1. Samuelova 24 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

— David v jeskyni Én-gedí - David dokázal Saulovi svou upřímnost; neohrozil jeho život, ač ho měl ve své moci.

1 David odtud vystoupil a usadil se na nepřístupných vrcholcích u Én-gedí. 2 Když se Saul vrátil ze stíhání Pelištejců, oznámili mu: „Hle, David je v poušti Én-gedí.“ 3 Saul tedy vzal tři tisíce mužů vybraných z celého Izraele a vydal se hledat Davida a jeho muže po Kozorožčích skalách. 4 Došel až k ohradám pro stáda, které byly při cestě; byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby vykonal potřebu. V odlehlém koutu jeskyně však seděl David se svými muži. 5 Tu Davidovi jeho muži řekli: „Toto je den, o němž ti Hospodin řekl: ‚Vydám ti do rukou tvého nepřítele.‘ Můžeš s ním naložit, jak se ti zlíbí.“ David se přikradl a odřízl cíp Saulova pláště. 6 Ale pro to odříznutí cípu Saulova pláště si David potom dělal výčitky. 7 Svým mužům řekl: „Chraň mě Hospodin, abych se dopustil něčeho takového na svém pánu, na Hospodinově pomazaném, a vztáhl na něho ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný!“ 8 Těmi slovy David své muže zarazil a nedovolil jim povstat proti Saulovi. Saul vstal, vyšel z jeskyně a šel svou cestou. 9 Potom vstal i David, vyšel z jeskyně a volal za Saulem: „Králi, můj pane!“ Saul se ohlédl. David padl na kolena tváří k zemi a klaněl se. 10 David Saulovi řekl: „Proč posloucháš lidské řeči, že David usiluje o tvou zkázu? 11 Hle, na vlastní oči dnes vidíš, že tě dnes v jeskyni vydal Hospodin do mých rukou. Říkali, abych tě zabil. Já jsem tě však ušetřil. Řekl jsem: Na svého pána nevztáhnu ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný. 12 Pohleď, můj otče! Pohleď na cíp svého pláště v mé ruce. Odřízl jsem cíp tvého pláště a nezabil jsem tě. Uvaž a pohleď, že na mé ruce nelpí žádné zlo ani nevěrnost. Já jsem se proti tobě neprohřešil, ale ty mi ukládáš o život, chceš mi jej vzít. 13 Ať nás rozsoudí Hospodin. Ať Hospodin vykoná nad tebou pomstu za mne. Má ruka však proti tobě nebude. 14 Jak praví dávné přísloví: ‚Svévole pochází od svévolníků,‘ ale má ruka proti tobě nebude. 15 Proti komu vytáhl izraelský král? Koho pronásleduješ? Mrtvého psa, pouhou blechu! 16 Ať Hospodin vede mou při a rozsoudí nás. Ať přihlédne a rozhodne můj spor a svým rozsudkem mě vysvobodí z tvých rukou.“ 17 Když David přestal k Saulovi takto mluvit, Saul zvolal: „Což to není tvůj hlas, můj synu Davide?“ A Saul se dal do hlasitého pláče. 18 Pak Davidovi řekl: „Jsi spravedlivější než já. Ty mi odplácíš dobrým, ale já jsem ti odplácel zlým. 19 Dals mi to dnes najevo, když jsi mi prokázal dobro. Hospodin mě vydal do tvých rukou, ale tys mě nezabil. 20 Kdypak někdo najde svého nepřítele a nechá ho odejít v dobrém? Kéž tě Hospodin odmění dobrým za to, cos mi dnes učinil! 21 Věru, teď už vím, že kralovat budeš určitě ty. Izraelské království bude v tvých rukou stálé. 22 A teď mi odpřisáhni při Hospodinu, že nevyhubíš mé potomstvo a že mé jméno z domu mého otce nevyhladíš!“ 23 David to Saulovi odpřisáhl. Saul se pak odebral ke svému domu a David se svými muži vystoupil do skalní skrýše.

English Standard Version

od Crossway

David Spares Saul’s Life

1 ^[1] When Saul returned from following the Philistines, he was told, “Behold, David is in the wilderness of Engedi.” (1S 23,28) 2 Then Saul took three thousand chosen men out of all Israel and went to seek David and his men in front of the Wildgoats’ Rocks. (1S 26,2) 3 And he came to the sheepfolds by the way, where there was a cave, and Saul went in to relieve himself.^[2] Now David and his men were sitting in the innermost parts of the cave. (Sd 3,24) 4 And the men of David said to him, “Here is the day of which the Lord said to you, ‘Behold, I will give your enemy into your hand, and you shall do to him as it shall seem good to you.’” Then David arose and stealthily cut off a corner of Saul’s robe. (1S 24,7; 1S 26,8) 5 And afterward David’s heart struck him, because he had cut off a corner of Saul’s robe. (2S 24,10) 6 He said to his men, “The Lord forbid that I should do this thing to my lord, the Lord’s anointed, to put out my hand against him, seeing he is the Lord’s anointed.” (1S 12,3; 1S 26,11) 7 So David persuaded his men with these words and did not permit them to attack Saul. And Saul rose up and left the cave and went on his way. (Ž 7,4) 8 Afterward David also arose and went out of the cave, and called after Saul, “My lord the king!” And when Saul looked behind him, David bowed with his face to the earth and paid homage. 9 And David said to Saul, “Why do you listen to the words of men who say, ‘Behold, David seeks your harm’? 10 Behold, this day your eyes have seen how the Lord gave you today into my hand in the cave. And some told me to kill you, but I spared you.^[3] I said, ‘I will not put out my hand against my lord, for he is the Lord’s anointed.’ (1S 24,4; 1S 24,6) 11 See, my father, see the corner of your robe in my hand. For by the fact that I cut off the corner of your robe and did not kill you, you may know and see that there is no wrong or treason in my hands. I have not sinned against you, though you hunt my life to take it. (1S 26,20; Ž 7,3) 12 May the Lord judge between me and you, may the Lord avenge me against you, but my hand shall not be against you. (Gn 16,5; Sd 11,27) 13 As the proverb of the ancients says, ‘Out of the wicked comes wickedness.’ But my hand shall not be against you. 14 After whom has the king of Israel come out? After whom do you pursue? After a dead dog! After a flea! (1S 17,43; 1S 26,20) 15 May the Lord therefore be judge and give sentence between me and you, and see to it and plead my cause and deliver me from your hand.” (1S 24,12; 1S 25,39; Ž 35,1; Ž 43,1; Ž 119,154)

1S 24,121S 25,39Ž 35,1Ž 43,1Ž 119,154

16 As soon as David had finished speaking these words to Saul, Saul said, “Is this your voice, my son David?” And Saul lifted up his voice and wept. (1S 26,17) 17 He said to David, “You are more righteous than I, for you have repaid me good, whereas I have repaid you evil. (1S 26,21) 18 And you have declared this day how you have dealt well with me, in that you did not kill me when the Lord put me into your hands. 19 For if a man finds his enemy, will he let him go away safe? So may the Lord reward you with good for what you have done to me this day. 20 And now, behold, I know that you shall surely be king, and that the kingdom of Israel shall be established in your hand. (1S 23,17) 21 Swear to me therefore by the Lord that you will not cut off my offspring after me, and that you will not destroy my name out of my father’s house.” (Gn 21,23; 2S 21,7) 22 And David swore this to Saul. Then Saul went home, but David and his men went up to the stronghold. (1S 23,29)