1 Žalm pro Asafa. Bože, vtrhly pronárody do dědictví tvého, tvůj svatý chrám poskvrnily, Jeruzalém obrátily v hromady sutin! 2 Mrtvoly tvých služebníků daly za potravu nebeskému ptactvu, těla tobě věrných zemské zvěři. 3 Prolévaly jejich krev okolo Jeruzaléma jak vodu, a nebyl, kdo by je pohřbil. 4 Tupení svých sousedů jsme vystaveni, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky. 5 Dlouho ještě, Hospodine? Chceš se pořád hněvat? Bude tvoje rozhorlení planout jako oheň? 6 Vylej svoje rozhořčení na pronárody, jež neznají se k tobě, na království, která nevzývají tvoje jméno; 7 vždyť pozřely Jákoba a zpustošily jeho nivy. 8 Nepřipomínej nám staré nepravosti, pospěš nám vstříc se svým slitováním, jsme naprosto vyčerpáni. 9 Bože, naše spáso, pomoz nám pro slávu svého jména, vysvoboď nás, zprosť nás hříchů pro své jméno! 10 Proč by měly pronárody říkat: „Kde je ten jejich Bůh?“ Kéž by pronárody poznaly před naším zrakem pomstu za prolitou krev tvých služebníků. 11 Kéž k tobě pronikne sténání vězňů! Mocnou paží svou zachovej syny smrti! 12 Našim sousedům vrať sedminásobně do klína potupu, jíž potupili tebe, Panovníku. 13 My, tvůj lid – ovce, jež paseš, budeme ti navěky, po všechna pokolení, vzdávat chválu a vyprávět o tvých chvályhodných činech.
1A Psalm of Asaph. O God, the nations have come into your inheritance; they have defiled your holy temple; they have laid Jerusalem in ruins. (Ex 15,17; 2Kr 25,9; 2Pa 36,19; Ž 50,1; Ž 74,2; Ž 74,7; Jr 26,18; Pl 1,10; Mi 3,12)2They have given the bodies of your servants to the birds of the heavens for food, the flesh of your faithful to the beasts of the earth. (Dt 28,26; Ž 50,5; Ž 74,19; Jr 7,33; Jr 16,4; Jr 19,7; Jr 34,20)3They have poured out their blood like water all around Jerusalem, and there was no one to bury them. (2Kr 9,10; Jr 14,16)4We have become a taunt to our neighbors, mocked and derided by those around us. (Ž 44,13; Da 9,16)5How long, O Lord? Will you be angry forever? Will your jealousy burn like fire? (Ž 13,1; Ž 74,1; Ž 74,10; Ž 78,21; Ž 78,58; Ž 80,4; Ž 85,5; Ž 89,46)6Pour out your anger on the nations that do not know you, and on the kingdoms that do not call upon your name! (Ž 14,4; Jr 10,25; Sf 3,8; 2Te 1,8)7For they have devoured Jacob and laid waste his habitation.8Do not remember against us our former iniquities;[1] let your compassion come speedily to meet us, for we are brought very low. (Ž 116,6; Ž 142,6; Iz 64,9; Jr 11,10)9Help us, O God of our salvation, for the glory of your name; deliver us, and atone for our sins, for your name’s sake! (2Pa 14,11; Ž 23,3; Ž 65,3; Jr 14,7; Jr 14,21)10Why should the nations say, “Where is their God?” Let the avenging of the outpoured blood of your servants be known among the nations before our eyes! (Ž 42,3; Ž 94,1)11Let the groans of the prisoners come before you; according to your great power, preserve those doomed to die! (1S 20,31; Ž 102,20)12Return sevenfold into the lap of our neighbors the taunts with which they have taunted you, O Lord! (Gn 4,15; Gn 4,24; Lv 26,21; Lv 26,28; Ž 74,10; Př 6,31; Iz 65,6; Jr 32,18)13But we your people, the sheep of your pasture, will give thanks to you forever; from generation to generation we will recount your praise. (Ž 74,1; Iz 43,21)