DAVIDOVA PÍSEŇ - Král zpívá žalm vděčnosti Hospodinu, který ho chránil a vysvobozoval z bran podsvětí i z rozbrojů lidu.
1 Slova této písně přednášel David Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i ze spárů Saulových.2 Pravil: „Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, můj vysvoboditeli, 3 Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade, moje útočiště, zachránce můj, ty mě před násilím zachraňuješ! 4 Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli. 5 Ovinuly mě příboje smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka, 6 provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti. 7 V soužení jsem vzýval Hospodina, ke svému Bohu jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu. 8 Zachvěla se země, roztřásla se, nebesa v základech se hnula, chvěla se před jeho plamenným hněvem. 9 Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí. 10 Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno. 11 Na cheruba usedl a letěl, ukázal se na perutích větru. 12 Temno učinil stánkem kolem sebe, vířící vodstvo, mračna prachu. 13 Před jeho jasem vzplálo hořící uhlí. 14 Hospodin zaburácel z nebe, Nejvyšší vydal svůj hlas. 15 Vyslal šípy a rozehnal je, blesky je uvedl v zmatek. 16 Tu se objevila koryta moře, základy světa se obnažily, když Hospodin zaútočil, když zadul svým hněvivým dechem. 17 Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva. 18 Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli. 19 Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral. 20 Učinil mě volným, ubránil mě, protože si mě oblíbil. 21 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou, 22 neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha. 23 Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodbočil jsem od jeho nařízení. 24 Jemu jsem náležel dokonale, varoval se nepravosti. 25 Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mé tak, jak jevila se jemu. 26 Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost, 27 ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu. 28 A lid ponížený zachraňuješ, ale svým pohledem ponižuješ povýšené. 29 Ty jsi moje světlo, Hospodine. Hospodin mi září do mých temnot. 30 S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu, 31 s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají. 32 Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš! 33 Bůh je má záštita pevná a vodí mě cestou dokonalou, 34 on dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout, 35 učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk. 36 Podal jsi mi štít své spásy, tvá péče mé síly rozmnožila. 37 Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou. 38 Budu stíhat nepřátele, vyhladím je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám. 39 Docela je rozdrtím, už nepovstanou, pod nohy mi padnou. 40 Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš. 41 Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí. 42 Budou volat o pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví. 43 Roztluču je, budou jako prach země, pošlapu a podupu je jako bláto ulic. 44 Dals mi vyváznout z rozbrojů mého lidu, jako vůdce pronárodů jsi mě střežil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal. 45 Cizinci se budou vtírat do mé přízně, na slovo mě uposlechnou. 46 Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť. 47 Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spásná skála! 48 Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podřizuje. 49 Ty mě z rukou mých nepřátel vytrhuješ, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš. 50 Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu. 51 Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi a jeho potomstvu, navěky.“
1And David spoke to the Lord the words of this song on the day when the Lord delivered him from the hand of all his enemies, and from the hand of Saul. (Ex 15,1; Sd 5,1; 1Pa 16,7)2He said, “The Lord is my rock and my fortress and my deliverer, (Dt 32,4; Ž 18,2; Ž 31,3; Ž 71,3; Ž 91,2; Ž 144,2)3my[1] God, my rock, in whom I take refuge, my shield, and the horn of my salvation, my stronghold and my refuge, my savior; you save me from violence. (Gn 15,1; 2S 22,31; 2S 22,32; 2S 22,47; Ž 9,9; Ž 14,6; Ž 46,7; Ž 46,11; Ž 59,9; Ž 59,16; Ž 62,2; Ž 62,6; Ž 71,7; Př 18,10; Jr 16,19; L 1,69; Žd 2,13)4I call upon the Lord, who is worthy to be praised, and I am saved from my enemies. (1Pa 16,25; Ž 48,1; Ž 96,4)5“For the waves of death encompassed me, the torrents of destruction assailed me;[2] (Ž 42,7; Ž 93,4; Jon 2,3)6the cords of Sheol entangled me; the snares of death confronted me. (Ž 116,3)7“In my distress I called upon the Lord; to my God I called. From his temple he heard my voice, and my cry came to his ears. (Ž 18,6; Ž 116,4; Ž 120,1; Jon 2,2)8“Then the earth reeled and rocked; the foundations of the heavens trembled and quaked, because he was angry. (Sd 5,4; Jb 26,11; Ž 77,18; Ž 97,4)9Smoke went up from his nostrils,[3] and devouring fire from his mouth; glowing coals flamed forth from him. (2S 22,13)10He bowed the heavens and came down; thick darkness was under his feet. (Ex 20,21; 1Kr 8,12; Ž 97,2; Ž 144,5; Iz 64,1)11He rode on a cherub and flew; he was seen on the wings of the wind. (Ž 104,3)12He made darkness around him his canopy, thick clouds, a gathering of water. (2S 22,10; Jb 36,29)13Out of the brightness before him coals of fire flamed forth. (2S 22,9)14The Lord thundered from heaven, and the Most High uttered his voice. (Jb 37,4; Ž 29,3)15And he sent out arrows and scattered them; lightning, and routed them. (Dt 32,23; Ž 7,13; Ž 77,17; Ž 144,6; Abk 3,11)16Then the channels of the sea were seen; the foundations of the world were laid bare, at the rebuke of the Lord, at the blast of the breath of his nostrils. (Ex 15,8)17“He sent from on high, he took me; he drew me out of many waters. (Ž 144,7)18He rescued me from my strong enemy, from those who hated me, for they were too mighty for me.19They confronted me in the day of my calamity, but the Lord was my support.20He brought me out into a broad place; he rescued me, because he delighted in me. (2S 15,26; Ž 31,8; Ž 118,5)21“The Lord dealt with me according to my righteousness; according to the cleanness of my hands he rewarded me. (1S 26,23; 1Kr 8,32; Ž 7,8; Ž 24,4)22For I have kept the ways of the Lord and have not wickedly departed from my God. (Gn 18,19; Př 8,32)23For all his rules were before me, and from his statutes I did not turn aside. (Ž 119,30; Ž 119,102)24I was blameless before him, and I kept myself from guilt. (Gn 6,9; Gn 17,1; Jb 1,1)25And the Lord has rewarded me according to my righteousness, according to my cleanness in his sight. (2S 22,21)26“With the merciful you show yourself merciful; with the blameless man you show yourself blameless; (2S 22,24; Mt 5,7)27with the purified you deal purely, and with the crooked you make yourself seem tortuous.28You save a humble people, but your eyes are on the haughty to bring them down. (Ž 72,12; Iz 2,11; Iz 2,17; L 1,51)29For you are my lamp, O Lord, and my God lightens my darkness. (2S 21,17; Jb 29,3; Ž 27,1)30For by you I can run against a troop, and by my God I can leap over a wall.31This God—his way is perfect; the word of the Lord proves true; he is a shield for all those who take refuge in him. (Dt 32,4; 2S 22,3; Ž 5,12; Ž 33,20; Ž 59,11; Ž 84,9; Př 30,5; Mt 5,48)32“For who is God, but the Lord? And who is a rock, except our God? (2S 22,2)33This God is my strong refuge and has made my[4] way blameless.[5] (2S 22,2; Ž 28,8; Ž 31,3)34He made my feet like the feet of a deer and set me secure on the heights. (Dt 32,13; Dt 33,29; 2S 2,18; Iz 58,14)35He trains my hands for war, so that my arms can bend a bow of bronze. (Ž 144,1)36You have given me the shield of your salvation, and your gentleness made me great.37You gave a wide place for my steps under me, and my feet[6] did not slip; (Př 4,12)38I pursued my enemies and destroyed them, and did not turn back until they were consumed.39I consumed them; I thrust them through, so that they did not rise; they fell under my feet. (Mal 4,3)40For you equipped me with strength for the battle; you made those who rise against me sink under me. (Ž 44,5; Ž 59,1)41You made my enemies turn their backs to me,[7] those who hated me, and I destroyed them. (Ex 23,27)42They looked, but there was none to save; they cried to the Lord, but he did not answer them. (1S 28,6; Př 1,28; Iz 1,15; Mi 3,4)43I beat them fine as the dust of the earth; I crushed them and stamped them down like the mire of the streets. (2Kr 13,7; Iz 10,6; Mi 7,10; Za 10,5)44“You delivered me from strife with my people;[8] you kept me as the head of the nations; people whom I had not known served me. (2S 8,1; Iz 55,5)45Foreigners came cringing to me; as soon as they heard of me, they obeyed me.46Foreigners lost heart and came trembling[9] out of their fortresses. (Mi 7,17)47“The Lord lives, and blessed be my rock, and exalted be my God, the rock of my salvation, (Dt 32,15; 2S 22,3; 2S 22,32; Ž 89,26; Ž 95,1)48the God who gave me vengeance and brought down peoples under me, (Ž 144,2)49who brought me out from my enemies; you exalted me above those who rose against me; you delivered me from men of violence. (2S 22,40; Ž 140,1)50“For this I will praise you, O Lord, among the nations, and sing praises to your name. (Ř 15,9)51Great salvation he brings[10] to his king, and shows steadfast love to his anointed, to David and his offspring forever.” (1S 16,12; 2S 7,12; Ž 89,20; Ž 89,29; Ž 144,10)