Druhá kniha žalmů - JAKO LAŇ DYCHTÍ PO BYSTRÉ VODĚ
1 Pro předního zpěváka. Poučující, pro Kórachovce. 2 Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! 3 Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří? 4 Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“ 5 Vzpomínám na to a duši vylévám v sobě, jak jsem se v čele zástupu brával k Božímu domu, jak zvučně plesal a vzdával chválu hlučící dav, když slavil svátek. 6 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse. 7 Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí, proto mé vzpomínky za tebou spějí z krajiny jordánské, z chermónských končin, od hory Miseáru. 8 Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí. 9 Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou! Modlím se k Bohu života mého, 10 promlouvám k Bohu, své skále: „Proč na mě zapomínáš, proč musím chodit zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?“ 11 Smrtelnou ranou mým kostem jsou protivníci, kteří mě tupí, když se mě každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“ 12 Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.
1To the choirmaster. A Maskil[1] of the Sons of Korah. As a deer pants for flowing streams, so pants my soul for you, O God. (1Pa 6,33; 1Pa 6,37; Jl 1,20)2My soul thirsts for God, for the living God. When shall I come and appear before God?[2] (Ex 23,17; Jz 3,10; Ž 63,1; Ž 84,2; Ž 84,7; Iz 41,17; Iz 55,1; Da 6,26; J 7,37)3My tears have been my food day and night, while they say to me all the day long, “Where is your God?” (Ž 42,10; Ž 79,10; Ž 80,5; Ž 102,9; Ž 115,2; Jl 2,17; Mi 7,10)4These things I remember, as I pour out my soul: how I would go with the throng and lead them in procession to the house of God with glad shouts and songs of praise, a multitude keeping festival. (1S 1,15; 2S 6,15; Jb 30,16; Ž 55,14; Ž 62,8; Iz 30,29; Pl 2,19)5Why are you cast down, O my soul, and why are you in turmoil within me? Hope in God; for I shall again praise him, my salvation[3] (Ž 42,11; Ž 43,5; Ž 77,3; Pl 3,24; Mt 26,38; J 12,27)6and my God. My soul is cast down within me; therefore I remember you from the land of Jordan and of Hermon, from Mount Mizar. (Dt 3,9; 2S 17,22; 2S 17,24; Jon 2,7)7Deep calls to deep at the roar of your waterfalls; all your breakers and your waves have gone over me. (Ž 32,6; Ž 88,7; Jon 2,3)8By day the Lord commands his steadfast love, and at night his song is with me, a prayer to the God of my life. (Jb 35,10; Ž 4,4; Ž 16,7; Ž 44,4; Ž 63,6; Ž 68,28; Ž 71,3; Ž 77,6; Ž 119,55; Ž 119,62; Ž 119,148; Ž 133,3; Ž 149,5)9I say to God, my rock: “Why have you forgotten me? Why do I go mourning because of the oppression of the enemy?” (2S 22,2; Ž 18,2; Ž 38,6; Ž 43,2)10As with a deadly wound in my bones, my adversaries taunt me, while they say to me all the day long, “Where is your God?” (Ž 42,3)11Why are you cast down, O my soul, and why are you in turmoil within me? Hope in God; for I shall again praise him, my salvation and my God. (Ž 42,5)