Jednotné království - KONEC VLÁDY DAVIDOVY - — David a Šúnemanka - Davidova sešlost věkem.
1 Král David zestárl a dosáhl vysokého věku. Přikrývali ho pokrývkami, ale nemohl se zahřát.2 Proto mu jeho služebníci navrhli: „Ať vyhledají králi, našemu pánu, dívku pannu, aby byla králi k službám a opatrovala ho; bude též uléhat po tvém boku a zahřívat krále, našeho pána.“3 Hledali tedy po celém izraelském území krásnou dívku, až našli Šúnemanku Abíšagu a přivedli ji ke králi.4 Byla to překrásná dívka; opatrovala krále a obsluhovala ho. Král ji však nepoznal.
— Adonijášovy nároky na trůn - Nový spor o následnictví v Davidově rodině.
5 Adonijáš, syn Chagítin, se vynášel: „Kralovat budu já.“ A opatřil si vůz, koně a padesát mužů, kteří běhali před ním.6 Otec ho po celý ten čas nezarmoutil otázkou: „Co to děláš?“ Také on byl velmi pěkné postavy; narodil se po Abšalómovi.7 Dohodl se s Jóabem, synem Serújiným, a s knězem Ebjátarem. Ti Adonijáše podporovali.8 Avšak kněz Sádok a Benajáš, syn Jójadův, ani prorok Nátan a Šimeí, Reí a Davidovi bohatýři při Adonijášovi nestáli. 9 Adonijáš připravil obětní hod, brav, skot a vykrmený dobytek, u kamene Zócheletu, který je vedle pramene Rogelu, a pozval všechny své bratry, královy syny, i všechny judské muže, královy služebníky.10 Ale proroka Nátana, Benajáše, bohatýry a svého bratra Šalomouna nepozval.
— Pomazání Šalomouna za krále - Prorok Nátan a Bat-šeba rozhodnou následnický spor ve prospěch Šalomouna.
11 I řekl Nátan Bat-šebě, matce Šalomounově: „Neslyšela jsi, že se Adonijáš, syn Chagítin, stal králem? A David, náš pán, o tom neví.12 Pojď tedy, poradím ti, jak se zachráníš ty i tvůj syn Šalomoun.13Nuže, vejdi ke králi Davidovi a zeptej se ho: ,Což jsi ty sám, králi, můj pane, nepřísahal své otrokyni: Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn? Proč se tedy stal králem Adonijáš?‘14 Zatímco tam ještě budeš s králem mluvit, přijdu za tebou a potvrdím tvá slova.“15 Bat-šeba tedy vešla do pokojíka ke králi. Král totiž byl už velmi starý a Šúnemanka Abíšag ho obsluhovala.16 Bat-šeba před králem padla na kolena a poklonila se mu. Král se otázal: „Co si přeješ?“17 Odpověděla mu: „Můj pane, ty jsi své otrokyni přísahal při Hospodinu, svém Bohu: ‚Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn.‘18 A hle, teď se stal králem Adonijáš, a ty, králi, můj pane, o tom nevíš.19 Už připravil obětní hod, býky a velké množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny, kněze Ebjátara a velitele vojska Jóaba, ale tvého služebníka Šalomouna nepozval.20 K tobě, králi, můj pane, se upírají oči celého Izraele, abys jim oznámil, kdo po tobě dosedne na trůn krále, mého pána.21 Kdyby se stalo, že by král, můj pán, ulehl ke svým otcům, budeme tu stát já a můj syn Šalomoun jako hříšníci.“ 22 Zatímco ještě mluvila s králem, přišel prorok Nátan.23 Oznámili králi: „Je tu prorok Nátan.“ Vstoupil před krále a klaněl se mu tváří až k zemi.24 Pak se Nátan otázal: „Králi, můj pane, což jsi řekl: ‚Po mně bude králem Adonijáš, ten dosedne na můj trůn?‘25 Dnes totiž sestoupil a připravil obětní hod, býky a množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny i velitele vojska a kněze Ebjátara a oni s ním jedí a pijí a provolávají: ‚Ať žije král Adonijáš!‘26 Ale mne, tvého služebníka, ani kněze Sádoka a Benajáše, syna Jójadova, ani tvého služebníka Šalomouna nepozval.27 Pochází tento rozkaz vskutku od krále, mého pána? Neuvědomil jsi svého služebníka o tom, kdo po tobě dosedne na trůn, králi, můj pane.“ 28 Král David odpověděl: „Zavolejte mi Bat-šebu.“ Vešla před krále a zůstala před ním stát.29 Král se zapřisáhl: „Jakože živ je Hospodin, který mě vykoupil z každého soužení,30 jak jsem ti přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele, králem bude po mně tvůj syn Šalomoun, ten dosedne na můj trůn místo mne; učiním tak ještě dnes.“31 Bat-šeba padla na kolena, poklonila se králi tváří k zemi a řekla: „Ať navěky žije král David, můj pán.“ 32 Potom král David nařídil: „Zavolejte mi kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jójadova.“ Když předstoupili před krále,33 král jim řekl: „Vezměte s sebou služebníky svého pána, posaďte mého syna Šalomouna na mou mezkyni a doveďte ho dolů ke Gíchónu.34 Tam ho kněz Sádok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Zatroubíte na polnici a budete volat: ‚Ať žije král Šalomoun!‘35 Pak půjdete za ním vzhůru a on přijde, dosedne na můj trůn a bude králem místo mne. Je to můj příkaz, aby on byl vévodou nad Izraelem i nad Judou.“36 Benajáš, syn Jójadův, králi odpověděl: „Stane se! Tak rozhodl Hospodin, Bůh krále, mého pána.37 Jako byl Hospodin při králi, mém pánu, tak ať je při Šalomounovi a ať vyvýší jeho trůn nad trůn krále Davida, mého pána.“ 38 Kněz Sádok, prorok Nátan a Benajáš, syn Jójadův, i Keretejci a Peletejci sešli dolů; Šalomouna posadili na mezkyni krále Davida a vedli ho ke Gíchónu.39 Kněz Sádok vzal ze stanu Hospodinova roh s olejem a Šalomouna pomazal. Zatroubili na polnici a všechen lid provolal: „Ať žije král Šalomoun!“40 Všechen lid pak šel vzhůru za ním, pískal na píšťaly a převelice se radoval; země od toho hluku až pukala.
— Potlačené povstání - Adonijáš se podrobuje Šalomounovi.
41 Adonijáš a všichni pozvaní, kteří byli s ním, to uslyšeli, když hostina končila. Jóab zaslechl zvuk polnice a otázal se: „Co je to ve městě za velký halas?“42 Zatímco ještě mluvil, přišel Jónatan, syn kněze Ebjátara, a Adonijáš mu řekl: „Pojď, ty jsi statečný muž a jistě přinášíš dobrou zvěst.“43 Ale Jónatan Adonijášovi odpověděl: „Naopak. Král David, náš pán, ustanovil za krále Šalomouna.44 Král s ním poslal kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jójadova, i Keretejce a Peletejce a posadili ho na královu mezkyni.45 Kněz Sádok a prorok Nátan ho u Gíchónu pomazali za krále, a když šli odtamtud radostně vzhůru, město halasilo. To byl ten zvuk, který jste zaslechli.46 Šalomoun už dosedl na královský trůn.47 Královi služebníci přišli rovněž a dobrořečili našemu pánu, králi Davidovi: ‚Ať tvůj Bůh učiní jméno Šalomounovo slavnějším než tvé jméno a ať vyvýší jeho trůn nad tvůj trůn.‘ A král se na svém lůžku poklonil.48 Poté král řekl: ‚Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že nám dal dnes toho, kdo bude sedět na mém trůnu, a že to mé oči vidí.‘“ 49 Tu se všichni pozvaní, kteří byli při Adonijášovi, roztřásli, vstali a každý šel svou cestou.50 I Adonijáš vstal a ze strachu před Šalomounem šel a chytil se rohů oltáře.51 Šalomounovi oznámili: „Hle, Adonijáš se bojí krále Šalomouna, drží se rohů oltáře a říká: ‚Ať mi dnes král Šalomoun odpřisáhne, že svého služebníka neusmrtí mečem.‘“52 Šalomoun řekl: „Bude-li se chovat jako statečný muž, ani vlas mu nespadne na zem, bude-li však na něm shledáno něco zlého, zemře.“53 Král Šalomoun ho dal odvést od oltáře a on přišel a poklonil se králi Šalomounovi. Šalomoun mu řekl: „Jdi do svého domu.“
1Now King David was old and advanced in years. And although they covered him with clothes, he could not get warm.2Therefore his servants said to him, “Let a young woman be sought for my lord the king, and let her wait on the king and be in his service. Let her lie in your arms,[1] that my lord the king may be warm.”3So they sought for a beautiful young woman throughout all the territory of Israel, and found Abishag the Shunammite, and brought her to the king. (Jz 19,18)4The young woman was very beautiful, and she was of service to the king and attended to him, but the king knew her not.
Adonijah Sets Himself Up as King
5Now Adonijah the son of Haggith exalted himself, saying, “I will be king.” And he prepared for himself chariots and horsemen, and fifty men to run before him. (2S 3,4; 2S 15,1)6His father had never at any time displeased him by asking, “Why have you done thus and so?” He was also a very handsome man, and he was born next after Absalom. (2S 3,3; 1Pa 3,2)7He conferred with Joab the son of Zeruiah and with Abiathar the priest. And they followed Adonijah and helped him. (2S 2,13; 2S 2,18; 2S 20,25)8But Zadok the priest and Benaiah the son of Jehoiada and Nathan the prophet and Shimei and Rei and David’s mighty men were not with Adonijah. (2S 8,18; 2S 12,1; 2S 23,8; 1Kr 1,7; 1Kr 4,18)9Adonijah sacrificed sheep, oxen, and fattened cattle by the Serpent’s Stone, which is beside En-rogel, and he invited all his brothers, the king’s sons, and all the royal officials of Judah, (Jz 15,7; 2S 17,17)10but he did not invite Nathan the prophet or Benaiah or the mighty men or Solomon his brother. (2S 12,24)
Nathan and Bathsheba Before David
11Then Nathan said to Bathsheba the mother of Solomon, “Have you not heard that Adonijah the son of Haggith has become king and David our lord does not know it? (1Kr 1,5)12Now therefore come, let me give you advice, that you may save your own life and the life of your son Solomon.13Go in at once to King David, and say to him, ‘Did you not, my lord the king, swear to your servant, saying, “Solomon your son shall reign after me, and he shall sit on my throne”? Why then is Adonijah king?’ (1Kr 1,30; 1Pa 22,9)14Then while you are still speaking with the king, I also will come in after you and confirm[2] your words.”15So Bathsheba went to the king in his chamber (now the king was very old, and Abishag the Shunammite was attending to the king).16Bathsheba bowed and paid homage to the king, and the king said, “What do you desire?”17She said to him, “My lord, you swore to your servant by the Lord your God, saying, ‘Solomon your son shall reign after me, and he shall sit on my throne.’ (1Kr 1,13)18And now, behold, Adonijah is king, although you, my lord the king, do not know it.19He has sacrificed oxen, fattened cattle, and sheep in abundance, and has invited all the sons of the king, Abiathar the priest, and Joab the commander of the army, but Solomon your servant he has not invited. (1Kr 1,7; 1Kr 1,9; 1Kr 1,10)20And now, my lord the king, the eyes of all Israel are on you, to tell them who shall sit on the throne of my lord the king after him.21Otherwise it will come to pass, when my lord the king sleeps with his fathers, that I and my son Solomon will be counted offenders.” (Dt 31,16; 2S 7,12; 1Kr 2,10)22While she was still speaking with the king, Nathan the prophet came in.23And they told the king, “Here is Nathan the prophet.” And when he came in before the king, he bowed before the king, with his face to the ground.24And Nathan said, “My lord the king, have you said, ‘Adonijah shall reign after me, and he shall sit on my throne’?25For he has gone down this day and has sacrificed oxen, fattened cattle, and sheep in abundance, and has invited all the king’s sons, the commanders[3] of the army, and Abiathar the priest. And behold, they are eating and drinking before him, and saying, ‘Long live King Adonijah!’ (1S 10,24; 1Kr 1,19)26But me, your servant, and Zadok the priest, and Benaiah the son of Jehoiada, and your servant Solomon he has not invited. (1Kr 1,8; 1Kr 1,10; 1Kr 1,32)27Has this thing been brought about by my lord the king and you have not told your servants who should sit on the throne of my lord the king after him?”
Solomon Anointed King
28Then King David answered, “Call Bathsheba to me.” So she came into the king’s presence and stood before the king.29And the king swore, saying, “As the Lord lives, who has redeemed my soul out of every adversity, (Rt 3,13)30as I swore to you by the Lord, the God of Israel, saying, ‘Solomon your son shall reign after me, and he shall sit on my throne in my place,’ even so will I do this day.” (1Kr 1,13; 1Kr 1,17)31Then Bathsheba bowed with her face to the ground and paid homage to the king and said, “May my lord King David live forever!” (Neh 2,3; Da 2,4; Da 3,9; Da 5,10; Da 6,6; Da 6,21)32King David said, “Call to me Zadok the priest, Nathan the prophet, and Benaiah the son of Jehoiada.” So they came before the king.33And the king said to them, “Take with you the servants of your lord and have Solomon my son ride on my own mule, and bring him down to Gihon. (2S 11,11; 2S 20,6; 2Pa 32,30; 2Pa 33,14)34And let Zadok the priest and Nathan the prophet there anoint him king over Israel. Then blow the trumpet and say, ‘Long live King Solomon!’ (1S 10,1; 1S 10,24; 2S 15,10; 1Kr 1,25; 2Kr 9,13; 2Kr 11,14)35You shall then come up after him, and he shall come and sit on my throne, for he shall be king in my place. And I have appointed him to be ruler over Israel and over Judah.”36And Benaiah the son of Jehoiada answered the king, “Amen! May the Lord, the God of my lord the king, say so.37As the Lord has been with my lord the king, even so may he be with Solomon, and make his throne greater than the throne of my lord King David.” (1S 20,13; 1Kr 1,47)38So Zadok the priest, Nathan the prophet, and Benaiah the son of Jehoiada, and the Cherethites and the Pelethites went down and had Solomon ride on King David’s mule and brought him to Gihon. (2S 8,18)39There Zadok the priest took the horn of oil from the tent and anointed Solomon. Then they blew the trumpet, and all the people said, “Long live King Solomon!” (Ex 30,23; 1Kr 1,34; 1Pa 29,22; Ž 89,20)40And all the people went up after him, playing on pipes, and rejoicing with great joy, so that the earth was split by their noise.41Adonijah and all the guests who were with him heard it as they finished feasting. And when Joab heard the sound of the trumpet, he said, “What does this uproar in the city mean?”42While he was still speaking, behold, Jonathan the son of Abiathar the priest came. And Adonijah said, “Come in, for you are a worthy man and bring good news.” (2S 15,27; 2S 15,36; 2S 17,17; 2S 18,27)43Jonathan answered Adonijah, “No, for our lord King David has made Solomon king,44and the king has sent with him Zadok the priest, Nathan the prophet, and Benaiah the son of Jehoiada, and the Cherethites and the Pelethites. And they had him ride on the king’s mule. (1Kr 1,38)45And Zadok the priest and Nathan the prophet have anointed him king at Gihon, and they have gone up from there rejoicing, so that the city is in an uproar. This is the noise that you have heard. (1Kr 1,33)46Solomon sits on the royal throne. (1Pa 29,23)47Moreover, the king’s servants came to congratulate our lord King David, saying, ‘May your God make the name of Solomon more famous than yours, and make his throne greater than your throne.’ And the king bowed himself on the bed. (Gn 47,31; 1Kr 1,37)48And the king also said, ‘Blessed be the Lord, the God of Israel, who has granted someone[4] to sit on my throne this day, my own eyes seeing it.’” (1Kr 3,6; Ž 132,11)49Then all the guests of Adonijah trembled and rose, and each went his own way.50And Adonijah feared Solomon. So he arose and went and took hold of the horns of the altar. (Ex 27,2; 1Kr 2,28)51Then it was told Solomon, “Behold, Adonijah fears King Solomon, for behold, he has laid hold of the horns of the altar, saying, ‘Let King Solomon swear to me first that he will not put his servant to death with the sword.’”52And Solomon said, “If he will show himself a worthy man, not one of his hairs shall fall to the earth, but if wickedness is found in him, he shall die.” (1S 14,45)53So King Solomon sent, and they brought him down from the altar. And he came and paid homage to King Solomon, and Solomon said to him, “Go to your house.”