam David Hospodinu oltář a obětoval zápalné a pokojné oběti. Hospodin prosby za zemi přijal a pohroma byla od Izraele odvrácena.

English Standard Version

od Crossway

David’s Census

1 Again the anger of the Lord was kindled against Israel, and he incited David against them, saying, “Go, number Israel and Judah.” (1Pa 21,1; 1Pa 27,23) 2 So the king said to Joab, the commander of the army,^[1] who was with him, “Go through all the tribes of Israel, from Dan to Beersheba, and number the people, that I may know the number of the people.” (2S 3,10; 2S 24,15) 3 But Joab said to the king, “May the Lord your God add to the people a hundred times as many as they are, while the eyes of my lord the king still see it, but why does my lord the king delight in this thing?” (Dt 1,11) 4 But the king’s word prevailed against Joab and the commanders of the army. So Joab and the commanders of the army went out from the presence of the king to number the people of Israel. 5 They crossed the Jordan and began from Aroer,^[2] and from the city that is in the middle of the valley, toward Gad and on to Jazer. (Nu 13,23; Nu 21,32; Nu 32,1; Nu 32,3; Dt 2,36; Jz 13,9; Jz 13,16)

Nu 13,23Nu 21,32Nu 32,1Nu 32,3Dt 2,36Jz 13,9Jz 13,16

6 Then they came to Gilead, and to Kadesh in the land of the Hittites;^[3] and they came to Dan, and from Dan^[4] they went around to Sidon, (Jz 19,28; Sd 18,28) 7 and came to the fortress of Tyre and to all the cities of the Hivites and Canaanites; and they went out to the Negeb of Judah at Beersheba. (Jz 11,3; Sd 3,3) 8 So when they had gone through all the land, they came to Jerusalem at the end of nine months and twenty days. 9 And Joab gave the sum of the numbering of the people to the king: in Israel there were 800,000 valiant men who drew the sword, and the men of Judah were 500,000. (Sd 8,10)

The Lord’s Judgment of David’s Sin

10 But David’s heart struck him after he had numbered the people. And David said to the Lord, “I have sinned greatly in what I have done. But now, O Lord, please take away the iniquity of your servant, for I have done very foolishly.” (1S 13,13; 1S 24,5; 2S 12,13) 11 And when David arose in the morning, the word of the Lord came to the prophet Gad, David’s seer, saying, (1S 9,9; 1S 22,5) 12 “Go and say to David, ‘Thus says the Lord, Three things I offer^[5] you. Choose one of them, that I may do it to you.’” 13 So Gad came to David and told him, and said to him, “Shall three^[6] years of famine come to you in your land? Or will you flee three months before your foes while they pursue you? Or shall there be three days’ pestilence in your land? Now consider, and decide what answer I shall return to him who sent me.” (1Pa 21,12) 14 Then David said to Gad, “I am in great distress. Let us fall into the hand of the Lord, for his mercy is great; but let me not fall into the hand of man.” (Ž 119,156) 15 So the Lord sent a pestilence on Israel from the morning until the appointed time. And there died of the people from Dan to Beersheba 70,000 men. (2S 24,2; 1Pa 27,24) 16 And when the angel stretched out his hand toward Jerusalem to destroy it, the Lord relented from the calamity and said to the angel who was working destruction among the people, “It is enough; now stay your hand.” And the angel of the Lord was by the threshing floor of Araunah the Jebusite. (Gn 6,6; Ex 12,13; Ex 12,23; 1S 15,11; 2Kr 19,35; 2Pa 3,1; 2Pa 32,21; Iz 37,36; Jl 2,13; Jon 3,10; Sk 12,23)

Gn 6,6Ex 12,13Ex 12,231S 15,112Kr 19,352Pa 3,12Pa 32,21Iz 37,36Jl 2,13Jon 3,10Sk 12,23

17 Then David spoke to the Lord when he saw the angel who was striking the people, and said, “Behold, I have sinned, and I have done wickedly. But these sheep, what have they done? Please let your hand be against me and against my father’s house.”

David Builds an Altar

18 And Gad came that day to David and said to him, “Go up, raise an altar to the Lord on the threshing floor of Araunah the Jebusite.” (2Pa 3,1) 19 So David went up at Gad’s word, as the Lord commanded. 20 And when Araunah looked down, he saw the king and his servants coming on toward him. And Araunah went out and paid homage to the king with his face to the ground. 21 And Araunah said, “Why has my lord the king come to his servant?” David said, “To buy the threshing floor from you, in order to build an altar to the Lord, that the plague may be averted from the people.” (Nu 16,48; Nu 16,50) 22 Then Araunah said to David, “Let my lord the king take and offer up what seems good to him. Here are the oxen for the burnt offering and the threshing sledges and the yokes of the oxen for the wood. (1Kr 19,21) 23 All this, O king, Araunah gives to the king.” And Araunah said to the king, “May the Lord your God accept you.” (Dt 33,11; Ž 20,3) 24 But the king said to Araunah, “No, but I will buy it from you for a price. I will not offer burnt offerings to the Lord my God that cost me nothing.” So David bought the threshing floor and the oxen for fifty shekels^[7] of silver. 25 And David built there an altar to the Lord and offered burnt offerings and peace offerings. So the Lord responded to the plea for the land, and the plague was averted from Israel. (2S 21,14)