1 Pro předního zpěváka, Davidův. Zpívaný žalm. 2 Povstane Bůh, a rozprchnou se jeho nepřátelé, na útěk se před ním dají, kdo ho nenávidí. 3 Odvaneš je jako dým. Tak jako taje vosk před žárem ohně, tak zhynou před Bohem svévolníci. 4 Spravedliví se však zaradují a jásotem budou oslavovat Boha, budou se radostně veselit. 5 Prozpěvujte Bohu, pějte žalmy jeho jménu, upravujte cestu tomu, který jede pustinami. Hospodin je jeho jméno, jásotem ho oslavujte. 6 Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém. 7 Bůh, jenž osamělé usazuje v domě, vyvádí vězně k šťastnému životu; odbojníci však zůstanou ve vyprahlé zemi. 8 Bože, když jsi táhl v čele svého lidu, když jsi kráčel pustým krajem, -Sela- 9 třásla se země, kanuly krůpěje z nebe před Bohem ze Sínaje, před Bohem, Bohem Izraele. 10 Štědrým přívalem jsi skrápěl své dědictví, Bože, když se země vysílila, pečoval jsi o ni. 11 Tvoje stádce se v ní usadilo. Bože, ve své dobrotě máš péči o poníženého! 12 Panovník pronáší výrok. Nesmírný je zástup žen, jež radostnou zvěst nesou: 13 „Pádí králové i se zástupy, pádí, hospodyně rozdělují kořist. 14 Zůstanete ležet mezi ohradami? Jak se blyští stříbrem potažená křídla holubice, perutě zlatavě zelenavé! 15 Už jí Všemohoucí rozehnal ty krále! To tys přikryl sněhem šerý Salmón.“ 16 Horou bohů je hora Bášan, hora Bášan je hora strmých štítů. 17 Proč, vy strmé horské štíty, úkosem shlížíte na horu, na níž se usadit zatoužil Bůh? Tam bude Hospodin přebývat natrvalo. 18 Božích vozů jsou desetitisíce, tisíce tisíců. Panovník je mezi nimi, ze Sínaje táhne do svatyně. 19 Vystoupil jsi na výšinu, ty, kdo byli v zajetí, jsi vedl, mnohé z lidí přijals darem, odbojníci však museli zůstat v poušti, Hospodine, Bože! 20 Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása. -Sela- 21 Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje. Je to on, Panovník Hospodin, kdo vyvádí z tenat smrti. 22 Ano, Bůh rozdrtí nepřátelům hlavu, témě tomu, který se ve vinách brodí. 23 Panovník řekl: „Vyvedu z Bášanu, vyvedl jsem i z hlubin moře 24 a noha tvá je rozdrtí v krvi, ať jazyk tvých psů má z nepřátel podíl.“ 25 Všichni spatřili tvůj průvod, Bože, průvod mého Boha, mého Krále, do svatyně. 26 Napřed šli zpěváci, za nimi hudebníci, uprostřed s bubínky dívky. 27 V shromážděních dobrořečte Bohu, Hospodinu, vy z pramene Izraele! 28 Tady je Benjamín, nejmladší, jenž se stal nad nimi pánem, nad veliteli Judy a jeho oddíly, nad veliteli Zabulóna, veliteli Neftalího. 29 Byl to příkaz tvého Boha. Nechť se tvá moc, Bože, mocně prokazuje v tom, co pro nás konáš 30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem. Králové ti budou přinášet dary. 31 Oboř se na tu divou zvěř v rákosí, na stádo turů mezi býčky národů, na toho, který se vrhá do bláta kvůli úlomku stříbra. Rozpraš národy válkychtivé! 32 Ať přijdou egyptští velmožové, ať Kúš vztáhne ruce vstříc Bohu. 33 Království země, zpívejte Bohu, zapějte žalmy Panovníku, -Sela- 34 tomu, jenž jezdí po nebi, po nebi odvěkém. Hle, vydal hlas, hlas plný moci. 35 Uznejte Boží moc! Jeho vznešenost se klene nad Izraelem, jeho moc do mraků strmí. 36 Bůh ze tvých svatyň vzbuzuje bázeň, Bůh Izraele. On dává moc a udatnost lidu. Požehnán buď Bůh!
1To the choirmaster. A Psalm of David. A Song. God shall arise, his enemies shall be scattered; and those who hate him shall flee before him! (Nu 10,35; Ž 89,10; Ž 92,9; Iz 33,3)2As smoke is driven away, so you shall drive them away; as wax melts before fire, so the wicked shall perish before God! (Ž 22,14; Ž 37,20; Ž 97,5; Mi 1,4)3But the righteous shall be glad; they shall exult before God; they shall be jubilant with joy! (Ž 32,11)4Sing to God, sing praises to his name; lift up a song to him who rides through the deserts; his name is the Lord; exult before him! (Ž 18,10; Ž 66,4; Ž 68,33; Ž 89,8; Iz 40,3; Iz 62,10)5Father of the fatherless and protector of widows is God in his holy habitation. (Dt 10,18; Ž 10,14)6God settles the solitary in a home; he leads out the prisoners to prosperity, but the rebellious dwell in a parched land. (1S 2,5; Ž 68,18; Ž 69,33; Ž 107,10; Ž 107,14; Ž 107,33; Ž 107,40; Ž 113,9; Ž 146,7; Sk 12,7; Sk 16,26)7O God, when you went out before your people, when you marched through the wilderness, (Ex 13,21; Sd 4,14; Sd 5,4; Ž 78,40; Abk 3,13; Za 14,3)8the earth quaked, the heavens poured down rain, before God, the One of Sinai, before God,[1] the God of Israel. (Ex 19,18; Sd 5,4)9Rain in abundance, O God, you shed abroad; you restored your inheritance as it languished; (Ž 65,9)10your flock[2] found a dwelling in it; in your goodness, O God, you provided for the needy. (Ž 65,9; Ž 78,20)11The Lord gives the word; the women who announce the news are a great host: (Ex 15,20; 1S 18,6; Ž 33,9)12“The kings of the armies—they flee, they flee!” The women at home divide the spoil— (Nu 31,8; Jz 10,16; Jz 12,7; Sd 5,19; Sd 5,30; Ž 110,5)13though you men lie among the sheepfolds— the wings of a dove covered with silver, its pinions with shimmering gold. (Gn 49,14; Sd 5,16)14When the Almighty scatters kings there, let snow fall on Zalmon. (Sd 9,48)15O mountain of God, mountain of Bashan; O many-peaked[3] mountain, mountain of Bashan!16Why do you look with hatred, O many-peaked mountain, at the mount that God desired for his abode, yes, where the Lord will dwell forever? (Dt 12,5; Ž 78,54; Ž 87,1; Ž 132,13)17The chariots of God are twice ten thousand, thousands upon thousands; the Lord is among them; Sinai is now in the sanctuary. (2Kr 6,17; Abk 3,8)18You ascended on high, leading a host of captives in your train and receiving gifts among men, even among the rebellious, that the Lord God may dwell there. (Ex 29,45; Sd 5,12; Ž 7,7; Ž 47,5; Ž 78,60; J 14,23; Sk 1,9; Sk 2,4; Sk 2,33; Ř 5,8; Ef 4,8; 1Tm 1,13; Zj 21,3)19Blessed be the Lord, who daily bears us up; God is our salvation. (Iz 46,4)20Our God is a God of salvation, and to God, the Lord, belong deliverances from death. (Dt 32,39; Kaz 7,18; Zj 1,18)21But God will strike the heads of his enemies, the hairy crown of him who walks in his guilty ways. (Ž 110,6; Abk 3,13)22The Lord said, “I will bring them back from Bashan, I will bring them back from the depths of the sea, (Nu 21,33; Am 9,2)23that you may strike your feet in their blood, that the tongues of your dogs may have their portion from the foe.” (1Kr 21,19; 1Kr 22,38; Ž 58,10)24Your procession is[4] seen, O God, the procession of my God, my King, into the sanctuary—25the singers in front, the musicians last, between them virgins playing tambourines: (Ex 15,20; Sd 11,34; 1Pa 13,8; 1Pa 15,16; Ž 33,3; Ž 47,5)26“Bless God in the great congregation, the Lord, O you[5] who are of Israel’s fountain!” (Dt 33,28; Ž 22,25; Ž 26,12; Iz 48,1; Iz 51,1)27There is Benjamin, the least of them, in the lead, the princes of Judah in their throng, the princes of Zebulun, the princes of Naphtali. (Sd 5,18; 1S 9,21)28Summon your power, O God,[6] the power, O God, by which you have worked for us. (Ž 42,8)29Because of your temple at Jerusalem kings shall bear gifts to you. (1Kr 10,10; 1Kr 10,25; 2Pa 32,23; Ž 45,12; Ž 76,11; Iz 18,7)30Rebuke the beasts that dwell among the reeds, the herd of bulls with the calves of the peoples. Trample underfoot those who lust after tribute; scatter the peoples who delight in war.[7] (2S 8,2; 2S 8,6; Jb 40,21; Ž 22,12; Iz 19,6; Ez 29,3; Ez 32,2)31Nobles shall come from Egypt; Cush shall hasten to stretch out her hands to God. (Ž 44,20; Ž 87,4; Iz 19,19; Iz 19,21; Iz 45,14; Sf 3,10)32O kingdoms of the earth, sing to God; sing praises to the Lord, (Ž 102,22)33to him who rides in the heavens, the ancient heavens; behold, he sends out his voice, his mighty voice. (Dt 10,14; Dt 33,26; 1Kr 8,27; Ž 18,10; Ž 29,4; Ž 46,6; Ž 104,3)34Ascribe power to God, whose majesty is over Israel, and whose power is in the skies. (Ž 29,1; Ž 36,5; Ž 57,10; Ž 108,4; Ž 150,1)35Awesome is God from his[8] sanctuary; the God of Israel—he is the one who gives power and strength to his people. Blessed be God! (Ž 29,11; Ž 47,2; Ž 65,5; Ž 110,2; Iz 40,29)