1 Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči, 2 jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu: 3 „Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože, 4 očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí, 5 dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!“ 6 A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích. 7 Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou. 8 Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci! 9 Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají. 10 Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného. 11 Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost – nevezme to nazpět: „Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn. 12 Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu.“ 13 Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo: 14 „To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím. 15 Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem. 16 Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat. 17 Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo. 18 Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit.“
1A Song of Ascents. Remember, O Lord, in David’s favor, all the hardships he endured, (1Pa 22,14; Ž 120,1)2how he swore to the Lord and vowed to the Mighty One of Jacob, (Gn 49,24; Ž 50,14; Ž 132,5; Iz 49,26; Iz 60,16)3“I will not enter my house or get into my bed,4I will not give sleep to my eyes or slumber to my eyelids, (Př 6,4)5until I find a place for the Lord, a dwelling place for the Mighty One of Jacob.” (1Pa 22,7; Ž 132,2; Sk 7,46)6Behold, we heard of it in Ephrathah; we found it in the fields of Jaar. (Gn 35,19; 1S 7,1; 1S 17,12)7“Let us go to his dwelling place; let us worship at his footstool!” (Ž 5,7; Ž 99,5)8Arise, O Lord, and go to your resting place, you and the ark of your might. (2Pa 6,41; Ž 68,1; Ž 78,61; Ž 132,14)9Let your priests be clothed with righteousness, and let your saints shout for joy. (Jb 29,14; Ž 132,16; Ž 149,5)10For the sake of your servant David, do not turn away the face of your anointed one. (1Kr 1,39; 2Kr 18,24; Ž 132,17)11The Lord swore to David a sure oath from which he will not turn back: “One of the sons of your body[1] I will set on your throne. (2S 7,12; 2Pa 6,16; Ž 89,3; Ž 89,34; Ž 110,4; L 1,32; Sk 2,30)12If your sons keep my covenant and my testimonies that I shall teach them, their sons also forever shall sit on your throne.” (1Kr 8,25; Jb 36,7)13For the Lord has chosen Zion; he has desired it for his dwelling place: (Ž 68,16; Ž 78,68; Ž 135,21)14“This is my resting place forever; here I will dwell, for I have desired it. (Ž 132,8; Mt 23,21)15I will abundantly bless her provisions; I will satisfy her poor with bread. (Rt 1,6; Ž 147,14)16Her priests I will clothe with salvation, and her saints will shout for joy. (Ž 132,9)17There I will make a horn to sprout for David; I have prepared a lamp for my anointed. (1Kr 11,36; 1Kr 15,4; 2Kr 8,19; 2Pa 21,7; Ž 132,10; Ez 29,21; L 1,69)18His enemies I will clothe with shame, but on him his crown will shine.” (Jb 8,22)