1 Modlitba pro poníženého, když je sklíčen a vylévá před Hospodinem své lkání. 2 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání! 3 Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi! 4 Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště. 5 Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám; 6 od samého naříkání jsem vyzáblý na kost. 7 Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách, 8 probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo. 9 Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají, 10 popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím 11 pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil. 12 Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina. 13 Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních. 14 Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle! 15 Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost. 16 A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země, 17 protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě 18 a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne. 19 Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina, 20 že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem, 21 vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti, 22 aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu, 23 až se tam shromáždí vjedno národy a království a budou sloužit Hospodinu. 24 Na té cestě pokořil mou sílu a moje dny zkrátil. 25 Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! Z pokolení do pokolení půjdou tvá léta. 26 Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou. 27 Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní. 28 Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta. 29 Budou zde přebývat synové tvých služebníků, jejich potomstvo bude před tebou stát pevně.
1A Prayer of one afflicted, when he is faint and pours out his complaint before the Lord. Hear my prayer, O Lord; let my cry come to you! (Ex 2,23; 1S 9,16; Ž 18,6; Ž 39,12; Ž 61,2; Ž 142,2)2Do not hide your face from me in the day of my distress! Incline your ear to me; answer me speedily in the day when I call! (Ž 18,6; Ž 27,9; Ž 31,2; Ž 56,9; Ž 69,17)3For my days pass away like smoke, and my bones burn like a furnace. (Jb 30,30; Ž 31,10; Ž 37,20; Pl 1,13; Jk 4,14)4My heart is struck down like grass and has withered; I forget to eat my bread. (1S 1,7; 2S 12,17; 1Kr 21,4; Jb 33,20; Ž 37,2; Ž 121,6; Iz 40,7; Jk 1,10)5Because of my loud groaning my bones cling to my flesh. (Jb 19,20)6I am like a desert owl of the wilderness, like an owl[1] of the waste places; (Jb 30,29; Iz 34,11; Sf 2,14)7I lie awake; I am like a lonely sparrow on the housetop. (Ž 77,4)8All the day my enemies taunt me; those who deride me use my name for a curse. (Iz 65,15; Jr 29,22; Sk 26,11)9For I eat ashes like bread and mingle tears with my drink, (Ž 42,3)10because of your indignation and anger; for you have taken me up and thrown me down. (Ž 51,11; Ez 3,12; Ez 3,14)11My days are like an evening shadow; I wither away like grass. (Jb 8,9; Ž 102,4; Ž 109,23; Ž 144,4)12But you, O Lord, are enthroned forever; you are remembered throughout all generations. (Ex 3,15; Ž 9,7; Ž 102,26; Ž 135,13)13You will arise and have pity on Zion; it is the time to favor her; the appointed time has come. (Ž 68,1; Ž 75,2; Iz 40,2; Iz 60,10; Jr 29,10; Da 9,2; Za 1,12)14For your servants hold her stones dear and have pity on her dust. (Neh 4,2; Pl 4,1)15Nations will fear the name of the Lord, and all the kings of the earth will fear your glory. (1Kr 8,43; Ž 138,4; Iz 59,19; Iz 60,3)16For the Lord builds up Zion; he appears in his glory; (Ž 147,2; Iz 60,1)17he regards the prayer of the destitute and does not despise their prayer. (Neh 1,6; Neh 1,11)18Let this be recorded for a generation to come, so that a people yet to be created may praise the Lord: (Dt 31,19; Ž 22,31; Ž 48,13; Ž 78,4; Ž 78,6; Iz 43,21; Ř 15,4; 1K 10,1)19that he looked down from his holy height; from heaven the Lord looked at the earth, (Ž 11,4)20to hear the groans of the prisoners, to set free those who were doomed to die, (Ž 79,11)21that they may declare in Zion the name of the Lord, and in Jerusalem his praise, (Ž 22,22)22when peoples gather together, and kingdoms, to worship the Lord. (Ž 22,27; Iz 45,14)23He has broken my strength in midcourse; he has shortened my days. (Ž 89,45)24“O my God,” I say, “take me not away in the midst of my days— you whose years endure throughout all generations!” (Jb 36,26; Ž 90,2; Iz 38,10; Abk 1,12)25Of old you laid the foundation of the earth, and the heavens are the work of your hands. (Gn 1,1; Gn 2,1; Ž 96,5; Žd 1,10)26They will perish, but you will remain; they will all wear out like a garment. You will change them like a robe, and they will pass away, (Ž 102,12; Iz 34,4; Iz 51,6; Mt 24,35; Žd 1,11; 2P 3,7; 2P 3,10; 2P 3,12; Zj 20,11; Zj 21,1)27but you are the same, and your years have no end. (Iz 41,4; Iz 48,12; Mal 3,6; Žd 13,8; Jk 1,17)28The children of your servants shall dwell secure; their offspring shall be established before you. (Ž 37,29; Ž 69,36; Ž 112,2)