HOSPODINE, VEĎ SPOR S TĚMI, KDO VEDOU SPOR SE MNOU
1 Davidův. Hospodine, veď spor s těmi, kdo vedou spor se mnou, bojuj proti těm, kdo proti mně boj vedou. 2 Chop se pavézy a štítu, na pomoc mi povstaň, 3 rozmáchni se kopím a sekerou proti těm, kdo mě pronásledují, a řekni mi: „Jsem tvoje spása.“ 4 Ať se hanbí, ať se stydí ti, kdo o život mi ukládají. Ať táhnou zpět, ať se zardí ti, kdo zlo mi strojí. 5 Ať jsou jako plevy hnané větrem, až na ně udeří anděl Hospodinův, 6 ať je jejich cesta ztemnělá a kluzká, až je Hospodinův anděl bude stíhat. 7 Bez důvodů síť mi nastražili, bez důvodů na mne vykopali jámu. 8 Ať na něj přikvačí znenadání zkáza, do sítě, již nastražil, ať sám se chytí, do zkázy ať padne. 9 Má duše však bude jásat Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy. 10 Každá kost ve mně řekne: „Hospodine, kdo je tobě roven? Poníženého ty vysvobozuješ z moci silnějšího, poníženého ubožáka od uchvatitele.“ 11 Zlovolní svědkové povstávají, ptají se mne na to, o čem nevím. 12 Za dobro mi odplácejí zlobou, stojím tu jak osiřelý. 13 Já, když byli nemocni, jsem chodil v rouchu žíněném a pokořoval jsem se postem. Ale moje modlitba se mi do klína vrátí. 14 Choval jsem se, jako by byl postižen můj druh či bratr, byl jsem sehnut, sklíčen smutkem jak truchlící matka. 15 Avšak při mém pádu s radostí se shlukli; shlukli se proti mně, aniž jsem co tušil, sami zbiti drásali mě, nedali si pokoj. 16 Rouhali se, šklebili se škodolibě a cenili na mě zuby. 17 Jak dlouho chceš přihlížet, Panovníku? Zachovej mou duši před zkázou, kterou mi přichystali, jediné, co mám, chraň před lvíčaty. 18 Vzdám ti chválu ve velikém shromáždění a budu tě chválit před početným lidem. 19 Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují, ať nemhouří oči, kdo mě bez důvodu nenávidí. 20 To, co řeknou, není ku pokoji, nýbrž proti mírumilovným v zemi; myslí jen na záludnosti. 21 Otevírají si na mě ústa, říkají: „Dobře ti tak! Už to vidíme na vlastní oči.“ 22 Hospodine, ty vidíš a nejsi hluchý, Panovníku, nebuď mi vzdálen! 23 Probuď se, postav se za mé právo, za mou při, můj Bože, Panovníku. 24 Hospodine, Bože můj, podle své spravedlnosti mi zjednej právo, ať se nade mnou neradují. 25 Ať si v srdci neříkají: „Dobře mu tak, to jsme chtěli!“ Ať neřeknou: „Zhltli jsme ho.“ 26 Ať se zardí hanbou ti, kdo se radují ze zla, které mě postihlo. Ať poleje stud a hanba ty, kdo se nade mne tolik vypínají. 27 Ať však plesají a radují se, kdo mi přejí spravedlnost, ať říkají stále: „Hospodin je velký, přeje pokoj svému služebníku.“ 28 O tvé spravedlnosti bude pak hovořit můj jazyk, každý den tě bude chválit.
1Of David. Contend, O Lord, with those who contend with me; fight against those who fight against me! (Ex 14,25; Iz 42,13; Iz 49,25)2Take hold of shield and buckler and rise for my help! (Ž 5,12; Ž 91,4)3Draw the spear and javelin[1] against my pursuers! Say to my soul, “I am your salvation!”4Let them be put to shame and dishonor who seek after my life! Let them be turned back and disappointed who devise evil against me! (Ž 35,26; Ž 40,14; Ž 69,22; Ž 70,2; Ž 71,13; Ž 83,17; Ž 109,6; Ž 129,5)5Let them be like chaff before the wind, with the angel of the Lord driving them away! (Jb 21,18)6Let their way be dark and slippery, with the angel of the Lord pursuing them! (Ž 73,18; Jr 23,12)7For without cause they hid their net for me; without cause they dug a pit for my life.[2] (Jb 18,8; Ž 7,15; Ž 69,4)8Let destruction come upon him when he does not know it! And let the net that he hid ensnare him; let him fall into it—to his destruction! (Iz 47,11; 1Te 5,3)9Then my soul will rejoice in the Lord, exulting in his salvation. (Ž 9,14; L 1,47)10All my bones shall say, “O Lord, who is like you, delivering the poor from him who is too strong for him, the poor and needy from him who robs him?” (Ex 15,11; Ž 51,8; Ž 71,19; Ž 86,8; Ž 89,6; Ž 89,8; Ž 113,5)11Malicious[3] witnesses rise up; they ask me of things that I do not know. (Ž 27,12)12They repay me evil for good; my soul is bereft.[4] (Ž 38,20; Ž 109,4; Jr 18,20; J 10,32)13But I, when they were sick— I wore sackcloth; I afflicted myself with fasting; I prayed with head bowed[5] on my chest. (Nu 29,7; 1Kr 20,31; Jb 30,25; Ž 69,10; Ž 69,11; Mt 10,13; L 10,6)14I went about as though I grieved for my friend or my brother; as one who laments his mother, I bowed down in mourning. (Ž 38,6)15But at my stumbling they rejoiced and gathered; they gathered together against me; wretches whom I did not know tore at me without ceasing; (Jb 30,1; Jb 30,8; Jb 30,12)16like profane mockers at a feast,[6] they gnash at me with their teeth. (Jb 16,9; Ž 37,12; Pl 2,16)17How long, O Lord, will you look on? Rescue me from their destruction, my precious life from the lions! (Ž 22,20; Abk 1,13)18I will thank you in the great congregation; in the mighty throng I will praise you. (Ž 22,25)19Let not those rejoice over me who are wrongfully my foes, and let not those wink the eye who hate me without cause. (Ž 13,4; Ž 35,7; Ž 35,24; Ž 38,19; Ž 69,4; Ž 119,78; Ž 119,86; Př 6,13; Př 10,10; J 15,25)20For they do not speak peace, but against those who are quiet in the land they devise words of deceit.21They open wide their mouths against me; they say, “Aha, Aha! Our eyes have seen it!” (Ž 22,13; Ž 35,25; Ž 40,15; Ž 70,3)22You have seen, O Lord; be not silent! O Lord, be not far from me! (Ex 3,7; Ž 10,1; Ž 28,1)23Awake and rouse yourself for my vindication, for my cause, my God and my Lord! (Ž 7,6; Ž 44,23; Ž 59,4; Ž 80,2)24Vindicate me, O Lord, my God, according to your righteousness, and let them not rejoice over me! (Ž 7,8; Ž 35,19)25Let them not say in their hearts, “Aha, our heart’s desire!” Let them not say, “We have swallowed him up.” (2S 17,16; Ž 35,21; Pl 2,16)26Let them be put to shame and disappointed altogether who rejoice at my calamity! Let them be clothed with shame and dishonor who magnify themselves against me! (Jb 8,22; Jb 19,5; Ž 35,4)27Let those who delight in my righteousness shout for joy and be glad and say evermore, “Great is the Lord, who delights in the welfare of his servant!” (Ž 34,3; Ž 40,16; Ž 70,4; Ž 149,4)28Then my tongue shall tell of your righteousness and of your praise all the day long. (Ž 51,14; Ž 71,8; Ž 71,15; Ž 71,24)